Staré mlýny jistebnické; ČESKÝ JIH, roč.52/1924
Mlýn „Selského družstva mlýnského a pekárenského v Jistebnici“. R. 1545 patřil mlýn tento zvaný po předešlém držiteli „Vychytilovský“ Matouši Rouskovi zvanému po mlýně též Vychytil. Tento učinil v sobotu na den sv. Vavřince L.P. 1555 přátelskou smlouvu se svým švagrem Pavlem, mlynářem v Sedlčanech o spravedlnost náležící jemu na tom mlýně a odkázanou jemu od mateře jeho ženy v sumě 50 kop míšeňských v ten způsob, že Matouš zaplatí 10 kop míšeňských při sv. Václavě r. 1556 a zbytek ve splátkách po 5 kopách až do zaplacení. Dluh splatil Matouš Rousek r. 1563 úplně. Kniha grunt. I. fol. 34.
Matouš Rousek přikoupil k mlýnu mnoho polí a byl váženým měšťanem, pak i primasem města Jistebnice. Tak r. 1583 koupil od Martina Vančaty z Vratkova zahradu mezi Táborskou stezkou a Oudinskou cestou od Jistebnice jdouc i s rybníčkem za 30 kop míšeňských. L.P. 1582 od Jana Bednáře od gruntu Sýkorovského pole od Chlumské cesty až do Křenovské za 18 kop míšeňských. L.P. 1575 od Jiříka Drůbežky podcestí v dílu nad Hájkem pod Oudinskou cestou za 22 kop míšeňských; téhož roku od Kateřiny Říhovy podcestí Hruškovské i s loukou k Oudini jdouce na levé ruce za 20 kop míšeňských. Z tohoto pole platilo se vrchnosti 7 denárů úroku a knězi desátku 8 snopů. Kn. grunt. I. fol. 80 a 81.
Před svou smrtí učinil Matouš Rousek L.P. 1599 v neděli po sv. paní Barboře poslední pořízení, dle něhož o polovici pozůstalosti měli se rozděliti pozůstalí synové rovným dílem, druhou polovici měli vydati jeho manželce Barboře „neb jest věrnou a dobrou hospodyní byla a skrze ní statek jest pošel“. Hospodářem a nástupcem ustanoven syn Řehoř neb Říha, pokud se bude moci snášeti s Barborou matkou svou. Odkaz k záduší ponechán byl na vůli syna Jana a vykonavatelem kšaftu až do dalšího porovnání mezi dědici ustanoven syn Mikoláš Rousek, měštěnín města Nymburka na Labi. Svědky kšaftu byli p. Václav Bejšovec primas, p. Václav Kratochvíle kovář, t.č. purkmistr města Jistebnice, Vavřinec Kožišník a Jiří Jechort t.č. rychtář města Jistebnice. Při publicírování kšaftu na rathouze jistebnickém v sobotu po Svátosti L.P. 1600 svolili dědici na přímluvu p. purkmistra a pánův, aby od každé strany na graduál k záduší jistebnickému literátům po 5 kopách míšeň., tudíž 20 kop míšeň. z toho statku vydáno bylo. Kn. grunt. I. fol.198.
Na mlýně vázl dluh 30 kop míšeňských pro p. Fridricha staršího z Oppersdorfu z Dubé a Frydštejna na Častolovicích, Týništi, Přestavlcích a Ledské J.M.C. Rady. Tuto pohledávku daroval Fridrich starší z Opperrsdorfu prostřednictvím svého písaře Floriána Třebického, plnou mocí svého pána řádně vykázaného, k záduší kostela sv. Michala v Jistebnici a příslušný zápis do knih městských učiněn v sobotu oktáv památky všech svatých L.P. 1614 za úřadu Václava Drůbežky a Štěpána Merdy primasa a Kaliksty Velešínského, písaře radního. Kn. grunt. I. fol.198.
Řehoř Rousek dlouho na mlýně „Vychytilovském“ nehospodařil. Prodal jej L.P. 1608 v outerý v den sv. panny Kateřiny Václavu Jechovi, se vším příslušenstvím, s dědinami, lukami a což k tomu mlejnu od starodávna náleželo za sumu 900 kop míšeňských. Závdavku položil Václav Jech při smlouvě 250 kop, zbytek měl spláceti po 30 kopách vždy při Třech králích počínaje rokem 1610. Řehoř Rousek přidal k tomu almaru v domě, 2 slepice, 1 kohouta, 1 velkou truhlu ve mlýně, vymínil si však zahradu s rybníčkem při ní, ležící za zámkem při Božích mukách. Právo předkupní však vyhraženo bylo Václavu Jechovi. Smlouva uzavřena v přítomnosti Jana Pekárka, Matěje Brouska, sousedů jistebnických. Kn. grunt. I. fol.219.
Václav Jech použil práva předkupního jemu vyhraženého a koupil od Řehoře Rouska zahradu s rybníčkem ležící u Božích muk, jdouce k Táboru za 38 kop míšeňských zpět. Václav Jech konal splátky čili vejrunky až do r. 1625. Ze splátky tohoto roku v obnosu 4 kopy 45 grošů uplacen dluh Řehoře Rouska u Pavla Píči učiněný, „když rejtharstvo vojenský u něho stálo, nemajíc jich nač vychovati“. Kn grunt. I. dol. 218 a 220.
Nedoplatek kupní ceny na mlýně pro Řehoře Rouska v obnosu 100 kop míšeňských pojištěný odstoupil Řehoř Rousek Václavu Jechovi L.P. 1615 za 50 kop míšeňských s povolením vrchnosti. Peníze ty upotřebil Řehoř Rousek na zakoupení mlýna Šeborovského pod městem Borotínem pro svého syny Jana, chtěje tu byt a zaopatření si vymíniti. Kn.grunt. I. fol.235. Na to přešel mlýn Vychytilovský trhem z 29. září 1637 z Václava Jecha na obec Jistebnickou, vyjímajíc zahradu, která leží z jjedné strany cesty Oudinské a z druhé strany cesty Táborské a kusu pole, které přikoupil od Adama Kuželky za 1000 kop míšeňských. Závdavkem složili zástupci obce 300 kop míšeňských, ostatní bylo spláceti ve vejrunkách po 30 kopách každoročně při Třech králích počínaje r. 1639. Obec jistebnickou při smlouvě zastupovali Mikuláš Mikánek primas a jiní páni spoluradní. Kn.grunt. z r.1635 fol.18.
Ježto obec Jistebnická měla již jeden obecní mlýn, který si v polovici XVI. stol. vystavěla, nyní mlýn Slabův č.p. 83, byl nazýván mlýn Vychytilovský obecním mlýnem hořejším, mlýn Slabův pak obecním mlýnem dolejším a to až do prodeje dolejšího mlýna obecního Matěji Slabovi roku 1699. Nynější ulice Sedlecká nazývala se v XVI. stol. až do polovice XVII. ulicí Vychytilovskou, když pak dolejší mlýn obecní pronajat byl mlynáři Václavu Šeborovi, který týž mlýn po více let v pachtu měl, ulicí Šeborovskou. Teprve po roku 1669 jmenuje se ulice ulicí „jdouc ku Slabovu mlýnu“. Obec dávala mlýny do pachtu a střídali se tu mlynáři pravidelně každoročně, jen výjimkou podržel některý mlynář mlýn v pachtu po více roků. Na mlýně Vychytilovském byl pachtýřem r. 1672 Václav Sosna zv. Bočan, r. 1699 Matěj Brabenec, r. 1704 Jan Jinda a j.v. Ještě r. 1750 byl mlýn v pachtu a přešel tedy pravděpodobně později do vlastnictví některého mlynáře. R. 1848 patřil mlýn Janu Chabrovi.(pep)
