z heimatbuchu - prelozeno online
Hodnoty stanovené pro nízkou a střední vodu v Seifenbachu a v přilehlé Ortsbachstrede se docela dobře shodují se zkušenostmi majitelů mlýnů. Maximální odtok vody je přibližně 1 m3 na sefund na 1 km2, což odpovídá místním podmínkám. Přibližný výpočet velké povodně z 80. let 20. století podle známé povodňové hladiny v profilu toku u domu čp. 245 ukázal, že vypočtený povodňový průtok 3irfa 31 m3/sec. lze považovat za přibližně vyhovující.
Vodní síla na území obce, i když se jedná pouze o malé toky, se od nepaměti využívala k provozu mlýnů.
Především to byl Seifenbach, který díky svému strmému sklonu a relativně bohatým zásobám vody provozoval četné menší elektrárny s většinou přepadovými vodními koly a primitivním mlýnským zařízením. Taková zařízení již existovala v oblasti Bladensdorfu, z níž jsou dnes patrné pouze zbytky bývalého mlýnského náhonu a rybníků. Pod ohybem okresní silnice na Nový Malín se nacházela pila na prkna a mlýn, dále po proudu pak šindelárna a na dolním toku mlýn nebo škrobárna. Na katastru Horní Libiny byla vodní síla Seifenbachu využívána v pěti mlýnech, z nichž pouze dva jsou v současnosti v provozu, zatímco vodní právo třetího mlýna je nadále využíváno jako odběr vody pro školkařský podnik.
Kromě toho byl na dolním toku Seifenbachu krátce v provozu drtič kostí (viz . 34).
U vstupu do údolí Seifen stál tzv. horní mlýn Seifen, jehož budovy již dávno zanikly. Části vodní elektrárny jsou stále zachovány. Horní příkop se rozvětvuje bezprostředně nad křižovatkou a vede po pravém zalesněném svahu údolí k dosud dobře viditelnému rybníku, který leží poměrně vysoko nade dnem údolí. Spodní příkop mlýna je zcela zasypán.
Druhým byl mlýn č. 350 (dříve Schramm). Mlýn již dávno není v provozu, ale voda z Geifenbachu je stále vedena přes jez a nadjezí odbočující na pravém břehu potoka do sběrného rybníka, z něhož se v současnosti odebírá voda pro Krompovu školku. Bývalý odtokový kanál je dodnes zčásti patrný jako otevřený příkop, zčásti jako zakřivený kanál.
Třetí mlýn, čp. 478 (Harbich nebo Laßnermühle), již také není v provozu, budovy jsou nyní využívány pouze k zemědělským účelům. Z někdejšího vodního systému se dochoval přelivný rybník v podobě zasypaného koryta a část horního příkopu.
Čtvrtý mlýn č. 444 (Friedrich Appel) je v současné době vybaven jak pro vodní, tak pro motorový provoz. Na speciální mapě je uveden jako "Nový mlýn", pravděpodobně proto, že byl posledním z postavených mydlářských mlýnů. Od jednoduchého jezu na Seifenbachu se na pravém břehu odděluje 550 m dlouhý Obergraben. Spád je 95 m, což je velmi výrazné. V současné době dodává vodní energii Francisova turbína, která dosahuje výkonu přibližně 11 koní při maximálním průtoku 120 litrů za sekundu. Turbína může být plně vytížena pouze po omezenou dobu, v průměru 1 až 2 měsíce v roce. Záložní pohon je tvořen sacím plynovým motorem o výkonu 35 koní. Výkon.
Posledním na Seifenbachu je mlýn č. 131 (Bruno Tize), který je v provozu dodnes. Voda pro tento mlýn, který se nachází již v zastavěné části obce, je odebírána pomocí dřevěného jezu s vtokovými vraty a horního příkopu, který se rozvětvuje na levém břehu a je dlouhý asi 310 m. Na tomto příkopu je umístěna i vodní nádrž. Horní příkop ústí do nádrže Spannteich, která má délku asi 110 m, průměrnou šířku 15 m a využitelný objem 3000 m3 . Tato nádrž umožňuje pravidelný provoz mlýna i při nízkém stavu vody v Seifenbachu. V současné době se k výrobě energie používá Francisova spirálová turbína, ke které vede potrubí z rybníka. Turbína je navržena pro množství vody 160 litrů za hodinu a má výkon 11 koní při sklonu 6-9 m za hodinu. Průtok vody v místním potoce pod ústím Seifenbachu je silně ovlivněn dočasným napětím vody. Pokud voda v rybníku není zadržována, je množství vody odtékající do potoka obvykle velmi malé, zatímco při vypuštění rybníka se výrazně zvýší.
V letech 1873 až 1883 bylo na Seifenbachu mezi mlýny Appelovým a Tietzovým další vodním kolo, které sloužilo k pohonu drtiče kostí. Voda byla odebírána pomocí jezu a náhonu, který odbočoval na pravém břehu potoka a vedl do akumulační nádrže. Odtud vedl přítok ke zpětnému vodnímu kolu. Mlýn na kosti vyhořel v roce 1883 a nebyl obnoven.
Další skupina mlýnských náhonů existovala u Ortsbache v úseku po proudu řeky Seifenbach. Ze tří bývalých mlýnů se zachoval pouze mlýn č. 211 (Ernst Schnaubelt). Tento mlýn má k dispozici vydatnější vodu Seifenbachu a také spodní tok horního Ortsbachu s Krebsbachem.
Voda je přehrazena trojdílným dřevěným jezem a svedena do mlýnského náhonu na pravé straně. V zastavěné části obce je příkop částečně zakrytý a vede k mlýnu, kde je využíván pomocí Francisovy turbíny o výkonu 200 litrů za sekundu. Při sklonu matice 4 m má turbína maximální výkon 8 k. Turbína může být plně vytížena pouze asi 2 měsíce v roce. Dalším zdrojem energie je sací plynový motor o výkonu 20 koní. Výstup.
Za mlýnem je podkop veden podél zadní části tovární reality společnosti Langer v betonovém potrubí, do něhož jsou vpuštěny přístupové otvory pro zvlhčování vody. Až k domu čp. 225 (Bracharz) následuje otevřený příkop, který je od mostu mezi domy Bracharz a Adolf Kauer opět zakryt a veden pod návsí k místnímu potoku. Původně existující spodní pokračování mlýnského náhonu byla opuštěna, ale její průběh je stále částečně patrný. Tento mlýnský náhon překračoval hluboce zaříznuté koryto Liebesbachu nad Dorfwegbrüde pomocí dřevěného výtoku (koryta) a vedl kolem statků Höchsmann a Siegel ke mlýnu čp. 244, tzv. Herrenmühle (dnes Adolf Schinzel).
Mezi reáliemi čp. 238 a čp. 237 byl po určitou dobu na Liebesbachu samostatný jez, kterým se voda z Liebesbachu také sbírala a odváděla do horního příkopu Schinzelova mlýna čp. 244. Po otevření tohoto jezu zůstal přes Liebesbach pouze poštovní kanál pro převádění provozní vody tekoucí z mlýna č. 211, čímž odpadlo zavodňování Liebesbachovy oplatky. Tento mlýn je od konce 80. let 20. století mimo provoz, vodní kolo a mlýnské zařízení byly odstraněny a budova nyní slouží pouze k obytným účelům.
Dolní příkop Schinzelova mlýna vedl vpravo pod obecní cestou, u domu čp. 246 (nyní Flachsel) překračoval místní potok, rovněž v dřevěných vřetenech, a dále vedl kolem domu čp. 8 (Emil Grottel) k Breuermühle čp. 5, který je nyní přestavěn na obytný dům (majitel Emil Kauer). Nad obecní hranicí s Böhmisch Liebau se Untergraben opět vlévá do místního potoka. Mlýn čp. 5 dostával další vodu z druhého dřevěného jezu (Fluder) postaveného do potoka u statku čp. 13 (Adolf Schinzel), který výrazně přehradil vodu v potoce a svedl ji do zakrytého koryta odbočujícího na levém břehu. Tento kanál vedl podél obecní cesty a po krátkém běhu se u domu č. 8 vléval do mlýnského náhonu přitékajícího z Herrenmühle. Tento druhý jez zachycoval vodu, která zůstávala v místním potoce pod horním jezem, a také vodu z potoka Liebesbach; navíc toto koryto umožňovalo mlýnu č. 5 pracovat samostatně i v době, kdy oba horní mlýny nepropouštěly provozní vodu hlavním mlýnským náhonem. Na výpustech, které v průběhu mlýnského náhonu vedly přes Liebesbach a Ortsbach, byla instalována odlehčovací vrata, která podle potřeby zcela nebo částečně odváděla vodu z mlýna.
Na místním potoce nad ústím Seifenbachu byla také malá vodní elektrárna.
Vodárna, zvaná Froschmühle nebo Mölla, se nacházela v domě čp. 488 (ž. Johann Kauer). Tato vodárna, zvaná Froschmühle nebo Mölla, se nacházela v domě čp. 487 (žert Johann Kauer). Voda byla odebírána z místního potoka hrází u domu čp. 162 (Sojaf) a mlýnským náhonem, který se větvil na levém břehu a vedl zastavěným územím vpravo od okresní silnice na Schönberg a ústil do sběrného rybníka u mlýna. Dále byla do Spannteichu přiváděna voda z Krebsbachu, asi 300 m proti proudu, takže umožňovala pravidelný provoz této nejmenší vodní síly. Mlýn již dlouho není v provozu, jez byl donedávna využíván k hašení požárů a nyní je rovněž opuštěn.
I přes nízký průtok vody v našich místních potocích bylo v bezprostředním okolí obce nejméně 9 mlýnů, jejichž činnost vykonávají 3 moderní mlýny, i když z větší části s pomocí motorové síly. Kromě mlýna na kosti na Seifenbachu byl druhý takový mlýn na Mühlgraben u domu čp. 217 (jest Leiter). Vodní síla Liebauerových potoků tak byla využita celkem v 11 elektrárnách. (Martin Mazal)
