První zmínky o mlýnu se objevují na přelomu první a druhé poloviny 16. století. Se svou rodinou a bratrem zde v tu dobu mlynařil Václav. Součástí mlýna byla v té době také pila. Jelikož byl hrdý na své vzdělání a finančně podporoval místní školu, aby bylo na žáky z chudších rodin, začalo se mu říkat Škola. Zemřel roku 1589 a zůstala po něm vdova Dorota a čtyři děti. Společně s Dorotou zde hospodařil její švagr Matěj Macháček, který se zavázal, že Dorota bude ponechána ve mlýně jako hospodyně, dokud se znovu nevdá. Takto spolu hospodařili po dobu pěti lety, jenže poté zemřel i Matěj Macháček.
Dorota nějaký čas řídila hospodářství sama, ale poté se opět vdala. Po letech ale bohužel opět ovdověla, začala tedy hledat ženicha pro svou dceru Do oka jí i její dceři padl Jan Mls, který se učil mlynářem a po studiích byl přijat do cechu mlynářů za mladšího mistra. Vzal si Annu a začalo se mu po mlynářsku říkat Škola. Když se jim narodil první syn, byl pojmenován Václav po svých dědech. Po roce, kdy bylo popraveno 27 českých pánů, se jim narodil druhý syn Vít. Jan Mls se tedy rozhodl, že mlýn dle zvyku předá jemu a pro Václava našetří určitý peněžní obnos, aby si mohl koupit mlýn blíže k městu. Všichni ve mlýně pracovali od rána do večera a vedlo se jim dobře.
