Rosenauerův mlýn

Rosenauerův mlýn patří mezi nejstarší horažďovické mlýny, jehož prvopočátky jsou zřejmě spjaty s existencí předlokační vsi na pravém břehu řeky Otavy, o čemž svědčí i jakési výjimečné postavení mlýna v rámci sedmi městských mlýnů registrovaných ve výčtech mlýnských plateb v listinách z poloviny 15. a počátku 16. století.

Vůbec nejstarší zpráva o mlýně pochází z roku 1378, kdy Bavor IV. ze Strakonic, majitel horažďovického panství, prodal mlýn i s ostrovem a 5 vodními koly Janu Lydmanovi za 30 kop grošů míšeňských a roční plat 52 grošů. Nedostatek pramenů pro toto nejstarší období nám neumožňuje říci, zda se tou dobou jednalo o klasický obilní mlýn či nikoliv.

Poněkud konkrétnější zprávy máme až z poloviny 17. století, kdy se ve mlýně vyráběl papír. Tou dobou jej vlastnil papírník Mikuláš Templ, který byl ve městě známou a váženou osobou.

Templovi na mlýně, který tehdy nesl název Brejchovský, vystřídal další výrobce papíru Jan Kieswetter a následně Michal Fiker, který definitivně zanevřel na papírenství a soustředil se na výnosné pohostinství, když ve mlýně provozoval hostinec a hernu. Ani Fikerův nápad se však neukázal jako příliš šťatný, a tak těsně před koncem 18. století obnovuje tradiční papírenskou výrobu Adam Tauer, od něj pak za pár let mlýn odkoupil zřejmě nejznámější majitel, jehož jméno nese mlýn dodnes, a tím byl Josef Rosenauer, syn stejnojmenného významného vodohospodáře.

Josefův syn Petr se rozhodl v roce 1834 využívat vodní energii k tradičnímu mletí obilí a výrobu papíru ve mlýně zastavit. Právě z této doby také pochází dochované mlýnské zařízení, které je dodnes ve mlýně k vidění.

Dnes je mlýn částečně přestavěn k obytným účelům a v bývalých mlýnských prostorách funguje malé muzeum mlynářství a využití vodní energie. Ostrov, na němž se mlýn nachází, slouží zároveň jako vodácké tábořiště.