1852 rekapitulace: tržecký mlynář má odvádět panství v Litomyšli 1 1/2 měřice pšenice, 90 měr 15 měř. žita, 4/12 kusů přediva, úrok 1 zl. 2/4 kr., vodní činže z mlýna 14 zl., z pily 1 zl. 10 kr. Správa panství má za povninost čistit mlýnský náhon a udržovat splav u Nedošína. Mlynář Plch dluží dávky za několik let, velkostatek nečistil náhon od roku 1847. Uzavřena dohoda, že se mlynáři odpouští dlužné dávky a ten nežádá náhradu za nevyčištění náhonu. Místo vyvozovacích poplatků vzal mlynář na sebe povinnost čistit náhon a udržovat splav, popř. postavit splav nový, a dal svolení, aby se vypouštěla voda na zavlažování panských luk a část pouštěla do rybníka Malého Košíře, čímž do budoucna mlýn značně zatížil a ochudil.
Za Václava Plcha vyhořela pila a znovu postavena nebyla.
po otci převzal Josef Plch, jenž si u lichváře v Litomyšli vypůjčil peníze, čímž upadl do ještě větších dluhů.
1870 chtěl mlýn prodat za 28.000 zl., což byla vzhledem ke stavu objektu přemrštěná částka a tak k prodeji nedošlo a mlýn šel do exekuce
31.10.1870 dražba mlýna o 4 českých složeních a krupníku, za 21.500 zl. koupil Josef Faulhamer za akciovou společnost měšťanů v Litomyšli.
1870 přešel na akciovou společnost
Trojdílný patrový zděný mlýn používán od 70. let 19. století k bydlení a jako sídlo správy. V roce 1870 vybudována samostatná pětipodlažní mlýnice, která je funkčně zcela nahradila. Tento mladší mlýn vznikla jako jeden z prvních akciových mlýnů v českých zemích!
1871 akciová společnost zahájila stavbu nového mlýna a zároveň byl kompletně opraven splav u Nedošína, který nebyl opravován od roku 1845. Stavba stála 38.500 zl., čímž celkové náklady dosáhly 60.000 zl. Při opravě splavu se akcionáři dostali do sporu s knížete Thurn-Taxisem o vodní právo. Pře se táhla 14 let a byla ukončena smírem. Advokát akcionářů František August Brauner však se smírem spokojen nebyl, neboť byl přesvědčen, že by spor vyhrál. "Vím, že naše pozice je těžká - na jedné straně stojí kníže Thurn-Taxis, příbuzný císařův, a na druhé straně my, ale na naší straně je právo, které v konečné instanci musí zvítězit." Ujednané provizorium navždy oklestilo vodní právo tržeckého mlýna.
1882 mlýn modernizován
1893 od Akciové společnosti koupil Josef Faulhamer
1901 semleto 80 vagonů obilí
Pozoruhodné je, že nedaleko areálu mlýna došlo v roce 1910 k výstavě objektu s názvem Domov mlynářských. De facto se jednalo o "ubytovnu", která poskytovala na tehdejší poměry vysoký standard bydlení.
Roku 1913 vznikl u železniční tratě sklad mlýnských produktů.
1913 nový mlýn vyhořel
