mlýn Skály, Mlýn ve Skalách

15. stol. zmiňován rybník

Z historických pramenů je známo, že mlýn v uvedené lokalitě byl již v 16. století a již tehdy využíval k pohonu vodní síly, která poháněla čtyři mlýnská kola na vrchní vodu. V této době to byl poměrně velký mlýn.

1738 gruntovní knoiha panství Nasavrky - prodej mlýna Josefu Valchářovi: "Co se však mletí sladu na várku a šrotování obilí na pálení dotýče, to on držitel mlýna povinen bude, kdykoliv by to potřeba následovala, takovou bez odměn a beze vší odpornosti fedrovati"

1819 Josef Kabeláč

V r. 1880 vlastnil mlýn P. Kabeláč. Mlýn byl nabízen v dražbě za 33.255 zl. (RR)

Postupem času se však i mlynářské řemeslo přenášelo do větších lokalit, takže vznikly větší mlýny např. Janderov u Chrudimi a mlýn Winternicův v Pardubicích. Ve mlýně Skály docházelo postupně k modernizaci. Na přelomu 20. století bylo osazeno vodní dílo turbínou girardotovou - spirála a následně pak v roce 1909 po větší rekonstrukci vodního díla turbínou francisovou, která po rekonstrukci v roce 1992 pracuje dodnes. Využívá průtoku vody cca 1200 l/s, se spádem 4,20 m a výkonem do 25 kW. Mlýn, který byl v majetku rodiny Fouskovy na přelomu 20. století, dostál své současné architektonické podoby roku 1934.

1930 Vojtyěch Fousek

 Vlastní rekonstrukce technologického zařízení mlýna byla provedena v roce 1948 tak, že mlýn byl schopen mlet obchodní mletí - pšenici nebo žito ve výši 25 tun za 24 hodin. Mlýn byl poháněn vodní turbinou a jednotlivé stroje klasickým rozvodem pomocí transmisí a kožených řemenů jak tehdy bylo zvykem.

Poslední mlynář Hugo Malinovský st. Na mlýn však byla roku 1950 uvalena národní správa a v roce 1954 byl mlýn i veškerý ostatní majetek znárodněn. Komunistický režim využíval rekonstruovaný mlýn pro výrobu mouky až do roku 1961. Po rekonstrukci velkokapacitního mlýna v Pardubicích již nebyl pro mlýn Skály odbyt produktů. Poté mlýn sloužil jako výrobna krmných směsí. V tomto období vlastní technologie pro mlynářskou výrobu doznala další újmu a znehodnocení zejména z důvodu zpracování surovin jako sůl a dalších minerálních komponent, které škodily technologickému zařízení mlýna. V dalších letech byla prováděna výroba šrotů, kukuřičných klíčků a jáhel z prosa.

Po roce 1989 byl mlýn po složitých řízeních navrácen původním majitelům tj. paní Marii Fouskové a její dceři Vlastě Malinovské. Při navrácení mlýna obě jmenované darovaly navrácené dílo vnukům a synům Vojtěchu a Hugovi Malinovským. Po roce 1991 nastala náročná práce na rekonstrukci budovy mlýna, jeho zařízení i přilehlých objektů. Tyto práce pokračovaly až do roku 2001.

Provozováno nárazové mletí sóji, mlýn zařízen k zpracování různých plodin (kukuřice, boby, rýže, lněné semeno aj.)