Peiskrův, Panský, Chaloupkův mlýn, Ve farářství

Východně od Dobrušky je obec Dobré a blízko ní najdeme vísku Rovné. Mlýn zvaný Peiskrův, Panský nebo Ve farářství byl v rovenských lesích a měl číslo popisné 33 obce Rovné. Vznik mlýna můžeme datovat do 18 století: podle záznamů koupil roku 1779 Václav Netík pozemek od Matěje Ulrycha a postavil na něm roku 1880 mlýn při potůčku, jemuž Rovenští říkají Říčka. Doberští ho nazývají Lučenec, protože pramení nad Rovným v Dlouhých lukách. Pro zajištění celodenního provozu byl na potoce zbudovaný dnes již zaniklý rybník.

Prvním mlynářem byl Václav Netík rodák z Rovného čp. 15 s manželkou Marií, dcerou mlynáře Fišra z Nového Hrádku. Když mlynář Netík v r. 1809 zemřel na souchotiny, převzal mlýn jeho nejstarší syn Josef za 750 zlatých, tj. za 185 zlatých a 10 krejcarů vídeňského čísla.

Po něm na mlýně hospodařil František Netík (1832-1876), nejmladší syn Václava Netíka a bratr Josefa Netíka, s manželkou Barborou (*1835), dcerou Matěje Ulricha, rolníka z Rovného čp. 2

odstěhoval se a od něho mlýn kupuje František Koldert s manž. Marií.

František Koldert z Rovného odchází do mlýna čp. 2  ve Rzy u Nového Hrádku, kde ovšem nemlynaří dlouho, mlýn ve Rzech prodává roku 1882 Josefu Čížkovi z Dobrušky, mlýn v Rovném prodává panu Hornychovi, který ho dále prodává Josefu Peizkerovi  (1843-1904), rodáku z Brusnice na Trutnovsku sa manž. Apolenou roz. Veirovou z Roketníku (*1851).

1904 Josef Peizker st. zemřel na rakovinu jícnu, mlýn převzal syn Josef Peizker ml. (*1888)

V době, kdy byl Josef Peizker ve válce, pronajala jeho manželka Marie mlýn roku 1877 panu Smolovi, který dle kronik založil požár chalupy ve Chmelišti čp. 2, za což byl roku 1893 potrestán patnácti lety žaláře. Poté na mlýně Ve farářství mlynařili příslušníci rodu Peiskerů.

Mlynář Josef Peizker byl za války zajat na východní frontě. Po návratu z války Josef Peisker odešel uplatnit své mlynářské vědomosti a zkušenosti na mlýn v Praze-Michli a mlýn v Rovném prodal panu Michlovi z Dobrého, který ho roku 1914 směnil za chalupu s Františkem Valtrem.

František Valtr provozoval mlýn od roku 1914 ale jen krátce, byl odveden na vojnu a po I. sv. válce se vrátil se značně podlomeným zdravím a roku 1922 umírá. Po celou dobu války mlýn provozuje jeho manželka Pavlína Valtrová, rozená Šmídová z Nedvězí čp. 12, mlela obilí, vyráběla kroupy a také šindele, pekli si také chléb, ale jen pro vlastní potřebu.

Mlynářka Valtrová za války mlela "na černo" a dávala mouku i chléb mnohým potřebným, za což byla tehdy okupanty vyšetřována a trestána.

Po smrti posledního mlynáře na mlýně Františka Valtra roku 1922 mlýn mlel už jen krátce. Objekt koupil společně se svou ženou Emilii v r 1926 sekerník Ludvík Chaloupka (nar v Hoděčíně 1882 RK.). V té době byl mlýn již nefunkční. Muj prastrýc, když se vrátil 1921 z ruského zajetí ,do r 1926 podnikal v okolí Náchoda. V r 1926 zakoupil zmíněný mlýn(cenu neznám) a žil v něm se svou ženou Emilíí až do své smrti. Za bolševické éry pobíral hladový důchod 160Kč. Živil se výrobou dřevených žebříků až 10m dlouhých,(kmeny rozřezával ručně pilou, ve mlýně nebyl až do jeho smrti el. proud)vypomáhal při zemědělských pracích za odměnu v naturtálích,a také díky podpoře rodiny Ulrichových z nedalekého statku. Dožil se 94let . Střecha mlýna, již značně zchátralá se nedlouho po jeho smrti zřítila. Zbytek byl novým majitelem p. Horákem z Prahy stržen a postaven domek, stojící dodnes. K panu Ludvíkovi CH. jezdil mnoho let jeho mladší bratr Ak. malíř Karel Chaloupka(nar.16.3.1889 v Hoděčíně) a pobýval zde přes letní čas. Při vycházkách po okolí maloval místní krajinu, vytvořil mnoho obrazů z této oblasti a svou tvorbou oslavil krásu Orlických hor.

(doplnil prasynovec Karel Chaloupka)

Podle kronikáře i podle vyprávění Pavlíny Valtrové mělo mlýnské stavení více místností, ke mlýnu patřily 3 korce luk a  2 korce lesa. Vody v potůčku Říčce bylo málo, a tak ji zadržovali ve velkém rybníce, aby stačila na pohon mlýna i šindelky. K zařízení mlýna patřila jedna stolice, mlýnské kolo mělo průměr 6 m. 

Mlýn stál úplně v lese, jen ze strany mlýnského průčelí byl malý sádek.  Tam také stávala stará velká hrušeň, zvaná "horka". Podobala se mohutné lípě a byla uvnitř dutá. Na samotě u mlýna hnízdívala sova a zatoulala se sem i liška, zdomácněla tu velká užovka, která se každé ráno po dojení připlazila napít mléka - zkrátka byl to pravý lesní mlýn.

Ještě dodejme, že nade mlýnem při potůčku Říčce stávala pila, používaná snad jen pro vlastní potřebu jejího majitele Ulrycha. A nedaleko odtud - podle vyprávění pana Chaloupky - stávala pazderna paní Novotné, o níž se ve své babičce zmiňuje Božena Němcová. (Toto je poněkud zmatené. Ve skutečnosti se jednalo o výměniční chaloupku při Pavlíčkově statku přímo v Rovném - čp. 28, Božena Němcová se o ní nezmiňuje, nýbrž zde její Babička - přijmením Novotná - bydlila u svého syna Kašpara před odchodem do Ratibořic. A dnes to je moje chalupa - jšk.)

V současné době je budova mlýna zcela přestavěna v pěkný dům určený k obývání.