Melmatěj, Juliusovský mlýn

První zmínka je z roku 1616. Tehdy mlýn byl zahrnut do městečka Strašice. Byl nazýván mlýnem Hradským nebo také Hradišťským pravděpodobně proto, že se nalézal v těsné blízkosti snad královského hradu, který pocházel pravděpodobně ze 13. století. Mlýn patřil původně k panství Zbiroh a od něj jej koupil Julius de Sarth. Proto se mlýn nazýval také „Juliusovský”. De Sarth byl také spolumajitelem strašické huti. Po smrti Julia jeho bratr Jindřich pronajal před rokem 1652 mlýn mlynáři Linhartovi.
V roce 1653 se pak vdova po Juliovi de Sarth, Marie, znova vdala za Matyáše Běšinského, který je v „Registru seznamu osedlých” vsi Strašice uveden. Jak se ve zmíněném seznamu píše, mlynář Běšinský byl povinen platit o svátku svatého Jiří a svatého Havla vždy 1 kopu 36 grošů míšeňských, dále pracovat robotou 7 dní v roce z toho 1 den na sekání luk a dále rozřezat 50 klád. Výše uvedená vdova Marie se za svobodna jmenovala Wildová a v květnu 1657 prodala mlýn svému bratranci Matěji Wildovi. V prodejní smlouvě se říká: „Mlýn s pilou a dvorem nad týmž mlýnem ležícím, též dědinami, jich při tom dvoře a mlejně pod 50 strychů luk pod 14 vozů sena se nachází”. Kupující složil 35 kop grošů hotově a musel zaplatit záduší kostela sv. Vavřince ve Strašicích 10 kop, nebožtíkem Juliem de Sarth odkázaných.

Matěj Wyld měl s manželkou Dorotou celkem 10 dětí, syn Bohuslav koupil mlýn v Medovém újezdě na čp. 18 a Jiří koupil mlýn po otci ve Strašicích. Po Jiřím převzal mlýn jeho nejstarší syn Václav. 

(Poslední odstavec doplnila a opravila Petra Kalichová, podrobněji viz v příloze dole.)

Poslední mlynář Wild měl však jen dceru. Ta se již postarší provdala za učitele ze Strašic Václava Svobodu. Nic jí tehdy nevadilo, že byl o 12 let mladší. Ve farní kronice strašického kostela je v roce 1875 připomínán jako dárce 15 zlatých na nákup nové křížové cesty. O jeho úmrtí v roce 1899 píše ve svých zápiscích strašický hutní a báňský lékař MUDr. Vilém Pobuda starší, že „dne 14. května 1899 zemřel tu pan Václav Svoboda, ve stáří 80 let, který před 55 lety byl ve Strašicích podučitelem asi do roku 1845, kdy oženiv se do mlýna Melmatějovic, učitelování zanechal.

Majitelem mlýna v roce 1908, tedy v době, kdy mlynáři na Padrťském potoce bojovali proti rokycanskému vodovodu, byl Václav Karásek. Z tabulky související s přezkumem vodních poměru však plyne, že tou dobou měl mlýn již jen 2 kola. Jedno původní k pohonu mlýna a druhé k pohonu pily a to již větší o průměru 3 metry a šířce 1,23 metru. Pan Karásek, který byl současně nájemcem hostince v Plzni se rozhodl, že si poblíž mlýna postaví patrovou vilu. Tím se zadlužil a mlýn i vilu prodal. Po něm vlastnili vilu pánové Jančík, Kohout a naposledy dr. Svědínek. Mlýn, který měl popisné číslo 41 zakoupilo v roce 1910 panství hraběte Josefa Colloredo-Mannsfelda a dále jej pronajímalo. Nájemci byli pan Václav Bürger a po něm pan Emanuel Strnad. Ten se odtud v roce 1917 odstěhoval a mlýn začal chátrat.

Jeho odchodem byl mlýn zrušen. Kontingent mletí byl předán do mlýna pana Mikulíka ve Strašicích.

V roce 1923 byl mlýn panem J. Bůchou ze Strašic zakoupen a zbořen.

Dnes je z původních budov této osady funkční pouze vila, která byla po roce 1989 navrácena i s pozemky do majetku Colloredo-Mannsfeldů.