Po Jakubu na mlýně Čelákovickém byl mlynář Kuba. Tehdy měl již mlýn tři kola.
Po mlynáři Kubovi zůstali dva nezletilí synové Jan a Svatoš, kteří neměli možnost ještě na mlýně hospodařit, a proto v jejich zájmu byl mlýn prodán a výtěžek z prodeje 155 kop gr. č. uložen na Brandýský zámek do sirotčí truhlice, kde peníze měly zůstat až do jejich zletilosti. Byly to kromě 155 kop gr. č. a 221/2 kopy gr. č. ještě další částky - celkem 329 1/2 kopy gr. č.
Pan Arnošt Krajíř, přední odpůrce císaře Ferdinanda I., českobratrský šlechtic a majitel velkostatků Mladá Boleslav a Brandýs nad Labem, byl však odsouzen ke konfiskaci majetku, koncem roku 1547 vybral z deponované částky 329 1/2 kopy gr. č. ve svůj prospěch jako půjčku ze sirotčí truhlice. Zda však částku vrátil skými sirotky vyrovnal, není již znáno.
Po mlynáři Kubovi získal mlýn v Čelákovicích kolem roku 1540 Mach Turnovský. Ten byl zbohatlým panským úředníkem a zabýval se obchodem rybami. Mimo mlýn vlastnil ještě od roku 1539 selský dvorec v Toušeni. Ten však v roce 1539 odprodal, aby měl dostatek prostředků na nákup Čelákovického mlýna.
Mach Turnovský na mlýně sám nehospodařil, nýbrž zaměstnával vlastního mlynáře. Při mlýně rovněž nechalvybudovat rybí sádky stejně jako předtím v Toušeni. Nutno dodat, že Mach Turnovský doplatil řádně sirotkům svého předchůdce na mlýně Kubovým hodnotu majetku.
V roce 1545 Mach Turnovský Čelákovický mlýn prodal za 950 kop gr. Jakubu Koutskému s tím, že „dostal 650 kop gr. č. závdavku a splátek celkem 650 kop, odpovídající přibližné výši závdavku 200 kop a devíti splátkám po výslovně uvedené částce 50 kop gr. č. ročně“.
Je i předpoklad, že Mach Turnovský v té době provedl na mlýně nejen stavbu sádek, ale i některé stavební úpravy. Rovněž si poblíž mlýna postavil nový dům a rozšířil rybník.
K zajímavosti patří, že i když nový majitel Čelákovického mlýna chtěl užívat honosného jména „urozený pán“ a šlechtického či rytířského erbu obrněné ruky, přece jen v historických zápisech je zván jen prostě „pan Jakub Koutský z Kostelce“.
Jakub Koutský zemřel roku 1555. Do své smrti stačil za Čelákovický mlýn splatit pouze 700 kop gr. č. Splátky dalších gr. č. v lednu 1556 již složil jeho nejstarší syn Jan Koutský, který se po něm stal majitelem mlýna.
Před smrtí získal Jakub Koutský ke mlýnu od čelákovického záduší ještě pozemek u mlýna, kde postavil stodolu a další rybí sádky a zavázal se za to k roční rentě ve výši 6 gr. č. a čtvrtce pšeničné mouky na hostie ve prospěch čelákovického kostela. Vlastnil ještě mlýn v Kochánku a dům v Rybářské ulici. Zemřel padesátiletý a vdova po něm, Žofie, měla na mlýně zajištěný byt a výživu pro své děti.
Protože na mlýně vůči vdově Žofii byly ještě další závazky, rozhodl se Jan Koutský roku 1556 mlýn koupit za 1 200 kop gr. č. a zavázal se kupní cenu splácet sourozencům a převzal vyživovací povinnost vůči maceše i povinnost výplaty jejího věna na sebe Jan Koutský, majitel Čelákovického mlýna a měšťanského domu v Čelákovicích, roku 1562 získal od krále Ferdinanda I. jako od vrchnosti velkostatku Brandýs nad Labem závažné rozhodnutí, kterým byl jeho čelákovický majetek prohlášen za výsadní statek, i když s ponecháním jeho poddanského charakteru. Plyne to z královského privilegia vydaného Janu Koutskému a nazvaného podle větší panovníkovy pečeti pojmem „hamfest“.
Jan Koutský cílevědomou činností dále rozšířil svůj majetek a mezi lety 1562 a 1565 koupil ještě od Viléma Obrštorfa, brandýského hejtmana, dům vybudovaný ve Farářské ulici Machem Turnovským. Dům byl v sousedství mlýna a byly s ním spojeny rybí sádky,mpotok, rybník.
Od Jana Habartického koupila vše Marie z Valdštejna, která závětí statek odkázala jezuitům koleje staroměstské v Praze. Za Valdštejnů byl nájemcem Čelákovického mlýna Matěj Spálený, který stěžoval si roku 1608 u České komory na hejtmana Přerovského, že bránil poddaným u něho mlíti.
Když podruhé se roku 1612 ujali jezuité mlýna i dvora v Čelákovicích a ustanovili roku 1616 správcem kněze Václava Jelínka, pronajali mlýn Václavu Antošovi. Stavové čeští však zrušili valdštejnskou závěť, protože jezuitům nedostávalo se inkolátu a tudíž způsobilosti držení zemských statků. Mlýn v Čelákovicích tak připadl královské komoře a byl spojen s panstvím Brandýským. Ta mlýn s pilou pronajalo asi roku 1618 opět Václavu Antošovi. Tehdy na mlýně „bývalo kol
moučných 8, pila o jednom rámě jedna, slupě jedna. Platívalo se nájmu pšenice 10 strychů, žita 180 strychů, ječmene 35 strychů, prachu půdního 30 strychů“.
