Pustovětský mlýn, nyní Čarovný mlýn

Dochované unikátní strojní zařízení ve mlýně Pustověty čp. 7
Popis zařízení s fotodokumentací.

David Veverka
( technik a odborník v oblasti strojní zařízení mlynářství, textilní a sklářský průmysl.)

1. Válcová mlecí stolice Ganz.
Válcová mlecí stolice Ganz je jedna z prvních stolic, které se začaly v poslední čtvrtině 19. století vyrábět. Sloužila jako náhrada za mlecí kameny, kdežto mouka pak byla kvalitněji a rychleji vymleta. Strojírna Ganz v Budapešti vyráběla tyto stroje již od r. 1879.
Samotný stroj pochází z let v rozmezí 1882 až 1884 (katalog Ganz und Comp. 1884). Je doposud jediným kompletně dochovaným strojem tohoto typu. Vzácnost stroje navyšuje pak i to, že se jedná o tzv. tuplovku, neboli dvoupárovou mlecí stolici. V podstatě jsou to 2 stroje v jednom. Stolice má 4 válce, ale s uzavřenými dvěma samostatnými okruhy a každé 2 válce mlely samostatně. První okruh má válce rýhované, sloužily k rozemílání a šrotování. Druhý okruh zajišťoval tzv. luštění krupice (oddělení zbytků otruby od krupice a její rozmělnění) pomocí hladkých válců. Nad válci se nachází podavací zařízení se signalizací, netypicky hnané z jedné řemenice. Zvláštností od stolic ostatních je také řešení konstrukce nastavení mlecí mezery mezi válci a s tím spojený seřizovací mechanismus. Stroj má mechanismy uložené v dřevěné skříni, s lehkými zdobnými prvky.

2. ssavka
Tento stroj sloužil k čištění krupice od zbytků otrub a k jejich třídění dle velikosti. Nejprve byla krupice vytříděna excentrickým sítem – žejbrem na sorty. Dále saný vzduch vytvářený ventilátorem odváděný do filtru za pomoci komor třídil částice dle velikosti – váhy na jednotlivé sorty (čím byla částice větší, tím byla i těžší a padala do komory nacházející se blíže, lehčí pak byla unášena do vzdálenějších komor).
Na území Česka známe pouze několik málo případů tohoto zachovaného zařízení. Téměř na všech mlýnech byla v průběhu 1. pol. 20. stol. nahrazena výkonnější reformou. Z těch několika málo případů, je tento stroj nejstarší a jediný tohoto typu. Na rozdíl od ostatních má trochu jinou konstrukci aspirace, nastavení intenzity průduchů a žejbrovacího síta. Předpokládáme, že stroj byl vyroben někdy kolem r. 1885.

3. Loupačka
Před samotným mletím po vyčistění, se zrno muselo vyloupat. Zbavilo se tak klíčku, zadiny, a vnější obalu - slupky, které by znehodnotily kvalitu mouky. Dělo se tak za pomoci rychle se otáčejících perutí na hřídeli, které odstředivou silou vrhaly zrno na smirkový plášť po obvodu uvnitř bubnu. Lehčí slupky pak odsál ventilátor do filtru.
Tento stroj pochází z r. 1892. Výrobcem byla firma Hübner – Opitz v Pardubicích. Stroj je dochován pouze zde a na jedné lokalitě ve mlýně na Chrudimsku (Leštinka čp. 4). Je to jeden z nejstarších průchodových loupacích strojů vůbec.


4. kapsový výtah
Zajišťoval vertikální dopravu zrna a rozemletých produktů na stroje do vyšších pater. Dělo se tak za pomoci plechových kapes (naběráků) uchycených na textilním pásu. Pás běhal po plochých řemenicích a vše mělo dřevěné opláštění. Dole (pata výtahu) kapsy produkt nabraly, nahoře na konci (hlava výtahu) se zrno vysypalo do dřevěné spádové trubky, kde pokračovalo na jednotlivé stroje.
Jediný kompletně dochovaný výtah ve mlýně, který od jiných výtahů je velmi ojedinělý. Jeho velikost je totiž na rozdíl od většiny takových dopravníků o 1/3 menší. Dopravoval krupici na ssavku. Řemeslně vyrobený někdy ke konci 19.stol.


5. Transmise
Hřídel s řemenicemi uložena v ložiskách. Zajistila potřebný rozvod pohonné síly po plochých kožených řemenech k jednotlivým strojům.
Transmise je zde ojediněle uchycena u stropu na věšákách z ohýbaného plechu (jiné mlýny: litinové, dřevěné věšáky). Jsou zde i pěkně dochované řemeslně vyrobené dřevěné řemenice.


6. Mlýnská hranice

Dřevěná konstrukce, složená z masivních sloupů a trámů působila dříve jako nosný prvek mlecích kamenů, bylo na ní umístěno i zařízení na nastavení mlecí mezery mezi kameny – tzv. lehčení. Později nesla i mlecí stolici s loupačkou a pod ní byla umístěna hlavní hnací transmise. Zajímavé je uložení právě této transmise na trámkách uložených ve sloupech hranice.

Předpokládané stáří je rok 1850. Celá hranice je vyzdobená a ve velmi pěkném stavu.


7. Hranolové vysévače.

Stroj třídící rozemletý produkt na jednotlivé druhy. Používal se i k čištění zrna.
Princip: šestiboký hranol na hřídeli mírně skloněný k jedné straně se otáčel v dřevěné skříni. Na hranolu byla navinuta síta dle potřeby (hedvábná, textilní, drátěná). Do hranolu se vsypával rozemletý produkt. Nejprve byly otáčením vysévány jemné druhy přes jemná síta, dále pak přes hrubší síta hrubší a nejhrubší druhy. Na výskoku z vysévače byla hrubá krupice, která se dále čistila, u předvysévače výskok vracel nerozemletý produkt zpět nad stolici spádovou trubkou do zásobníku. Vysévače rozlišujeme dle funkce na: Předvysévače dělící, moučné vysévače, krupičné vysévače, a hrudové čistící vysévače. Všechny tyto druhy byly na Pustovětském mlýně zastoupeny. Třídily pasáže krupic, krupiček, mouky a šrotů.

Ve mlýně se vysévače dochovaly, jsou pouze rozebrané a dva z nich nekompletní. Stroje pochází z řemeslné výroby konce 19. století a nesou na sobě zdobné prvky.


8. Mlecí kameny

Mletí zrna před nástupem mlecích stolic, později jen šrotování, nebo špicování (loupání před osazením loupačkou). Spodní kámen stojí (ležák) vrchní se otáčí (běhoun). Zrna se sypalo středovým otvorem mezi kameny z menší násypky shora. Mlecí mezera se dala nastavit seřízením – lehčení kamenů. Pro mletí bylo důležité správně kameny nakřesat a narýhovat. Nejprve se zvedly speciálním jeřábem a křesalo se ručně nástroji pamrlicí, špičákem, okřesem a oškrtem. Kameny měly dřevěné opláštění zvané lub a centrální boční otvor, kde rozemleté částečky vypadávaly. (Rýhované válce mlecích stolic se také za čas omlely a tak se také rýhovaly, ale na speciálních strojích – rýhovačkách. To prováděl např. výrobce mlýnských strojů František Falta z Kvíčku u Slaného)

Na mlýně se dochovaly 2 páry mlecích kamenů. Jeden z nich má zajímavě řešeno lehčení a pohon přes pravoúhlé soukolí, druhý pár kamenů byl poháněn řemenicí přes zkřížený řemen.


9. Regulace turbiny.

Regulovalo se tak množství vody proudící na oběžné kolo turbiny přes nastavení regulačních lopatek. Daly se tak seřídit výkon a otáčky stroje. Aby pan mlynář nemusel chodit až k turbině do strojovny, používala se k regulaci dlouhá tyč se šroubovým mechanismem, převodem a regulačním kolem.

Je to poslední strojní unikát na Pustovětském mlýně. Turbina se nedochovala, avšak regulace je kompletní, pravděpodobně fa. Kohout Smíchov, z r. 1903. Na rozdíl od četně dochovaných regulací na jiných mlýnech je tato zavěšena na zdi konstrukcí a regulační kolo je na bok na hřídeli regul. šroubu.