Podbukovinský, Růtův mlýn

Ve zlomku urbáře hradišťského kláštera z období kolem roku 1400 existuje zmínka o mlýnu ve vsi Bukovina, je zde nazýván Hraníkův mlýn. Jeho majitel platil k sv. Jiří a sv. Havlu po 30 groších. Není však známo místo, kde přesně stával. (MH)

Mlýn v Bukovině se připomíná již v 16. století.

Podbukovinský mlýn byl vystavěn v roce 1763 Janem Chlumeckým,

Současný Podbukovinský mlýn vystavěl v roce 1763 s povolením vrchnosti Jan Chlumecký (existuje písemná zmínka z tohoto roku o „mlejnu podbukovinskym nově vystavěnym“). Jan Chlumecký zde hospodařil do roku 1788. 24. 10. 1788 jej koupil mlynář z Rožátovského mlýna Ondřej Kumpert pro svého syna Jana za 1166 zlatých. Jan Chumecký si na mlýně vymínit pro sebe a svou manželku Annu doživotně výměnek. (MH)

4. máje (neznámého roku) mlynáře Jana Chlumeckého poháněl klášterský tesař Hubač k právu pro nařknutí z krádeže borové klády v revíru u Havlovy chalupy, která se rozkládala na staré bakovské cestě mezi Rečkovem a Radechovem. Jsa nařčen ze zlodějství, ztratil prý práci u sedláka Bigle v Krupé a žádal náhradu ušlého výdělku částkou 30 zlatých a zaplacení právních výloh (zakončení sporu není známo).

Mlynář platil do vrchnostenského důchodu k panství bělskému 25 zl., jelikož měl přimlýněny mleče z Dolní a Horní Rokytky a k panství klášterskému 68 zl. 45 kr. Nesměl chovat kachny, jelikož vrchnost chovala v potoce ryby, pokud by byl s kachnami přistižen, zaplatil by 5 kop grošů pokuty. Navíc byl povinen si mlýn a zahrádku ohradit, aby jeho zvířectvo nedělalo škody na okolních lukách. Dříví potřebné k opravě vantrok dodá vrchnost za polovinu ceny a zdarma je doveze robotními potahy. Robotníci budou rovněž čistit mlýnskou strouhu. Náklady na opravy stavení a zařízení mlýna nese mlynář.

V roce 1816 zde byl mlynář Ignác Jakš v manželkou Rozarií. K tomuto roku se vztahuji zápis v matrice o sňatku jeho dcery Terezie ve věku 21 let. Mlynář zemřel 22. 12. 1820 na mrtvici ve věku 70 let.  Vystřídal ho Jan Rosendorf. (MH)

V 30. letech 19. st. převzal mlýn Josef Herfurth, který pocházel z mlynářské rodiny Franze Herfurtha z Podsetna (dnes Dolní Cetno). Jeho manželkou byla Terezie, dcera Václava Javůrka, mlynáře z Trenčína (dnes součást Bakova nad Jizerou). V roce 1833 se jin narodil syn Josef Eugenius a v roce 1935 dcera Marie Terezie. Ta se v roce 1859 provdala za Floriána Bartla, syna mlynáře z Podhory. (MH)

20. srpna 1847 se podbukovinský mlynář Josef Herfurth jako první na Hradišťsku vykoupil z roboty.  (MH)

1885 dražba na mlýn, majitelé Vavruškovi. (RR)

Na přelomu 80. a 90. let 19. st. uvádějí matriky mlynáře Václava Němce s manželkou Marií. V listopadu 1889 se manželům ve mlýně narodil syn Vlastimil. V tomto roce byla na mlýně instalována Louvelova turbína (pravděpodobně Hentschel-Jonvalova) konstruovaná na 20 HP při spádu 2,87 m a průtoku 715 litrů za vteřinu. V té době pravděpodobně existovala ve mlýně také pekárna. V matrice je v roce 1892 v Dolení Bukovině čp. 9 uváděn Antonín Kotrman jako pekař. Zápis se týká úmrtí jeho dcery Kateřiny. (MH)

V roce 1899 při kolaudaci vodovodu v Klášteře Hradišti nad Jizerou je jako majitelka mlýna v Dolní Bukovině uváděna Marie Bizová. (MH)

2. 1.1904 byla povolena instalace nové turbíny, která nahradila dosavadní turbíny z roku 1889. (MH)

V roce 1930 je na mlýně uváděn Josef Košek.

Počátkem 20. let 20. st. byl majitelem František Havlíček s manželkou Kateřinou. Na dotaznících k zápisu do mlynářského rejstříku je do roku 1931 jako majitel uváděn Josef Růta (poprvé zmíněn ve mlýně v roce 1922). Potom přešlo vlastnictví na dva nové majitele. Jedním byl František Strnadel, nakladatel z Prahy, druhým Josef a Marie Koškovi z Dolní Bukoviny. V roce 1935 jsou na mlýně zmiňování nájemci Biegl a Odnoha. Po nich od roku 1935 jako provozovatel a nájemce Josef Růta (*12.9.1894 ve Všelibicích). Jeho živnostenský list vydal Okresní úřad v Mnichově Hradišti 16. ledna 1937. Tento Josef Růta byl nejstarším synem mlynáře Josefa Růty z Nového Mlýna (Vápno). (MH)

K mlýnu náležely 3 korce polí.

Výkon 35 q pšenice a 35 q žita za den. Pro nedostatek vodní síly nebylo možné současné mletí žita a pšenice, současně bylo možno pouze šrotovat.

V roce 1925 došlo k výměně turbíny z roku 1903 (1904) za novou Francisovu s horizontální hřídelí s radiálním vtokem, kontruovanou pro spád 2,95 m, při maximálním průtoku 750 litrů za vteřinu. Výrobcem byla firma Martinek z Přerova. Vodoprávní povolení Okresní správy politické v Mnichově Hradišti je datováno 26. 8. 1925. (MH)

1930 Josef Košek
Od roku 1930-31 byl na mlýně Dolní Bukovina mlynář František Paclt 1907-1987 (zde se narodil jeho syny Miroslav 1931-2010), info Tomáš Klášterka (RŠ)

1938 semleto 2.620 q pšenice a 3.189 q žita.

V době 2. světové války jsou jako majitelé mlýna uváděni Josef a Marie Koškovi. (MH)

Po válce byl mlýn znárodněn a fungoval jako šrotovník pro zemědělské družstvo. Později v budově zřídili sklad civilní obrany. Zařízení bylo odmontováno, zůstala pouze turbína. (MH)

Dnes slouží pro rekreaci.