mlýn a pila v Krásném Buku

Nejstarší nalezená zmínka o mlýnu v obci Krásný Buk je v soupise poddaných ze začátku roku 1670, mlýn je však pravděpodobně ještě starší. Tehdy zde byli zapsáni mlynář Mathes Palme (příjmení psáno též ve tvaru Pallme), stár 44 roků, jeho manželka Barbara (34) a jejich děti Christoph (12), Mathes (10), Elisabeth (8) a Elias (1), ke kterým ještě přibyly dvě dcery Anna Maria (narozena v průběhu roku 1670) a Catharina (1674). Na mlynáře se vyučili dva nejstarší synové, Christoph a Mathes. Mlýn po otci převzal mladší Mathes, starší Christopf se stal mlynářem v Horní Chřibské, kam odešel v roce 1679.

Mathes Palme mladší převzal od otce mlýn v průběhu roku 1682. Na začátku roku 1683 je uváděn jako mlynář s manželkou Elisabeth a tříměsíční dcerou Elisabeth. Do roku 1701 se manželům narodilo dalších 7 dětí, synové Tobias, Mathes, Hannes Georg, Elias, Hannes Christoph a dcery Maria Elisabeth a Anna Elisabeth. V roce 1732 jsou zde mlynářští manželé uváděni sami, v následujícím roce pouze sám mlynář jako vdovec. V roce 1735 Mathes Palme prodal mlýn svému nejmladšímu synovi Hannesovi Christophovi, ale dále zde bydlel až do své smrti v roce 1739.

Hannes Christoph se mlynářskému řemeslu vyučil, ale hospodařil na mlýně v Horní Kamenici, na otcovský mlýn se nevrátil a pronajímal ho. V roce 1738 zde mlynařil nájemce Johannes Heinrich s manželkou Annou Elisabeth a dětmi Marií Elisabeth, Johannem Josephem, Johannem Christophem a Annou Elisabeth.

Od roku 1749 zde hospodařil opět rod Palme, a to Johann Christoph Palme (21), jeho manželka (Anna Maria (24) a dcera Anna Maria (2), ke které postupně přibyli sourozenci Johann Christoph, Apolonia, Johann Joseph, Maria Magdalena a Anton.

V roce 1771 dostal mlýn při číslování domů čp. 41, které už nebylo změněno. Společně s mlýnem čp. 41 bylo uváděno také vedlejší čp. 42, které sloužilo jako výměnek pro starého mlynáře.

Současně se zde v roce 1771 objevil mlynář z nového rodu, a to Johann Christoph Zweigelt. Do roku 1778 zde byl uváděn sám, pak mlýn pronajímal. Prvním nájemce byl Franz Jäger. Hospodařil zde několik roků s manželkou Johannou a dětmi Theresií, Franciskou, Brigittou, Franzem, Magdalenou, Dominikem a Apolonií, pak odešel do mlýna v Leopoldce čp. 34.

Dalším nájemce byl Bartolomeus Angerle, který zde byl v období 1785 až 1790 s manželkou Rosálií a dětmi Theresií a Ignatzem

Od roku 1790 měl mlýn nového hospodáře, kterým byl Gottfried Zweigelt, svobodný, stár 23 roků- V průběhu roku 1790 s ním zde ještě žil a pracoval jako mlynář nájemce Angerle, ten se následujícího roku odstěhoval i s rodinou do čp. 44, s Gottfiredem Zweigeltem již zde žila jeho žena Brigitta (20).

V průběhu roku 1798 prodal Gottfried Zweigelt mlýn Josephu Marschnerovi, který zde byl zapsán s manželkou Franziskou (36), dcerou Magdalenou (10) a půlročním synem Josephem. Zde se manželům narodily dvě dcery, Franziska (1799) a Helena (1802). Od roku 1802 provozoval Joseph Marscher kromě mlýna také bělidlo, jsou u něj uvedena obě živnosti. V roce 1808 se i s rodinou odstěhoval do nově koupeného domu čp. 8. Koupil také dům čp. 35, ve kterém bylo více bytů, a pronajímal ho. Součástí mlýna přestal být naopak bývalý výměnek čp. 42. Od tohoto roku byla u něj uváděna živnost zemědělec, mlýn pronajímal.

Prvním nájemcem byl od roku 1808 Johannes Kirschner s manželkou Magdalenou a dvěma dětmi. Ten zde provozoval pouze bělidlo. O dva roky později sem přišel jako druhý nájemce mlynář Ignatz Simchen, původem ze mlýna v obci Doubice, který zde provozoval mlýn. Od roku 1811 zde již Kirschner nebyl evidován, mlynář Simchen zde hospodařil sám, a to až do roku 1815 včetně.

Od roku 1816 je zde zpátky Joseph Marschner, který opět převzal mlýn. Jeho syn Joseph, narozený roku 1798, se učil na mlynáře. Po vyučení v roce 1820 otec mlýn synovi prodal, ten ho pak provozoval s manželkou Rosalií, rozenou Schindler, na mlýně také pracoval mládek Florian Ahne, původem ze mlýna ve Staré Olešce. Josephu a Rosalii se na mlýně postupně narodili synové Joseph, Anton, Franz a Wilhelm a dcery Juditha, Maria Theresia, Rosalia, Maria Brigitta, Helena a Johanna. Mlynářem se vyučil nejstarší syn Joseph, Anton a Wilhelm se věnovali pekařině, Franz byl tkadlec.

V roce 1848 pracoval Joseph Marschner na otcově mlýně jako mládek, o něco později mlýn převzal. Byl na tomto mlýně posledním mlynářem nejen z rodu Marschnerů, ale posledním mlynářem vůbec. Oženil se s Annou Marií, rozenou Rösler. Na mlýně v Krásném Buku jsou podle matričních záznamů uváděni ještě v 60. letech 19. st., kdy s ejim narodily dcery Anna Maria (1861), Hermina (1863) a Maria Paulina (1865).

V roce 1870 jsou jako majitelé mlýna čp. 41 evidováni Josef Lehnert a Anna, rozená Ruppert,  dne 30. 11. 1870 se jim v čp. 41 narodila dcera Maria Augusta. Josef Lehnert nebyl mlynář, byl synem tkalce z obce Kyjov a původně se také vyučil tkalcovskému řemeslu. Ale ani to zde neprovozoval, mlýn přestavěl na pilu.

Dne 1. 10. 1883 se na pilu přiženil Augustin Hiecke (věk 27), syn obchodníka se dřevem z obce Kyjov čp. 73. Vzal si Annu Lehnert (věk 21), dceru majitele pily Josefa Lehnerta. Manželům se zde již 15. 3. 1884 narodilo první dítě, syn Alfred Rudolf, v roce 1891 další syn Richard Josef. K pile tehdy patřila také vedlejší budova čp. 73, kde manželé Hieckovi bydleli.

Někdy v této době byla v sousedství budovy bývalého mlýna, na protější straně ulice, postavena nová provozní budova pily. Stará budova pak sloužila jako správní budova pily.

V německém zdroji „ Adressbuch für den politischen Bezirk Warnsdorf für Industrie, Handel und Gewerbe“ provozoval v roce 1923 v Krásném Buku Augustin Hiecke parní pilu a obchod dřevem. Jako provozovatel pily je uváděn rovněž v roce 1930.

Po válce byla rodina majitele odsunuta do Německa.

Na leteckém snímku z roku 1956 je vidět původní budova mlýna a pily v zachovaném stavbu. Nová provozní budova pily z konce 19. století je již bez střechy, viditelné jsou pouze obvodové zdi.

Dochovala se starší budova pila, která byla přestavěná z původní budovy mlýna. Novější provozní budovy pily z konce 19. století byla zbourána. Správní budova pily (původně mlýn) byla ještě v roce 2012 využívaná jako restaurace a pension. V současné době (listopad 2020) prochází opravou.