Přízemní objekt na mírně nepravidelném obdélném půdorysu, s podélnou osou probíhající v severojižním směru, situovaný na západní straně areálu v mírném svahu přímo pod hrází rybníka. Severní část dispozice je obytná se zděným jádrem a roubenou omazanou světnicí na nízké kamenné podezdívce. Jižní část objektu tvoří z lomového kamene vyzděná mlýnice, v jejímž interiéru se dochovala řada archaických detailů a původní mlecí zařízení. Zdi mlýnice nesou stopy vnějších omítek. K jižnímu průčelí mlýnice přiléhá otevřená kamenná lednice. V ní bylo umístěno vodní kolo na svrchní vodu, která přitékala přímo z hráze rybníka dřevěnými vantroky. Objekt je krytý sedlovou střechou s mírným přesahem nad zápraží. Krytina: eternitové šablony. Krov vaznicové soustavy. Štíty bedněné na sraz s podlomenicemi a trojicí obdélných světlíků. (viz NPÚ)
Mimořádně hodnotný příklad vodního mlýna s mlýnicí středověkého původu a kompletně dochovaným mlýnským zařízením z průběhu 17. - 18. století. Areál je situován v malebné poloze pod hrází Vracovského rybníka.
Mlýnice pravděpodobně pozdně středověkého původu (16. stol.), jádro obytné části a technologické vybavení mlýna ze 17.–18. stol. (hranice datována 1715). Další úpravy a přestavby v průběhu 19. stol.
V 1. vojenském mapování z let 1764 - 1768 je objekt označen jako Ratzowen mühle. Pod mlýnem další tři rybníky. Na mapě císařského povinného otisku Stabilního katastru z roku 1837 je označen mlýn červeně, dále je zde žlutě zakreslena dřevěná budova starší stodoly a ještě menší zděná budova ležící naproti budově mlýna. Jde patrně o chlévy nebo sýpku. Níže položené rybníky již neexistují, jsou zde zakresleny pouze pozůstatky hrází.
1) obytné stavení s mlýnicí 2) chlívky 3) stodola 4) kolna 5) chlévy 6) ohrazení 7) sklípek 8) odpadní kanál Areál mlýna se nachází v malé osadě Vracov nedaleko městečka Plánice. Mlýn je situován pod hrází Vracovského rybníka, který napájí Vracovský potok. Jedná se o velmi cenný objekt původně pozdně středověkého založení. Převážná část konstrukcí však pochází patrně až ze století 18. a následně pak ze století 19. Celý areál se skládá z budovy mlýna, stodoly, kůlny, chlívků, samostatně stojícího sklípku pod hrází rybníka a rozměrných stájí. Hospodářské budovy vytváří s budovou mlýna uzavřený trojboký dvůr ve tvaru hranatého písmena U. Před mlýnem předzahrádka a sad vymezený terasou a kamennou ohradní zdí zděnou nasucho. Sad je zakreslen už na mapě Stabilního katastru z roku 1837. Část plochy dvora a prostor před vrátky vydlážděn masivními plochými kameny. Nejstarší částí areálu je mlýnice s velkou pravděpodobností pozdně středověkého původu (16. století). Jádro obytné části a technologické vybavení mlýna lze datovat do průběhu 17. – 18. století. Stáří mlýnské hranice je na základě datace (1715) minimálně 300 let, neboť vročení může značit jak rok zhotovení, tak také rok opravy. Nejmladší úpravy a přestavby mlýna i hospodářských budov pochází z průběhu 19. století.
Zděná mlýnice obsahuje řadu archaických detailů (vstupní svlakové dveře, kapsy pro zasunutí závory, záklenek vstupního otvoru, osvětlovací krb s odvodem kouře do prostoru mlýnice) a hranici pro jedno mlýnské složení včetně kompletního technologického vybavení. Jádro roubené obytné části lze datovat do 17. – 18. století. Areál mlýna dotváří soubor hospodářských budov, které spolu s obytným stavením a mlýnicí tvoří půdorys písmene U. Objekty jsou dochovány v podstatě v původním stavu bez rušivých novodobých zásahů.
Areál mlýna se nachází v malé osadě Vracov, nedaleko městečka Plánice. Mlýn je situován pod hrází Vracovského rybníka, který je napájen Vracovským potokem. Jedná se o velmi cenný objekt pozdně středověkého založení. Převážná část konstrukcí však pochází až ze století 18. a následně pak ze století 19. Celý areál se skládá z budovy mlýna, stodoly, kůlny, chlívků, samostatně stojícího sklípku a rozměrných stájí. Hospodářské budovy vytváří s budovou mlýna uzavřený trojboký dvůr ve tvaru hranatého písmene U. Před štítem budovy mlýna se nalézá předzahrádka se sadem vymezeným terasou a kamennou ohradní zdí. Sad je zakreslen už ve Stabilním katastru z roku 1837.
Dispozice mlýna je trojdílná, v obytné části dvoutraktová. Střecha sedlová, krytá eternitem. Krov vaznicové soustavy. Štíty jsou bedněné na sraz s podlomenicemi. Ve středním dílu je rozměrná síň, která byla v minulosti rozdělena na tři části. Zadní prostor sloužil dříve jako černá kuchyně, v současnosti slouží obytným účelům. Přes třetí část, která dnes tvoří jakýsi předpokoj, se vstupuje do světnice. Rozměrná světnice byla v minulosti druhotně rozdělena podélnou příčkou na dvě místnosti. Menší prostor sloužil původně nejspíše jako výměnek, dnes slouží jako ložnice. Větší prostor světnice si ponechal svou původní funkci. Byl zde postaven i nový kachlový sporák Za dveřmi dochována nika osvětlovacího krbečku, dnes využívaná jako vestavěná skříňka uzavíraná dvířky. Hmota světnice je sroubena z hraněných trámů a z obou stran omítnuta, původně hliněnými omítkami. Nároží vázána rybinovými vazbami. Všechny prostory mají stropy trámové, se dvěma stropními trámy v prostoru. Na těchto trámech ve světnici se nacházejí stopy po průvlaku, který vynášel patrně jeden středový sloup. Průvlak byl nutností, neboť původní vnitřní šířka světnice dosahovala 9,0 m.
Napravo lze ze síně vstoupit do rozměrné mlýnice nebo do menšího prostoru, tzv. šalandy, která byla do mlýnice vestavěna. Původně v ní odpočívali mleči. Obvodové zdi šalandy vyzděny z kamene, místnost zastropena povalem, který je omazaný mazanicí. Dnes adaptována na koupelnu. V síni je také umístěno schodiště do rozměrných půdních prostorů.
Do níže položené mlýnice se sestupuje po dvou žulových stupních. Mlýnice vyzděna ze sbíraného kamene. Vstup do mlýnice je zaklenut valeným obloukem. Vchod uzavírají mohutné svlakové dveře, které působí velmi archaicky. Původně byly zavírány na závoru, po které se dochovaly ve špaletě vstupu otvory. Dveře se dole otáčí na čepu a nahoře jsou usazeny v trámové točnici. Mají obdélný tvar a jsou vytvořeny ze dvou masívních smrkových fošen. Fošny jsou z obou stran sevřeny silnými svlaky, které jsou zadlabány do postranních hranolů. Dveře podobné konstrukce se nacházejí ještě v podkroví, jsou ale subtilnější. Též osvětlovací krb s odvodem kouře do prostoru mlýnice a záklenek vstupního otvoru upozorňují na značné stáří objektu. Čtvercová nika zmíněného osvětlovacího krbu je umístěna nalevo od vstupu. Prostor mlýnice osvětluje pouze jeden zamřížovaný okenní otvor s mladším žulovým ostěním ve vnějším líci. Mlýnice má očazený trámový strop s hraněným povalem. Stropní trámy kladeny v hustém sledu, neboť zastropují prostor o šířce 7,5 m.
Nejstarší částí areálu je mlýnice. S ohledem na výše zmíněné archaické detaily v jejím interiéru lze klást její založení již do 16. století. Jádro obytné části a technologické vybavení mlýnice pamatuje 18., možná dokonce 17. století, nejmladší výraznější úpravy byly realizovány v 19. století. V 1. vojenském mapování z let 1764 - 1768 je objekt označen jako Ratzower Mühle.
Soubor tvoří:
1) obytné stavení s mlýnicí včetně mlecího zařízení (hranice s jedním mlýnským složením — hřídel s palečným kolem, vřeteno s pastorkem a vačkou, lub včetně násypného koše, moučnice včetně žejber s moučnou truhlou, čisticí mlýnek)
2) chlívky
3) stodola
4) kolna
5) chlévy
6) ohrazení
7) sklípek
8) odpadní kanál
Areál mlýna se nachází v malé osadě Vracov nedaleko městečka Plánice. Mlýn je situován pod hrází Vracovského rybníka, který napájí Vracovský potok. Jedná se o velmi cenný objekt původně pozdně středověkého založení. Jádro obytné části a technologické vybavení mlýna lze datovat do průběhu 17. — 18. století, další konstrukce pak pochází patrně z 19. století. Celý areál se skládá z budovy mlýna, stodoly, kůlny, chlívků, samostatně stojícího sklípku pod hrází rybníka a rozměrných chlévů. Hospodářské budovy vytváří s budovou mlýna uzavřený trojboký dvůr ve tvaru hranatého písmena U. Před mlýnem předzahrádka a sad vymezený terasou a kamennou ohradní zdí zděnou nasucho. Sad je zakreslen už na mapě Stabilního katastru z roku 1837. Část plochy dvora a prostor před vrátky vydlážděn masivními plochými kameny.
1) obytné stavení s mlýnicí
Přízemní objekt na mírně nepravidelném obdélném půdorysu, s podélnou osou probíhající v severojižním směru, situovaný na západní straně areálu v mírném svahu přímo pod hrází rybníka. Severní část dispozice je obytná se zděným jádrem a roubenou omazanou světnicí na nízké kamenné podezdívce. Jižní část objektu tvoří z lomového kamene vyzděná mlýnice, v jejímž interiéru se dochovala řada archaických detailů a původní mlecí zařízení. Zdi mlýnice nesou stopy vnějších omítek. K jižnímu průčelí mlýnice přiléhá otevřená kamenná lednice. V ní bylo umístěno vodní kolo na svrchní vodu, která přitékala přímo z hráze rybníka dřevěnými vantroky. Objekt je krytý sedlovou střechou s mírným přesahem nad zápraží. Krytina: etemitové šablony. Krov vaznicové soustavy. Štíty bedněné na sraz s podlomenicemi a trojicí obdélných světlíků.
Dispozice budovy mlýna je trojdílná v obytné části dvoutraktová. Není jasné, zda jsou zděné konstrukce mlýnice a původního jádra obytné části současné. Nicméně zdi obytné části jsou o cca 20 cm užší. Ve středním dílu je rozměrná síň, která byla v minulosti rozdělena na tři části. Zadní prostor využit jako černá kuchyně, v současnosti byl adaptován pro obytné účely. Přes pravou část, která dnes tvoří jakýsi předpokoj, se vstupuje do světnice. Ze síně vlevo vede vstup do bývalé šalandy a do mlýnice. V síni mezi vstupem do šalandy a mlýnice je také umístěno schodiště do rozměrných půdních prostorů. Schodiště je v horní polovině obedněno a uzavíráno svlakovými dveřmi.
Nejstarší částí mlýna je mlýnice vyzděná ze sbíraného kamene. Síla zdí se pohybuje okolo 1,1 m. S ohledem na určité archaické detaily v jejím interiéru lze klást její založení již do 16. století. Zvláště archaicky působí vstupní dveře, kapsy pro zasunutí závory dveří ve špaletě vstupu, osvětlovací krb s odvodem kouře do prostoru mlýnice a záklenek vstupního otvoru. Mlýnice má trámový strop s hraněným povalem.
2) chlívky
Drobný patrový objekt na takřka čtvercovém půdorysu, vložený mezi mlýnici a stodolu na jižní straně dvora. Na dvorní straně nízká přízemní část zděná omítaná, na ni nasedá bedněné patro; jižní průčelí obrácené k odpadnímu kanálu je vyzděné z kamene bez omítek. Střecha pultová spádovaná k jihu, nad dvorním průčelím pouze dvě řady tašek nad sebou. Dvorní průčelí trojosé - vpravo dvojice nízkých obdélných vstupů v kamenném ostění, dvířka dřevěná svlaková; vlevo vyšší obdélný vstup, chráněný kolmo vybíhající předsíňkou s pultovou střechou.
3) stodola
Rozlehlý zděný objekt na obdélném půdorysu, vyplňující jižní stranu dvora. Střecha sedlová, krytá eternitovými šablonami. Sokl z lomového kamene, stěny hladké omítané, na jižní straně k odpadnímu kanálu pročleněny trojicí rozměrných vpadlých obdélných polí. Na dvorním průčelí dvojice obdélných vjezdů s prkennými vraty (v krajních osách), ve střední ose obdélná vpadlá výplň (shodná jako na zadním jižním průčelí). V severní části objektu vydělená samostatná úzká prostora s trámovým stropem, oddělená od vlastní stodoly stěnou - po stranách zděnou, uprostřed roubenou, prostor je přístupný ze dvora pravými vraty; v zadní části prostoru vloženy drobné nízké zděné chlívky, prostor vydlážděn masivními kameny. Krov vaznicový s ležatými stolicemi s kleštinami.
4) kolna
Objekt je situován na východní straně dvora mezi chlévy a stodolou. Zadní východní stěna je zděná z lomového kamene, na obou stranách neomítaná, ve stěně trojice drobných obdélných větracích otvorů; severní průčelí do dvora je v přízemí otevřené, nad ním bedněné polopatro. Kolna oddělena od stodoly roubenou stěnou. Strop trámový.
5) chlévy
Na východní straně dvora naproti mlýnu stojí zděné omítané chlévy na obdélném půdorysu, kryté sedlovou střechou s pálenou krytinou (tašky esovky). Střecha je nad severní částí dvorního průčelí přetažena nad přístavek, otevřený z jižní strany. Severní průčelí vrcholí širokým asymetrickým trojúhelným štítem, v jeho ploše podávači otvor do půdního prostoru.
Na východní straně trojice obdélných zamřížovaných okenních otvorů naležato opatřených žulovým ostěním s mřížemi. Dvorní průčelí bez okenních otvorů, zhruba uprostřed umístěn obdélný vstup v kamenném ostění s nadsvětlíkem, patřený dvoukřídlými svlakovými dveřmi.
Interiéry zaklenuté segmenty do válcovaných I, pod nimi z bezpečnostních důvodů druhotně podvlečen trám na cihlových pilířích. Původně byl snad plochostropý a mohl být dříve sýpkou.
6) ohrazení
Nízká kamenná zídka z nasucho kladených kamenů vymezuje prostor bývalého sadu před severním průčelím obytného stavení, na ni navazuje přímý úsek ohradní zdi na severní straně dvora — k severozápadnímu nároží chlévů; v ohrazení prolomena nízká dřevěná dvoukřídlá branka z planěk. Na ohradní zdi nánosy mechů.
7) sklípek
Situován na západní straně areálu pod hrází proti západnímu průčelí obytného stavení. Zahloubený do tělesa hráze, vyzděný z kamene, neomítaný, krytý drnem. Interiér plochostropý z masivních placáků, přístupný prostým obdélným vstupem.
8) odpadní kanál
Odpadní kanál vytéká z lednice východním směrem a asi po 250 metrech se stáčí k jihu a ústí do Vracovského potoka. Koryto kanálu je vyzděno z kamene.
Mimořádně hodnotný příklad vodního mlýna s mlýnicí středověkého původu a kompletně dochovaným mlýnským zařízením z průběhu 17. - 18. století. Zděná mlýnice obsahuje řadu archaických detailů (vstupní svlakové dveře, kapsy pro zasunutí závory, záklenek vstupního otvoru, osvětlovací krb s odvodem kouře do prostoru mlýnice) a hranici pro jedno mlýnské složení včetně kompletního technologického vybavení. Jádro roubené obytné části lze datovat do 17. — 18. století. Areál mlýna dotváří soubor hospodářských budov, které spolu s obytným stavením a mlýnicí tvoří
půdorys písmene U. Objekty jsou dochovány v podstatě v původním stavu bez rušivých novodobých zásahů. Areál je situován v malebné poloze pod hrází Vracovského rybníka.“
se jedná o mimořádně hodnotný příklad vodního mlýna s mlýnicí středověkého původu a kompletně dochovaným mlýnským zařízením z průběhu 17. - 18. století.“
areál bývalého mlýna ve Vracově reprezentuje mimořádně hodnotný příklad lidové architektury s dochovaným technologickým zařízením. Nejstarší částí areálu je mlýnice s velkou pravděpodobností pozdně středověkého původu (16. století). Jádro obytné části a technologické vybavení mlýna lze datovat do průběhu 17. — 18. století. Stáří mlýnské hranice je na základě datace (1715) minimálně 300 let, neboť vroěení může značit jak rok zhotovení, tak také rok opravy. Nejmladší úpravy a přestavby mlýna i hospodářských budov pochází z průběhu 19. století. V 1. vojenském mapování z let 1764 - 1768 je objekt označen jako Ratzowen mühle. Objekt mlýnice i hospodářské stavby dvora jsou dochovány ve své hmotě, většině původních konstrukcí, s téměř autentickou vnitřní dispozicí a celou řadou zajímavých architektonických prvků a detailů. Celý areál je hodnotný nejen z hlediska architektonického, ale zároveň z hlediska technologického. Výjimečná hodnota mlýna spočívá též v jeho dochovaném mlecím zařízení ze 17. - 18. století. Další objekty v areálu pak poskytují ucelenou představu o chodu vodního mlýna a celého dvora. Nesporná je také urbanistická hodnota, neboť budova mlýna a další hospodářské objekty včetně sklípku, odpadního kanálu a ohrazení bývalého sadu ilustrují původní půdorysné uspořádání dvora nenarušené pozdějšími přestavbami. Areál mlýna č. ev. 1 včetně mlecího zařízení s pozemky st.p.č. 1/1 a p.p.č. 50 a 51 v k.ú. Vracov u Číhané, část obce Vracov, obec Plánice, okr. Klatovy, Plzeňský kraj splňuje podmínky ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů, pro prohlášení věci za kulturní památku.
