Vodní mlýn čp. 9, nazývaný Gahmühle, spolu s rozlehlým uzavřeným čtvercovým hospodářským dvorem egerlandského (chebského či franckého) typu byl založen patrně v 17. století na pravém břehu Šitbořského potoka (Altbach) uprostřed údolní lánové vsi Salajna (Konradsgrün). Mlýn na obilí býval vybaven dvěma mlecími jednotkami starého českého mlýnského složení. V roce 1760 byl hlavní obytný objekt mlýna přestavěn podle návrhu neznámého architekta v pozdně barokním slohu se zvoničkou a zdobenými hrázděnými štíty. Roku 1764 byla v západní části naproti obytnému domu vystavěna velká stodola. V roce 1778 byla poté v sousedství obytného stavení vystavěna nová zděná kolna se zdobeným hrázděným štítem.
Patrně v první polovině 19. století byla při východní straně dvora zřízena pila vybavená katrem. Vodní kolo katru přepadová (jalová) voda z mlýnského náhonu, což znamenalo úbytek vodní energie pro mlýn. Z toho důvodu byl následně mlýn upraven pro provoz pouze jedné mlecí jednotky namísto původních dvou. V roce 1848 byly vystavěny klasicistní chlévy, uzavírající severní stranu dvora. V roce 1899 projektoval chebský stavitel Haberzettl podle objektu mlýnu Gahmühle novostavbu restaurace Střelecký mlýn v egerlandském stylu v obci Březová u Karlových Varů.
Někdy na počátku 20. století proběhla částečná přestavba obytného stavení. Roubené konstrukce ve východním a severním průčelí byly nahrazeny zděnými stěnami. V levé části dvorního průčelí pod rozšířeným patrem byla vystavěna krytá zděná veranda. Střecha objektu byla nově pokryta eternitovými šablonami a zvonička dostala plechovou jehlancovou stříšku. Od roku 1923 byla pila s katrem poháněna elektromotorem o výkonu 25 koňských sil. V roce 1930 vlastnil mlýn spolu s pilou Ed. Sommer. Tehdy zde byla tři mlýnská kola na svrchní vodu s celkovým průtokem 0,21 m a výkonem 2,9 koňských sil.
Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva na konci druhé světové války však byl provoz mlýna a přilehlé pily s katrem ukončen, celý areál dvora přestal být udržován a postupně chátral. Dne 3. května 1958 byl bývalý vodní mlýn čp. 9 spolu s přilehlým dvorem v Salajně zapsán na státní seznam kulturních památek České republiky pod rejtř. č. 19864/4-83. Někdy před rokem 1975 došlo k demolici objektu původního špýcharu a tím k narušení půdorysné situace uzavřeného dvora. Podoba areálu byla v průběhu druhé poloviny 20. století narušena novodobými přístavbami a dalšími úpravami, například zazděním původních arkád vozovny.
Na počátku 21. století provedli tehdejším majitelé usedlosti, rodina Hemrova, rekonstrukci objektu dřevěné stodoly, která se již nacházela v havarijním stavu. V září roku 2003 poté odkoupili zchátralý areál bývalého mlýnu s přilehlým dvorcem manželé Zdeněk a Alena Hermanovi. V lednu roku 2004 se stal areál dvora čp. 9 včetně mlýnu součásti vesnické památkové zóny.
V letech 2003-20011 následně proběhla postupná celková rekonstrukce zchátralého areálu bývalého vodního mlýnu čp. 9 s přilehlým dvorem za přispění z rozpočtu Karlovarského kraje. Záchranné práce byly započaty v roce 2003 celkovou opravou bývalé vozovny. Provedena byla rekonstrukce střechy včetně krovů a hrázdění s nutnou výměnou poškozených trámů, vybourány byly původní arkády. V následujícím roce 2004 byly realizovány výplně hrázdění, opraveno nosné zdivo a objekt byl nově omítnut. Roku 2005 byly poté provedeny tesařské práce na hlavním obytném stavení s mlýnicí, na jehož střeše byla v roce 2006 položena nová střešní krytina a opravena zvonička. V letech 2007-2008 bylo provedeno vyplnění a nátěry hrázdění a objektu, který byl následně nově omítnut.
Roku 2008 byla rovněž opravena hlavní brána a odstraněny omítky z objektu chlévů. Přistoupeno bylo k záchraně technického zařízení bývalého mlýna, lednice byla vyčištěna a rekonstruována doplněním nových žulových kvádrů, připraven byl rovněž odtok vody. V roce 2009 byla provedena oprava krovu a výměna střešní krytiny nad objektem chlévů. V letech 2010-2011 byl následně na místě původního špýcharu postaven historický špýchar, převezený z obce Milíkov, kde mu hrozila demolice. Špýchar byl na původním místě po podrobné fotodokumentaci stávajícího stavu a přesném zaměření a označení jednotlivých prvků konstrukce pro následovné kompletování rozebrán a v Salajně po renovaci následně znovu sestaven. Tím došlo k opětovnému doplnění tradičně uzavřeného chebského dvorce.
zdroj: Památky a příroda Karlovarska
(Jaroslav Vyčichlo, 2016)
Hospodářský typ mlýna
Námezdní
