Rotterův, Černý mlýn

Mlýn se zachovalou barokní podobou s klasicistními prvky jako přízemní budova. V době modernizace bylo potřeba místo pro nové strojní zařízení a tak zde bylo postaveno několik bedněných střešních nástaveb, které jsou unikátní.
Areál mlýna s elektrárnou je významným dokladem vývoje mlynářství v českých zemích s vybavením o více vývojových fázích mlecího zařízení od tradičního mlynářství k automatizované výrobě. Stodola s ojedinělým datováním z 18. století
Technické vybavení plně dokumentuje přechod od tradičního mlynářství k automatizované výrobě. S provozem budovy přímo souvisí a tvoří kompaktní celek také stodola,kamenný sklípek a mlýnský náhon (není předmětem ochrany).
Areál mlýna se nachází mimo centrum Rychnova nad Kněžnou v městské části Městská Habrová, při silnici vedoucí z Rychnova nad Kněžnou ke křižovatce cest na Panskou Habrovou a Jaroslav. Areál se rozprostírá při řece Kněžné. Celý areál sestává ze zděné budovy mlýna, roubené stodoly, kamenného sklípku a mlýnského náhonu. Budova mlýna je situována za řekou – mezi řekou a mlýnským náhonem, přes řeku vede k budově nový most. Budova mlýna je situována okapovou stěnou paralelně s řekou i náhonem. Mlýnský náhon z větší části kopíruje tok řeky, před budovou mlýna se stáčí a obtéká mlýnskou budovu. Za náhonem je ve svahu zapuštěn kamenný sklípek. Mezi silnicí a řekou je situována roubená stodola orientovaná kolmo k domu a silnici. K silnici je orientována štítově. Jednotlivé nemovitosti tvoří urbanisticky sourodý a provozně navzájem spolu související celek.
Doplňkovou výrobou byla výroba elektřiny pomocí dochovaného dynama včetně rozvodné desky.
Obytná část přízemí budovy mlýna slouží k trvalému bydlení. Mlýnice a obytné prostory v podkroví nejsou v současné době využívány, bez využití je i movité vybavení mlýna. Stodola slouží jako odkladní prostor a garáž, jako odkladní prostor slouží také sklípek. Mlýnský náhon je zasypán a neslouží svému účelu. V budoucnu vlastník zamýšlí zhotovit nové mlýnské kolo a dle možností částečně opravit i vnitřní zařízení mlýna. Zvažuje také zpřístupnění mlýnice veřejnosti a obnovu náhona.
1. Budova mlýna
Jedná se o přízemní budovu obdélného půdorysu zděnou z kamene a cihel. Střecha sedlová, pokrytá etemitem, pod etemitem jsou zbytky šindelů. Krov jednoduché hambalkové konstrukce. Nad mlýnicí prostupuje plochou střechy v obou střešních plochách mohutnýstřešní nástavec, který tvoří mlýnici dvoupatrovou. Nástavec je zastřešen sedlově s mírným sklonem. Nástavec je dřevěný, nosná konstrukce rámová, pobitá prkny a lepenkou.
Vnitřní dispozice dvoudílná (obytná část a mlýnice), obytná část dvoutraktová. V obytné části jsou tři pokoje a kuchyň, všechny tyto prostory jsou zaklenuty neckovými klenbami. Pokoj v zadním traktu sloužil původně jako pekárna, tato byla zrušena během 2. světové války. Součást obytné části tvoří také vstupní síň do domu. Ze síně vede dřevěné schodiště do patra, schody do 2. patra mlýnice jsou rovněž dřevěné, přímé, schodnicové.
Obytná část domu je původní z přestavby v roce 1901. Mlýnice se zachovala včetně mlýnského zařízení, asi z přelomu 19. a 20 .stol. Druhé patro mlýnice bylo postaveno v roce 1919. Mlýnice má trámové záklopové stropy a fošnové podlahy, některé stropní trámy pochází ze starší fáze domu. Nosná trámová konstrukce (mlýnská hranice) nad dřevěnou hřídelí mlýnského kola v přízemí je datována rokem 1757, je zde uveden také monogram sekerníka, který hranici zhotovil. V podkroví se nachází původní podkrovní pokojík s dřevěným obložením stěn a vestavěnými skříněmi asi z roku 1910. K zadní štítové stěně domu přiléhá neomítnutý patrový přístavek z cihel z roku 1912. V patře tohoto přístavku je malá sekemická a údržbářská dílna a šalanda - místnost pro zaměstnance mlýna. Obě tyto prostory jsou přístupny ze mlýnice, dílna je do mlýnice otevřená. Přístavek je podsklepen, sklepní prostory jsou zaklenuty segmentově, přístupny samostatným vstupem ze spodní mlýnice. Pod sekemickou dílnou se nachází místnost se samostatným vstupem ze zápraží pro benzinový motor, který byl využíván pro pohon mlýna při nízkém stavu vody. Pod sekemickou dílnou se vedle místnosti pro motor nachází sklad uhlí, také se samostatným vstupem ze zápraží. V tomto přístavku se dále mezi sklepem a šalandou nachází místnost prádelny, která má samostatný vstup ze zadní štítové stěny u kamenného sklípku.
Štítová stěna tříosá, špaletová okna lícová, třídílná, třítabulková. Prostřední okno slepé. Okna mají cihelné omítnuté parapety 5 jemnou profilací, kolem profilované šambrány s prstenci a klenákem. Okna včetně olivových klik jsou původní z roku 1901, okna ve mlýnici starší. Fasáda přízemí hladká, kvádrované nárožní lizény, nad okny probíhá po celé délce průčelí profilovaná římsa. Poměrně mohutná profilovaná římsa odděluje štít. Štít má podlomení pokryté eternitem. Štít čtyřosý, střední dvě osy tvoří dvě lícová čtyřtabulková okénka, v krajních osách dvě malá jednotabulková okénka. Pod vrcholem štítu dvoukřídlé šestitabulkové okénko. Štít je celý jednoduše bedněný, ve střední části svisle, postranní části klasovitě. Bednění pokrývá asfaltová lepenka. Hlavní okapové průčelí šestiosé, zleva dvě okna do pokoje a kuchyně, vstupní dveře a tři okna do mlýnice. Okna v obytné části stejná jako ve štítovém průčelí, okna ve mlýnici čtyřdílná, osmitabulková, zamřížovaná. Vstupní dveře kazetové klasicistní, dvoukřídlé. Spodní kazety kanelované, na vrchních kazetách motivy kosočtverců, nade dveřmi je paprskově členěný půlkruhový světlík. Ostění jednoduché kamenné, s prstenci a klenákem. Ve střešní nástavbě mlýnice dvoukřídlá šestitabulková okna — čtyři dole a dvě nahoře. V cihelné přístavbě v přízemí dvoukřídlé rámové dveře s volutovými mřížemi a železné dveře, v patře tři čtyřtabulková okénka. V zadní okapové stěně jsou dvě okna, jedno do pokoje a druhé do dalšího pokoje (původně pekárny), dveře vedoucí na bývalé vantroky a dvě dvoukřídlá šestitabulková okénka do mlýnice. Zadní stěnu u náhonu tvoří částečně cihelné zdivo, částečně původní kamenné zdivo.
Kamenné zdivo je částečně provaleno. V náhonu zůstalo torzo původního korečkového mlýnského kola na svrchní vodu.
2. Stodola
Stodola je roubené přízemní stavení obdélného půdorysu se sedlovou střechou pokrytou eternitem, část eternitové krytiny překrývá původní šindele. Krov jednoduché hambalkové konstrukce bez stolic. Hambalky o dvou úrovních, spodní nesou prostě položenou fošnovou podlahu půdy. Na bednění štítu na půdě je prkenný holubník. Vnitřní dispozice stodoly třídílná, v levé části směrem k řece jsou dva chlévy s trámovým záklopovým stropem s hliněnou mazaninou. Podlahu stodoly tvoří ve střední části betonová podlaha a v pravé části směrem k silnici tvoří podlahu udusaná hlína a ve chlévě směrem k řece jsou dřevěné mostiny. Vstup na půdu umožňuje jednoduché dřevěné žebříkové schodiště.
V okapové stěně vjezd s dvoukřídlými svisle šalovanými prkennými vraty. Vjezd prostupuje střechou jako vikýř, pultově zastřešený. K zadní okapové stěně přiléhá pultově zastřešená kůlna. Ve štítové stěně směrem k řece v přízemí svlakové vstupní dveře a dvě malá čtvercová okénka do chléva. Nad vstupem a okénky je malá pultová stříška nesená dřevěnými konzolkami. Štít jednoduše svisle bedněný, se seníkovými dvířky a otvory pro holuby. Štítová stěna směrem k silnici bez otvorů, nosnou část stěny zde tvoří rámová konstrukce. Štít rovněž jednoduše svisle bedněný, pod jeho vrcholem na záklopovém prkně je vročení 1768.
3. Kamenný sklípek
Sklípek je zděný z nepravidelně hrubě opracovaných kamenných kvádrů proložených menším sbíraným kamenem. Vyjma vstupního průčelí je celý zapuštěn ve svahu, obsypán a porostlý volně rostlou vegetací. Vnitřní prostor je obdélného půdorysu. Celý prostor překlenuje stlačená valená klenba z kamene. Zdivo vnitřního prostoru včetně klenby přiznáno, část hrubě omítnuta, pouze obíleno několika vrstvami vápenného nátěru. V zadní stěně je výrazná nika. Z klenby visí kovové, silně zarezlé háky na potraviny. Vstupní průčelí sklípku má troj úhelný štítový nástavec oddělený přesazenou kamennou římsou. Ve vstupním otvoru prostá dřevěná zárubeň z trámků a dvoukřídlé dřevěné dveře s vodorovným prkenným šalováním.

Jedná se o významný doklad vývoje mlynářský v českých zemích. Současná podoba stavby je z počátku 20. století, je však vystavěna na základech doložených v 16. století. Je rovněž díky postupnému vývoji stavby dokladem postupného vývoje industrializace. Celý soubor věcí je významným dokladem nejen technického vývoje, ale i urbanistického začlenění tohoto typu stavby včetně všech doplňkových staveb do charakteru krajiny. Doplňkové stavby jsou dokladem lidového stavitelství dochovaného takřka v autentické podobě.
Areál mlýna představuje významný doklad v dějinách mlynářství v českých zemích. Ve spojení s vybavením mlýnice se jedná o zajímavou a v širším regionu ojedinělou technickou památku zachycenou ve více vývojových fázích. Technické vybavení plně dokumentuje přechod od tradičního mlynářství k automatizované výrobě.
K výjimečnému řešení přistoupil majitel mlýna čp. 89, který zvýšení provedl pomocí bedněných stěn, jejichž povrch opatřil asfaltovou lepenkou natřenou v okrové barvě. Odlišnou barvu má i lemování oken, takže z větší vzdálenosti budí dojem okenních šambrán. Celá „provizorní“ nástavba tak samozřejmě vypadá jako zděná.