Mlýn na Jihlavě, zvaný Goskovský, zakoupil v roce 1854 jihlavský obchodník s vlnou Josef Morwitz a do dvou let jej přebudoval na soukenickou továrnu, kterou se mu však nepodařilo plně zprovoznit a roku 1859 ji prodal firmě Löw & Schmal. Adolf Löw (1824–1883) ji založil se svým švagrem Friedrichem Schmalem roku 1848 v Brně Zábrdovicích v ulici Na Cejlu při mostě přes Svitavu. Její úspěch byl založen na průkopnické výrobě levných vigoňových látek ze směsi ovčí vlny a bavlny, kterou zahájili v letech 1854–1855, již s pomocí parního stroje. Do roku 1867, kdy podnik získal stříbrnou medaili na světové výstavě v Paříži, měl až 1 800 zaměstnanců. Adolfův syn Karl Löw (1849–1930) podnikl v letech 1867–1869 studijní cestu do Anglie a roku 1871 převzal vedení přikoupené továrny v Malém Beranově. Do brněnské továrny roku 1872 zakoupil nové anglické stroje a postupně převzal vedení celé firmy, z níž v roce 1875 vystoupil Schmal, a jmenovala se poté Adolf Löw & syn. V roce 1877 zahájil Karl Löw výrobu hladkých suken anglického typu také v Heleníně. K roku 1880 zde pracovala stovka ručních a 320 mechanických stavů, hnaných turbínou a parním strojem s Corlissovým rozvodem, vyrobeným v brněnské Vaňkovce roku 1878. Základem areálu tehdy byla podélná pětipodlažní budova tkalcovny a kratší kolmo postavená přádelna mykané příze s připojenou strojovnou. Po roce 1900, kdy Karl Löw původní zábrdovickou továrnu prodal firmě Himmelreich & Zwicker a přenesl sídlo firmy do Helenína, byla ve dvou fázích postavena také druhá, souběžná budova tkalcovny a skladiště výrobků s fasádami z režných cihel, která se dochovala dodnes. Nejstarší, snad původně Morwitzova budova čp. 2917, stojící rovnoběžně s přádelnou, byla tehdy upravena na kanceláře a byty továrníkovy rodiny. Krytá veranda ji spojovala s reprezentačními prostory, které dal Adolf Löw roku 1919 vestavět přímo mezi štíty přádelny a novější tkalcovny. Budova ve stylu anglické novogotiky obsahuje rozsáhlý rytířský sál s halou a připojenými salonky, promítacím sálem a kuželnou. Již v letech 1865–1866 jako jeden z prvních v Rakousku Uhersku podnik postavil kolonii dělnických domků, základ dnešní osady Helenín. V první fázi šlo o třináct přízemních a tři patrové dvojdomky podél západní strany dnešní Hálkovy ulice (čp. 2920–2937), do roku 1888 následovaly na její protější straně také další patrové domy, které si povětšinou dodnes uchovaly alespoň zčásti původní členění fasád z režných cihel (čp. 2901–2915), jakým se vyznačuje už budova tovární školy z roku 1887 (čp. 2938). Východně od ulice byl založen park a také zelinářská zahrada se skleníky (parcela 307). Další, dvoupatrové domky pro úředníky a dodnes funkční hostinec se sklepy, byly do roku 1872 postaveny níže v Lesní ulici (čp. 2939, 2941–2944), mezi nimi a továrnou byl později postaven dům s byty úředníků (čp. 2916). Útlum ve dvacátých letech završila hospodářská krize, roku 1925 byla založena akciová společnost Západomoravské továrny na sukna a přikrývky, jež v roce 1932 soustředila výrobu do Malého Beranova a helenínskou továrnu uzavřela. Nadále sloužila jako sklady a krátce po válce také jako internační tábor, roku 1948 v ní n. p. Modeta zřídil učňovskou školu s internátem. Střední průmyslová škola zde byla založena v roce 1954 a po čtyřech letech získala do užívání celý areál, který postupně upravovala. Dnes jej užívá jihlavská Střední uměleckoprůmyslová škola a Střední škola stavební. Západní část budovy tkalcovny byla v letech 2009–2012 upravena a nastavěna podle projektu inženýra Pavla Křehlíka.
