Kupcův mlýn a pila

1721 zde rychmburská vrchnost nechala postavit kujnící hamr pro zpracování surového železa z cikánecké vysoké pece, provoz hanmru byl ukončen 1756.

U mlýna můžeme předpokládat značné stáří, vyloučit nelze ani jeho pozdně středověký nebo (zcela) raně novověký původ, avšak nejstarší zjištěný doklad jeho existence podává až dominikální část Tereziánského katastru: „R[oku] 1713 mlýny Rychmburský, Bělský, Dolský, Borský, Augustů, Spálů, Stupník, Krounský a Křížanský, celkem o 15 složeních, 11 stoupách […]“.

Taktéž mapa Josefského vojenského mapování z 60. až 80. let 18. století zaznamenává symbol vodního kola,což jednoznačně dokazuje existenci technického objektu s vodním pohonem. Jedná o sledovaný vodní mlýn, přestože na sousedním mapovém listu je v blízkosti tohoto vodního díla uvedeno: „Eisen hamer“ a při pozorném prozkoumání mapy zjistíme, že se severně od mlýniště nynějšího čp. 7 nachází další značka se symbolem vodního kola – tato značka je situována přímo pod vyznačenou hrází vodní nádrže. Ovšem zde se jedná o Křižánky moravské, tedy již na Novoměstském panství.

Vraťme se zpátky území panství Rychmburk. Zde uvádí Karel Václav Adámek ve své práci o hutích a hamrech v okolí Hlinska: „R. 1721 byla vysoká pec a hamry kovací horní a hamr kovací dolní v Hamřích […] a nový hamr kovací na Křižánkách“. Archivní materiály však prozrazují, že tento hamr stál v (Českých) Křižánkách již v roce 1719. Inventář jeho vybavení sepsaný pro dobu od 1. ledna do 10. června tohoto roku čítal:

„forma měděná                                                                                   1

hřídele dřevěný                                                                                   2

na nich zděří železných                                                                        14

měchy dřevěný se vším příslušenstvím                                              1 pár

hamr nasazený                                                                                   1

vobrtel hamru železný                                                                          1

nakovadlo naocelovaný pod hamrem                                                        1

palice železná                                                                                     1

kladiva                                                                                             3

zejzlík                                                                                              1

sochory železný                                                                                  2

háky železný                                                                                      2

rachle na dřevě nasazený                                                                      2

formeise                                                                                           1

formháček[?]                                                                                     1

kleště dejhlový                                                                                   1

štukový neb šorblový kleště                                                                  4

spínací kleště                                                                                     4

kleště na radlici                                                                                  2

kleště hamrový                                                                                  1

štana k dělání hamru                                                                           1

sekáče                                                                                             3

ittem naocelovaný sekáč                                                                       1

nakovadlo do písku litý                                                                         1

váha dřevěná okovaná                                                                          1

závaží železného litého                                                                          1

53 lb.                                     1

27 lb.                                     1

13 lb.                                     1

7 lb.                                       1

3 lb.                                       1

2 lb.                                       1

1 lb.                                       1

spodek železný litý na zemi před ohněm ležící                                            1

truhla pro nádobí se zámkem                                                                 1

zámek k zamykání huti                                                                         1

kolečko nový okovaný                                                                          1“

Inventáře z následujícího období se liší jen drobnými rozdíly (např. přibylo závaží o hmotnosti 1 cent), ale zůstává veškeré předchozí vybavení. Sledovat jej lze v rámci inventářů po dobu několika let, až do roku 1723.

O technologickém vybavení hamru nám tedy inventář prozrazuje poměrně dost. Měl dvě hřídele, z čehož vyplývá, že jej poháněla dvě vodní kola. Jedna hřídel přenášela kroutivý moment ke kovacímu kladivu [hamru], druhá k pohonu měchů, a to dřevěných (tedy krabicových) ve dvou párech.

Na základě vzájemného porovnání dostupných informací je prakticky jisté, že v roce 1719 nebo nedlouho předtím došlo k přestavbě sledovaného vodního mlýna v Křižánkách na nový hamr. Tento však pracoval pouze do roku 1756. Ostatně podobnou záležitost – přípravu přestavby vodního mlýna na hamr – můžeme ve srovnatelné době zmínit z nedalekých Kameniček: „v téže době [kolem roku 1730] rozhodla se vrchnost rychmburská změniti kameničkovský mlýn v železný hamr…“

První zcela jistý doklad existence pily podává mapa Křižánek z roku 1804 [„Plan von dem des zu Srov. Hoch. Reichs Gräflich Philips Kinskyschen Herrschaft Richenburg gehörigen dominikal Dorfe Krzizanek“]. Vidíme na ni u čp. 7 jednak symbol vodního kola, ale také nápis „Sägmihl[sic]“, tedy pila. Areál tvoří tři půdorysně větší stavby (mlýn, pilnice a třetí stavba severně nad mlýnem) a dva nevelké objekty na východní straně areálu.

Existenci mlýna a pily potvrzuje k roku 1837 Topografie od J. G. Sommera, v níž se dozvídáme, že v Křižánkách stojí 2 mlýny s jednou pilou, tírnou lnu, přádelnou a tkalcovnou [„2 Mühlen mit einer Brettsäge, Flachsbau, Spinnerei und Weberei“].

V roce 1839 zachycuje areál mapa stabilního katastru. Zaznamenává jak mlýn [stavební parc. č. 3], tak pilu [stejná stavební parc. jako mlýn]. Mlýn, pila i hospodářské objekty tvořící celý areál usedlosti jsou na této mapě vyznačeny žlutou barvou, tedy vybudované ze spalných materiálů. Symbol vodního kola zde není použitý obvyklým způsobem jako polovina kola s lopatkami bezprostředně navazující na půdorys mlýnice, ale naopak uprostřed celé mlýnské usedlosti a jako kolo s lopatkami celé. Vzhledem k tomu, že na této mapě voda není v prostoru areálu mlýna vyznačena, musela být již tehdy uzavřená v kanálu – snad shodném z velké části s kanálem dosud dochovaným – procházejícím podélně areálem staveb.

(RUr - průzkum 2010)

K roku 1870 zmiňuje Topograficko-statistický slovník Čech v Křižánkách mj. 2 mlýny a pilu. Sice bez pily, ale 2 mlýny uvádí také Úplný místopisný slovník království Českého roku 1895.

Ke klíčovému momentu dochází v roce 30. května 1885, kdy mlýn vyhořel a poté „byl znovu postaven v tom způsobu jak dříve stával.“ To sice umožňuje s určitou mírou pravděpodobnosti konstatovat, že nejstarší dochované části tohoto mlýna pocházejí z roku 1885, avšak musíme vzít úvahu, že v minulosti nebylo nijak neobvyklé za vyhořelé označovat objekty, jimž shořela pouze střecha, případně jiná část, ale ne celé. Teprve o více jak dva roky později – konkrétně 29. prosince 1887 – je nové technologické vybavení mlýna povoleno k užívání.

Roku 1905 dochází k další významné změně, když je v suterénu mlýnice (a částečně také pod obytnou částí mlýna) umístěna pilníkářská dílna. Avšak ta zde nezůstala déle než přibližně 8 let. O této změně se zmiňuje Luděk Štěpán i ve svých publikacích o lidovém stavitelství, zejména v knize Klíč od domova. Provoz pilníkářské dílny se odehrával ve dvou částech areálu mlýna. První pracoval v suterénu bývalé mlýnice, kde se nacházely sekací stroje a brusy. Z vybavení této mechanické dílny se dochovala pouze krátká transmise s dřevěnými transmisemi zavěšená pod stropem. Druhá část – pravděpodobně kalírna – se nacházela v sousedním čp. 2. Konkrétní, byť stručné zmínky k provozování pilníkářství v areálu čp. 7 v Křižánkách můžeme nalézt v rodinné kronice: „V roce 1900 jej společenskou smlouvou získala Veřejná společnost – Továrna na pilníky Ludvík Hájek a spol. Lze předpokládat, že nedlouho poté začala Společnost objekt využívat pro svou potřebu. Tento vývoj je logický vzhledem k tomu, že Křižánky patřily k mezi několik vesnic, u nichž se pilníkářské řemeslo rozvinulo do převažující formy obživy. Bohužel mnoho dalších informací k historii výroby pilníků v areálu tohoto mlýna zůstane už skryto. Nejspíš přibližně ve stejné době došlo ke zkrácení mlýna odstraněním části mlýnice do podoby, která se dochovala až do dnešní doby.

Ad mlecí složení:

Mlýn měl až do požáru v roce 1885 osazené tzv. obyčejné složení. Jeho základ tvoří dva mlecí kameny – spodní je pevný ležák a horní pohyblivý běhoun – mezi kterými dochází k rozemílání zrna. Takto získané melivo se vysévalo v dřevěné skříni zvané moučnice mechanicky otřásaným plátěným rukávcem (mlynářským pytlíkem). Na výskoku pytlíku se nacházelo mechanické síto nazývané žejbro, které zajišťovalo třídění krupice. Semletí (pšeničné) mouky se neprovádělo jednorázově, ale uvedený proces se několikrát opakoval.

Technologické vybavení zaznamenává kolem poloviny 70. let 19. století Vodní kniha: „Mlýn o jednom obyčejném a jednom uměleckém složení, pak pila, s přistrkovacím holendrem, hnaný koly na vrchní vodu zřízenými.“

Nevíme sice přesně, kdy v tomto mlýně došlo k osazení zmíněného tzv. uměleckého složení, avšak na českém a moravském území v nevelkých venkovských mlýnech není existence tohoto typu složení v 80. letech 19. století (po požáru) stále ještě běžnou záležitostí. Ovšem upřesněme si, že úředníci v záznamech Vodních knih často nerozlišovali, co je skutečné umělecké složení a co je finančně i provozně kompromisní tzv. složení poloumělecké. Naopak v případě, že by se jednalo o složení umělecké, jde o jeho nejstarší podobu (tzv. amerikánský mlýn), která ještě nevyužívala válcové mlecí stolice. Dodejme, že pro složení umělecké hovoří rozměry jeho vodního kola o průměru 3,161 m a 1,264 m šířce, což by umožnilo při potřebném průtoku výkon až 4,5 HP.

„Přistrkovacím holendrem“ je míněn krupník skládající se z kamene rýhovaného po obvodu, osazeného na vodorovné hřídeli a otáčejícího se v lubu, na vnitřní straně opatřeném zdrsněným plechem. Ječmen, z něhož se nejčastěji kroupy vyráběly, se omílal mezi lubem a kamenem, které se otáčely vzájemně opačným směrem. „Přistrkovacím“ zde znamená, že neměl vůči pohonu pevný převod, ale zapojoval se pouze v době, kdy pracoval. K tomu běžně sloužila úprava uchycení lůžka čepu hřídele přistrkovaného stroje, umožňující vysunutí pastorku (zpravidla cévníku) z palečního kola.

(RUr - průzkum 2010)

Poslední mlynář František Charvát mlel do roku 1902

Poté zde zřízena pilníkárna

V roce 1918 je při pilnici postavena Francisova turbína, která pohání nejen pilu [„Pila a elektrárna zužitkuje vyrobenou energii k pohonu strojů na pile, t. j. 2 gatrů, cirkulárky, hoblovačky…“], ale i další stoje umístěné v pilnici [„stroje na dřevitou vlnu a strojů pomocných a k pohonu generátoru na střídavý elektrický proud 320/220 V 10 KVA, jenž slouží k účelům osvětlovacím.“]. Tak se jednak dozvídáme o další výrobě – dřevěné vlny – ale zároveň se objevuje otázka ohledně výroby elektrické energie. Generátor o výkonu 10 kW by totiž při tehdejších poměrech postačoval k napájení desítek domácností, jelikož se zcela běžně používaly slabé žárovky s příkonem od 5 do 20 W. K osvětlování samotného areálu mlýna a pily by se tedy jednalo o mnohonásobně předimenzované a tedy i zbytečně drahé zařízení.

Roku 1919 se objektu opět dotkl požár. Z dostupných informací nelze rozeznat, zda se jednalo o celý areál, nebo jen o některou jeho část.

Od roku 1921 začíná v objektu fungovat elektrárna sloužící k napájení veřejného osvětlení [„Das Wassermotors dient um Antrieb … des Generators für die öffentliche Beleuchtung.“], a též 20 chalup a 4 hospod, která pracovala až do roku 1947. Společně s pilou je elektrárna – obě provozované Václavem Kupcem – zmiňována v první polovině 30. let 20. století v Adresáři Republiky československé a roku 1943 jejich existenci a provozování potvrzuje Vodní kniha [„Säge und Elektratälswerk“].

(RUr - průzkum 2010)

Poslední pilař Václav Kupec řezal do roku 1947