Městské elektrické podniky.
Pár řádek i o elektrárně v Novém Městě nad Metují.
V našem severovýchodě z menších venkovských měst bylo Nové Město nad Metují jedno z prvních, které mělo elektrické osvětlení. Byl to tehdejší mlynář Jan Voborník, který koupil mlýn v Novém Městě nad Metují a zbudoval v něm elektrickou centrálu. Výroba proudu se zde děla jednak vodní silou a jednak parou, poněvadž jako reservu si postavil lokomobilu. Elektrický proud dodával městu pro veřejné osvětlení a osvětlování radnice a mimo to i některým občanům. Jelikož postavení elektrárny si vyžádalo velkých investic a majitel zápasil s finančními obtížemi, neměl možnost v pozdějších letech udržovati svoje zařízení v takovém stavu, aby odpovídalo době, takže docházelo k častým poruchám a z toho plynoucím nepříjemnostem. Město začalo uvažovati, zda by nebylo rozumnější, přestati odebírati proud od cizího dodavatele a raději si vybudovati svoji vlastní elektrárnu. Pohnutkou k tomu bylo hlavně to, že obec vlastnila již jednu vodní sílu nad mlýnem Voborníkovým, a sice v budově 165/b, kde byla městská vodárna. V roce 1910 rozhodlo obecní zastupitelstvo, aby tato provozovna byla rekonstruována tak, aby mohla sloužiti dále jako vodárna a mimo to i pro výrobu elektrického proudu tak, aby celá vodní síla 63 ks byla plně využita. Tak se stalo, že v r. 1911 nově zřízená městská elektrárna, nákladem 90.000 K, započala svoji činnost a již první rok měla 52 svých konsumentů. Smluvní poměr o dodávce elektrické energie z elektrárny Voborníkovy byl zrušen a pro případ nedostatku vody uzavřena smlouva s elektrárnou krčínskou o dodávání elektrické energie do městské sítě, rovněž v případě poruch nebo nedostatku proudu. Od této doby rostla elektrárna značně, takže majitel konkurenčního podniku Jan Voborník jednak pro svoje stáří, jednak z důvodů konkurenčních bojů nabídl obci ke koupi svůj podnik. Zásluhou tehdejšího starosty města, p. Ant. Nyklíčka, jako prozíravého hospodáře, se stalo, že město nabízený objekt v r. 1925 na podzim koupilo za cenu 465.000 Kč s celým příslušenstvím. První práce pak byla přebudovati druhou elektrárnu na stejný proudový systém, jako měla elektrárna první. Jelikož elektrovodné sítě původní elektrárny a jiná zařízení nevyhovovaly již tehdejším požadavkům, bylo rozhodnuto provésti nejen rekonstrukci nově koupené elektrárny, ale i dosavadních zařízení městských tak, aby vyhovovala nejen v době přítomné, ale i v budoucnu. Rekonstrukce byla zadána fě Wagner a spol., Olomouc, která provedla v elektrárně dříve Voborníkově změnu proudu stejnosměrného na střídavý, třífázový o napětí 3X220/127 Voltů, vybudovala nové elektrovodné sítě včetně transformačních stanic a rekonstruovala všechny domovní přípojky nákladem 1,700.000 Kč. Teprve takto vybudovaný podnik mohl rozvinouti náležitě svou činnost a starati se o prodej elektrické energie a vše ostatní tak, aby nejen stačil nésti břemena z investovaného kapitálu a ostatní režii, ale aby splnil svůj hlavní účel, dodávati proud za přiměřené ceny a přitom pomáhati obci finančně. Dnes, v době 28 roků svého trvání, z původních 52 konsumentů stoupl jejich počet na 1.560.
V r. 1938 bylo vyrobeno: v elektrárně čp. 165B (původní) 175.701 kWh
v elektrárně čp. 80C (bývalá Voborníkova) 111.599 kWh
z elektrárny krčínské přikoupeno 35.965 kWh výměnou od fy Bři. Herzigové 14.962 kWh
Dohromady celá potřeba činila 338.227 kWh
Z této bylo dodáno 91% soukromému konsumu a 9% veřejnému osvětlení.
Jako veřejný podnik, který stojí, pokud hospodaření se týče, pod dozorem ministerstva financí, má elektrárna zavedeny veškeré druhy sazeb tímto úřadem jí nařízených. Na základě toho má zdejší občanstvo možnost využíti elektrické energie ke všem možným účelům a poměrně levně. Celou režii zdražuje hlavně to, že provozovny, jsouce dvě, jsou značně od sebe vzdáleny, takže jest potřebí vydržovati dvojí personál pro obsluhu a platiti dvoje udržovací výlohy. Správa závodu se proto stará, aby i tento nedostatek byl odstraněn a jakmile poměry jen poněkud dovolí, přijde s určitým návrhem na zlepšení. Správu elektrických podniků společně s mlýnem a vodárnou obstarává volená správní rada se svým předsedou, továrníkem p. O. Břichem, který jest zmocněn právem poukazovacím, pokud se podniků týká, v zastoupení starosty města. Tvoří proto průmyslové podniky zvláštní složku, což jest velmi nutné vzhledem k jejich činnosti a obchodní pružnosti.Administrativní a komerční agendu vede kancelář na městském důchodě, technickou pak kancelář v budově městského mlýna čp. 80C.
Jest si jen přáti, aby tempo rozmachu tohoto velmi důležitého podniku pokračovalo tak jako v uplynulých letech, aby si elektrárna udržela svoji samostatnost a odolala stále se stupňujícímu náporu velkoelektráren, poněvadž přítomná doba nejlépe ukázala, jak cenné jest, když město jest vybaveno vlastními zařízeními, neodvislými od velkých, excentricky položených středisk, která mohou býti lehce ohrožena, případně zničena.