Vojtěch Pakosta
Na kola voda smutně žlabem šumí
Na kola voda smutně žlabem šumí
Kde mlýnec stával... stěny ohořelé
ponuré sobě vypravují dumy
a pak se diví: kdo tak dlouho mele?
Na kola voda smutně žlabem šumí
Mech bujný dávno na hřídeli toste
a v zemi puklý žernov odpočívá,
jak druhdy mlynář, s oken bejlí prosté
se do krajiny smutným okem dívá...
Na kola voda smutně žlabem šumí.
A šedý doubec na strhané hrázi,
jen čtyři věky mlynářů zde prožil.
zavzdechna časem: "Mlynář nepřichází!"
Nepřijde, s mlýnem kosti v hrobě složil
Na kola voda smutně žlabem šumí.
A jak tu časem vítr písně hude,
dob zašlých štěstí skládaje si dumu,
tak vzpomínkami žije srdce chudé,
kdy opuštěno, jak ten mlýnec v rumu...
Na kola voda smutně žlabem šumí.