Emanuel Vejnar
Kundratické mlýny a jejich mlynáři
Dne 20. srpna 1547, dává majitel Jilemnického panství, Arnošt Jilemnický z Oujezdce a Kúnic, do obnovených Desek zemských větších vklad na tvrz Jilemnice a k ní náležející vsi s krčmami a mlýny. Ve vkladu jsou jmenovány i „Kunratice“. Není uvedeno, že by byl v Kundraticích mlýn 1.
1 Desky zemské větší, Kvatern č. 250, fol. K 29, Národní archiv
D 1688 Matiej Hamernik Harantovský urbář uvádí, že uvedeného roku fungovalo na Jilemnickém panství vedle šesti obilných mlýnů i sedm „olejen“. Ty byly buď vedlejším provozem obilných mlýnů, nebo šlo o samostatné malé mlýnky, pracující sezónně a poskytující majitelům přivýdělek k hlavnímu, zpravidla zemědělskému, zdroji obživy. V urbáři je výslovně uvedeno, že si tyto mlýnky na drcení a lisování lněného semínka, jejich provozovatelé vybudovali na své náklady a ty jsou tak jejich vlastnictvím. Vrchnostenské odvody proto platili pouze z prodaného zboží. Na Jilemnickém panství se z vylisovaného vědra (Gewälb 56 l) odváděla jedna pinta oleje (asi 1,9 l). Kundraticím jsou v urbáři připsány dvě olejny 1. Jedna patřila k Hornímu mlýnu, druhá musela ležet v dolní části obce na Valdickém potoku. Tato olejna byla zárodkem Dolního mlýna. Pozemky kolem ní prodal Petr Hanuš brzy po svém příchodu do Kundratic Matěji Hamerníkovi. Ten olejnu mezi rokem 1688-1691 prodal Harantům, kteří se rozhodli vybudovat z ní obilný mlýn. Roku 1694 pro ně od Hamerníka a Petra Hanuše vykoupil Václav Chrtek pozemky potřebné ke zřízení druhého náhonu napojeného na odtokovou vodu z Horního mlýna. Dolní mlýn tím získal pro svůj pohon vedle vody Valdického potoka i vodu z potoka Kundratického. Na zakázku Harantů pak nejspíš Hamerník provedl přestavbu. Ta mohla být dokončena na jaře 1697. V létě toho roku si totiž Hamerník zakoupil mlýn ve Mříčné, kam se s manželkou Alžbětou a pěti dětmi přestěhoval. V roce 1703 si koupil dům v Jilemnici, kde roku 1716 zemřel2. Ke zdejšímu lisování oleje odkazuje i Tereziánský katastr, který Dolní mlýn v roce 1713 popisuje jako „panský mlýn s olejnou“ 3. (Horní mlýn už tehdy panským nebyl.) Novost stavby a provozních technologií způsobila, že Dolní mlýn byl při prodeji v roce 1705 o 10 guldenů dražší než Horní. Vzhledem k tomu, že Harantové prodali své panství 20. října 1701 Harrachům, realizovali odkup a přestavbu olejny na mlýn v době, kdy ještě prodej panství neplánovali. Harrachové přestavbu nerealizovali, protože oba kundratické mlýny za necelé čtyři roky po koupi Jilemnického panství prodali 4.
1 Franz Donth: Herschaft Starkenbach , Harantovský urbář 1688, str. 298; 2Pozemková kniha A Horní Jilemnice, inv. č. 49, str. 8-9; 3 Tereziánský katastr český, sv. 3, Dominikál, str. 11; 4 Velkostatek Jilemnice, Kniha purkrechtní, Kundratice č. 5090 str. 705-707.
D 1705 Frantz Khöller pocházel ze Štěpanic, kde si vzal 21. října 1691 Rozinu, dceru mlynáře Antoše1. Ten byl od roku 1660 nájemcem Štěpanického mlýna. Khöller ho na něm vystřídal 9. srpna 16972. Šestistránková německy psaná kupní smlouva na Dolní mlýn je datována stejně jako kupní smlouva Horního mlýna - 1. července 1705 - a na zadání Ferdinanda Bonaventury Harracha právník jako Gängleronů. 100 z nich měl Khöller“ uhradit hned, ji vypracoval týž vídeňský vu. Cena činila 500 gulde„Meister Müller, Franz zbývajících 400 měl splácet v mincích po 25 guldenech. Odvody do panských důchodů byly stanoveny na 30 guldenů ročně. První splátku Khöller složil v únoru 1707, poslední 16. března 1713. Následujícího roku z nesplaceného mlýna odchází3 na svůj roku 1707 právě dokončený mlýnek ve Štěpanicích – Mrklově4. Nenaplnění smlouvy způsobilo, že Tereziánský katastr z roku 1748, který přebírá údaje o mlýnech z roku 1713, uvádí, že v Kundraticích je „jeden panský mlýn s olejnou, o jednom kole, stojící na nestálé vodě“5. Khöller byl zřejmě stejně jako Gängler nejprve nájemcem mlýna a roku 1705 jej od vrchnosti odkoupil. Vzhledem k tomu, že nebyl jen mlynářem, ale i stavitelem mlýnů, je možné, že realizoval přestavbu původní „olejny“ na obilný mlýn spolu se svým štěpanickým rodákem, Matějem Hamerníkem. Náhony ze dvou potoků byly Khöllerovou specialitou. Pro Hamerníkovo vlastnictví původní olejny svědčí jeho ekonomicko-pozemkové vztahy s Horním mlýnem a to, že nemovitosti, které prodává roku 1694 Václavu Chrtkovi z Hrabačova, se rozkládají už kolem „Panskyho mlejna“6. Matriky.online/zamrsk
1 (O)Branná 4877/ str. 272; 2 (N) Branná 4877/ str. 60; 3 Velkostatek Jilemnice, Kniha purkrechtní, Kundratice č. 5090 str. 705-707; 4 Hanuš O.P., Benecko: Fara Štěpanice v Podkrkonoší str. 268, SOkA Semily; 5 Tereziánský katastr český, sv. 3, Dominikál, str. 11; 6 Velkostatek Jilemnice, Kniha Purkrechtní, Kundratice č. 5090, str. 121-123.
D 1714 Jann Gängler „ujal mlejn tento od Franze Khöllera dne 27. Marty se wssim k tomu od Starodawna Patžicim pžislussenstwim“. Z česky psané smlouvy se dozvídáme, že za mlýn Gängler zaplatil stejnou částku, jakou vrchnost deset let předtím vypočítala Frantzi Khöllerovi, tedy 500 rýnských (Khöller ovšem platil v guldenech). 275 dal na ruku Khöllerovi a 225 splácel po 25 rýnsMilostiwe Wrchnosti“ odchůdce ročně „tržiczet strychu obili Wejmielnyho z skeho“ odvádí proto, že kých vrchnosti. Na „duchody váděl stejně jako jeho předZlatych Reyns. Peniez“. „24 (Khöllerova) mlejnku Mrklowmezi jeho a Khöllerovým mlýnem byla nějaká hospodářská provázanost1. V kupní smlouvě jsou vypsány obce, jejichž obyvatelé měli v Dolním mlýně mlet. Formulace prozrazuje, že tomu tak bylo už za předchozího mlynáře, tedy za Khöllera: „Až posawade k tomu Mlejnu Melýczove niže psani, patžiti budau a mlyti maji: Hobižov (Hrabačov), dolejssi dil miestys Jilemnice spolu se wsi Jilemem, wes Dolnie a Horženi Stiepanicze, czela Wes Walterzicze, Ittem Horženi Branna až inclusive na sedlaka Haužwiczky.“ Veliký rajon a přičlenění obcí až u Horní Branné, je dáno pokračujícím provázáním s mlýnem Mrklovským. Poslední splátku za nákup Dolního mlýna Jan Gängler uhradil 4. března 17232. Roku 1727 je už Jan Gängler mlynářem ve Štěpanicích 3.
1 Hanuš O.P., Benecko: Fara Štěpanice v Podkrkonoší str. 268, SOkA Semily; 2 Velkostatek Jilemnice, Kniha purkrechtní, Kundratice č. 5090 str. 108-109; 3 Matriky.online/zamrsk (Z) H. Štěpanice 4901/ str. 7
D 1733 Jann Pawel Rieger podle věku uvedeného ve štěpanické knize zemřelých se narodil roku 1713 1. V kupní smlouvě čteme: „5. february ujal mlejn tento Krisstof Rieger pro Syna sweho w letech swych Nedospeleho, tim meniejz Manželkou zaopatrženeho, od Janna Gänglera“. Vrchnost požadovala, aby byl mlýn „v poržadnem drženi pod stalym aurokem tržiczet Zlatych Reyns. jít „do důchodů“ natuneho po sražce 24 stryho kwartaliter k placzeni Peniez“. Vedle toho jí měly rální dávky „obili Wejmelchu ze mlejnku Mrklowskejedno sto šestnaczte strychu.“ Gänglerovi přinesl prodej „za Summu trhowau Hlawni w hotowosti Wysazenau, dwa tisicze Zlatych Reyns.“ Cena mlýna se za dvacet let zečtyřnásobila. To je vysvětlitelné tím, že Jan Gängler přistavěl k původní roubence velkou zděnou budovu, případně tím, že je do ceny nějak započítán „mlejnek mrklowský“, jehož meliči v Horních a Dolních Štěpanicích, Valteřicích a Horní Branné opět až „inclusive“ k sedláku Houžvičkovi, jsou připsáni Dolnímu mlýnu. Z předchozího výčtu vypadl Hrabačov. Obyvatelé dolní Jilemnice a Jilmu dostali možnost využít případnou volnou kapacitu mlýna v Jilmu. Kupní smlouva končí pasáží, v níž si Kristian Rieger vymiňuje možnost svému synu mlýn odejmout: „Pokudž by Syn jeho Hans Pawel Rieger, jakožto držitel tehož Mlejna Nedbalym Hospodažem a Mrhažem mimo vssi miry byti měl, on takowy Mlejn zase sam na sebe wziti anebo jinšimu ze swych Dieti postaupiti jednomu muže a wuli ma“ 2 . Z uvedeného důvodu k odejmutí mlýna nedošlo, přesto jej však do několika měsíců od prodeje od Jana Pavla Riegera převzal jeho strýc, Pavel Rieger. (Čtyři Kristianovi synové byli ještě dětmi.) Ten v Kundraticích na zakoupeném statku hospodařil od roku 17163. Mlynářem je v ponikelské matrice titulován už půl roku po prodeji mlýna. Stojí v ní, že si 26.11. 1733 Petr Daudáček bere "Rozinu, wlastni dzeru Paula Riegera Minarže Kundraticzkeho"4. Statek po něm převzal syn Jan, ženatý s dceru Jiříka Devátého z Valdic5. Jan Pavel Rieger se místo na kundratickém usadil na dolnoštěpanickém mlýně. Nejprve je na něm v květnu 1733 jako mlynář doložen jeho otec Kristian6. Přišel tam z Poniklé, kde je uváděn jako mlynář od roku 17247, vypomoci osmdesátiletému Adamu Gänglerovi. Po Gänglerově smrti (1734) mlýn v březnu 1735 převzal Jan Pavel8. V tu dobu byl už ženatý s Marií, dceru někdejšího majitele kundratického Dolního mlýna a Mrklovského mlýna, Franze Khöllera. V únoru 1740 si od svého tchána koupil v Jilemnici malé hospodářství9. Dolnoštěpanický mlýn provozoval do července 1743, kdy ve 30 letech zemřel10. Pozůstalá vdova se v červnu následujícího roku provdala za nového mlynáře11. Pro orientaci v rodu Riegerů plném duplikovaných křestních jmen a prolínajících se generací, je důležité vědět, že Kristian Rieger *6.11. 1681 byl sourozencem Pavla Riegera *asi 1686. Oba se narodili v Poniklé mlynáři Kašparu Riegerovi a jeho ženě Alžbětě 12. U Gänglerů je Adam otec a Jan jeho syn.
Matriky.online/zamrsk 1 (Z) H. Štěpanice 4901/ str. 37; 2 Velkostatek Jilemnice, Kniha purkrechtní Kundratice č. 5090, str. 109-110; 3 Velkostatek Jilemnice, Kniha purkrechtní Kundratice č. 5090, str.111-112; 4 (O) Poniklá 5085/str. 32; 5 (O) Libštát 4952/ str.228; 6 (N) H. Štěpanice 4898/ str. 121; 7 (N) Poniklá 5082/ str. 77; 8 (N) H. Štěpanice 4898/ str. 129; 9 Pozemková kniha A Dolní Jilemnice, inv. č. 48, str. 452; 10 (Z) H. Štěpanice 4901/ str. 37; 11 (O) H. Štěpanice 4898/ str. 357; 12 (N) Poniklá 4877/ str. 179 5
D 1746 Pawel Rieger „dne 6. february ujima Ziwnost tuto se vssim k ni odstarodawna patržícim pržislussenstwim, jak i Mlejn se vssim Nadobim a pržislussenstwim po swem v Panu zesnulem otci Pawlu Riegerovi za Summu Trhawau, totiž 170 zl.“. Snížení ceny mlýna na výši srovnatelnou s cenou Horního mlýna zřejmě souvisí s oddělením „mlejneku mrklovského“, z něhož platili majitelé Dolního mlýna vrchnosti dávky od roku 1714. Z uvedené částky odvedl nový majitel 18 Wrchnosti a v Cassy veškeré dluhy svého na Horním mlýně. Díky v daném roce stále ještě zlatých „do důchodu Mil. Contribuczni“ a uhradil bratra Christiana působícího těmto platbám víme, že žila „vdova Riegerová z Poniklé“(matka stávajícího mlynáře) i „diedicove Christian, Pavel, Rozina, Zuzana a Marie“. To, že na Kundratických mlýnech působili v tuto dobu sourozenci, potvrzuje věta: „A Poniewadž Neb. stary Hospodaž Pawel Rieger mezi swe dwa Pozustaly Syny, totiž Pawla a Christiana swe dwa Mlejny rozdielil….“ Smlouva obsahuje opět seznam mlečů a novou instrukci, že místní pekaři mají mlet vždy jeden strych v Dolním a jeden v Horním mlýně. Vrchnostenské poplatky za mletí byly v Dolním mlýně nastaveny stejně vysoko jako v Horním, tedy „6 zl. hotovych peniez a 16 zl. Wejmelneho“1. Pavel a jeho manželka Anna byli oblíbenými kmotry při místních křtech. Před rokem 1765, od něhož opět pokračují zničené jilemnické matriky, se jim narodili synové Jakub a Josef. Oba se později stali kundratickými mlynáři. V obnovených matrikách jsou zapsány dcery Marie2, která si roku 1782 vzala sedláka Jakuba Šádka z Košťálova 3, Anna 4 a syn František 5. Vstřícný vzájemný vztah bratrů mlynářů dokládá v týž den konaná svatba jejich synů. 1.11. 1772 si v Jilemnici bere Josef z Dolního mlýna Annu Makovičkovou a Josef, syn tehdy už zemřelého Kristiana z Horního mlýna, Marii Holubcovou6, obě z Kundratic. Pavel Rieger působil na mlýně 42 let. Roku 1788 předal živnost svému synovi Jakubovi a odešel na výminek v čp. 64. Zemřel zde 17.8. 1789 v 80 letech 7.
1 Velkostatek Jilemnice, Kniha purkrechtní, Kundratice č. 5090, str. 111-113; 2 Matriky.online/zamrsk: (N) Jilemnice 4919/ str. 15, 3 (O) Libštát 4953/ str. 111; 4 (N) Jilemnice 4919/ str. 35; 5 (N) Mříčná 5047/ str. 45; 6 (O) Mříčná 5048/ str. 20; 7 (Z) Mříčná 5062/ str. 17;
D 1788 Jakub Rieger, syn Pavla, se v červnu 1778 oženil s Rozinou Janatovou z Kundratic čp. 561. Do převzetí Dolního mlýna se jim narodily Marie Kateřina2, Anna Marie 3, Kateřina Rozálie4 a František Jakub5. Jakub byl v této době "mlynářským tovaryšem"4. Roku 1787 je však už nazýván mlynářem5. O rok později jeho otec odchází na odpočinek a předává mu mlýn. V příslušné smlouvě je zapsáno: „19. Nowembris ujima Jakub Rieger Mlejn od sweho otce Pawla Riegera pod jednim složenim u Waldickeho Potoka stojici za sumu auplnou 300 zl. ku kteremužto Mlejnu přinaleži totiž luk a zahrad … Z kterehožto Mlejna on Kupujici Jakub Rieger každoročně do duchodu Mil. Wrchnosti platit powinnen bude Auroku Penežiteho 4 zl., 15 kr., Auroku obilniho a sice žita 8 stry a 2 miry a ovsa 8 stry a 2 miry.“ Na tyto platby šlo z kupní ceny 100 zl. Zbývajících 200 zlatých bylo rozděleno v rodině. Na Jakuba připadlo 50 zl., na zl., na bratra Jana Kateřinu 25 zl. a na jeho bratra Josefa 25 50 zl., na sestru sestru Marii 50 zl. Otec, v té době už vdovec, dal do smlouvy zapsat i podmínky svého výminku: „Cokoliw k swej Potřebě celoroční ma chleb potřebowati a mlyti, bude bezewssí Měřice se mlýti, wice 5 měřic pssenične Mauky každy Rok, to wsse do smrti Prodawajiciho. Po smrti ale Prodawajiciho jeho bratr Jan, jakožto neschopný k wssí Žiwnosti, každý rok 2 míry žita, 2 míry ausa až do jeho smrti k užiwáni míti ma.“ Na závěr Pavel vyslovuje svou vůli týkající se vzájemného pracovního vztahu jeho synů: „Mimo toho se tuto pro Pamiet uvodí, by on, nastupující Jakub Rieger svemu bratru Josefowi Riegerovi horženimu Mlinaři při Spravě Splawu kdykoliw jaká Sprawa bude, napomocný byl a to polowičným dilem“6
Matriky.online/zamrsk: 1 (O) Mříčná 5048/ str. 24; 2 (N) Mříčná 5047/ str. 57; 3 (N) Mříčná 5047/ str. 61; 4 (N) Mříčná 5047/ str. 65; 5 (N) Mříčná 5059/ str. 6; 6 Velkostatek Jilemnice, Kniha purkrechtní, Kundratice, č. 5091, str. 300.
D 1795 Jan Janata, švagr Jakuba Riegera1, kupuje: „Mlejn s jednim Složenim, tež k tomu patřizíma, odstarodavna gruntama“ k datu 1. dubna. Vše bylo ohodnoceno na 1 000 zlatých, zaplacených při koupi. Vrchnost dostala z převodu 47 zl. a 15 kr., naturální odvody stanovila žita a 12 měřic ve smlouvě objena 12 měřic ovsa. Nově se vuje pasáž o robotě vázané na hospodářství mlýna. Ta má být dva a půl dne týdně. Mlynář Dolního mlýna má pomáhat mlynáři Horního mlýna při správě horní části splavu, který slouží oběma. Jakubu Poláčkovi z čp. 61 má Janata platit 2 zl. a 30 kr. za náhon vedoucí přes jeho pozemek. Do smlouvy je zapracována i péče o postiženého Jana Riegera, který měl na Dolním mlýně zajištěn výminek na základě starších smluv. Má dostávat 1 věrtel žita a 1 věrtel ovsa. Co je nad to, přebírá na sebe mlynář Horního mlýna, jeho synovec, Jakub Rieger2. Jan Janata vlastnil mlýn pouhé tři měsíce. Jeho úkolem bylo zřejmě pomoci svému tchánovi překlenout období do příchodu definitivního vlastníka a provozovatele Dolního mlýna. Průčelí nejstarší části Dolního mlýna demolice asi roku 2010. Vodní kolo bylo na zadní straně
1Matriky.online/zamrsk: (O) Mříčná 5048/ str. 24; 2Velkostatek Jilemnice, Kniha purkrechtní Kundratice, č. 5091 str. 300-301 11
D 1795 Waclaw Mejwald se ujímá mlýna 8. července. Zaplatil za něj 975 zlatých. 575 hned, zbytek do roku 1799. Cena zahrnovala i pozemky. Parcelu č. 771 „za mlýnem“ 824 sáhů, parcelu č. 773 „pod struhou“ 282 sáhů a parcelu č. 772 „nad mlejnem a nad stružkou“ 88 sáhů. Uveden je i předávaný inventář: „Mlejnsky Kaumen, 2 Auwazy a 2 Stary Wosskrty, 1 Spiž, 1Pemrlice, 1 Sochor šelaznej, 5 Nasipek, 1 Rad pro Prani Pssenize, 3 Zejbrunky, 4 Sejta, 2 Standliky, 1 Sochor, 4 Pitliky, 2 Platinka, 1 Sekera ružni, 1 Dlato, 1 1 Wranik, 1 Kozel, 1 hlinou přimazane a Pilka, 1 Pořiz, 1 Widle u Prsku a Stul, 1 Židle. Ostatní wsse co Ržebikem přibito jest.“ Za převod Mejwald zaplatil 23 zl. a do důchodů branské vrchnosti mu vznikla povinnost každoročně platit 4 zl. 15 kr. Do panského špejcharu měl vedle toho odvádět 12 měřic a 3 věrtele žita a stejné množství ovsa. Jakubovi Poláčkovi z čp. 61 měl platit ročně 2 zl. 30 kr za náhon vedoucí po jeho pozemku. Polovičním nákladem se měl podílet na správě splavu Horního mlýna, protože tento náhon slouží i jemu. Nemohoucímu Janovi Riegerovi, pobývajícímu u svého synovce na Horním mlýně, měl každoročně dodávat 1 věrtel žita a 1 věrtel ovsa. Podpisy prodávajícího i kupujícího jsou provedeny – tak jako u všech předchozích transakcí - třemi křížky1. Mejwaldové provozovali v druhé polovině 17. století mlýn v Semilech 2, který roku 1773 získali Riegerovi. Václav Mejwald se narodil v Křížlicích3. Ve Štěpanicích si 21.9. 1775 si vzal dvacetiletou Veroniku Apolenu, dceru Kašpara Jerie z Mrklova. Ve svatebním zápise je označen za mlynáře3, takže zřejmě mlel na „mrklovském mlýnku“. Po tolerančním patentu se přihlásil k luterské konfesi4. Do Kundratic s ním přišly jeho tři dcery. Devatenáctiletá Anna se zde roku 1798 vdala za Jozefa Vydru z Kundratic čp. 565. Barbora se roku 1808 zapsala do matriky nemanželským dítětem6. Veronika se roku 1803 dvacetiletá provdala za Jana Josefa Poláčka, syna sedláka z Kundratic čp. 337. Ten sedm let po svatbě předal rodný statek svému mladšímu bratru8 a roku 1810 převzal po Václavu Mejwaldovi Dolní mlýn9.
1 Velkostatek Jilemnice, Kniha purkrechtní Kundratice, č. 5091, str.301-302; 2 Matriky.online/zamrsk: (O) Semily 5200/ str.9; 3 (O) Štěpanice 4898/ str. 491; 4 K dějinám doby toleranční / str. 167 5(O) Mříčná 5061/ str. 8; 6 (N) Mříčná 5059/ str. 41; 7 (O) Mříčná 5061/ str. 10; 8 (N) Mříčná 5059/ str. 44; 9 (N) Mříčná 5059/ str. 46.
D 1810 Jan Jozef Poláček koupil mlýn 27. března. Vedle toho, že měl za ženu Mejwaldovu dceru Veroniku1, předurčoval Poláčka do role mlynáře příbuzenský vztah s Marií Machytkovou z Kundratic čp. 48. Ta si totiž roku 1803 vzala Josefa Riegera z Horního mlýna2. Její sedmnáctiletá sestra Anna si o dva roky později vzala Josefa Riegera, mlynáře z Wolešnice (Košťálova)3. Polá2 500 zlatých rýnských. 18134. Následujícího roku sedlák z Víchovské Lhoty, ček uhradil za mlýn jednorázově Mejwald zůstal na mlýně do roku ho jako "1/2 mlynář" vystřídal Jan Kučera. Křestní zápis jeho čtvrtého dítěte, narozeného v Kundraticích, prozrazuje, že byl luterán a jeho manželka Kateřina „dzera sedlaka Adama Wejnara z Wichovy Lhoty", byla helvetka. Dceru jim proto nekřtil mříčenský katolický farář, ale "Benjamin Kiss, pastor helweticus Liebstadii"5. Kateřina měla v Kundraticích čp. 3 sestru provdanou za Jakuba Hrubce6 a na statku čp. 1 hospodařil její bratr Jan. Jeho manželka ji dokonce jako místní porodní bába odrozovala7. Kučerovo působení připravilo podmínky pro převzetí mlýna rodinnou Vejnarových.
1 Matriky.online/zamrsk: (O) Mříčná 5061/str. 10; 2(O) Mříčná 5061/str. 10; 3(O) Mříčná 5061/str. 10;4(N) Mříčná 5059/ str. 52; 5(N) Mříčná 5059/ str. 60; 6(O) Mříčná 5061/ str. 9; 7 (N) Mříčná 5059/ str. 60; 8 Velkostatek Jilemnice, Kniha purkrechtní Kundratice, č. 5091, str. 302-303
D 1816 Franc Wejnar „Dnes (14. Maje) stal se až na Ratifikaci slawneho wrchnostenskeho auřadu mezi Janem Polačkem jakožto prodawajicím z jedne – a mezi Adam Wejnarem pro wnuka France, syna po Janoj Wejnaroj jakožto kupujicím ze strany druhe, nasledujici dobrowolny Kontrakt.“ Následuje popis mlýna a výčet pozemků o celkové výměře 1 194 sáhů. Téměř čtyřnásobné způsobil Rakouský státní měnová reforma, která zvýšení ceny na 9 500 zl. bankrot (r. 1811) a následná devalvovala zlatku 1:5. Do ratifikace měl dědeček Adam Vejnar zaplatit 8 000 Zl. V kupní smlouvě figuruje sedm sirotků a ke každému je přiřazena částka 785 zlatých, jimiž se na transakci formálně podíleli. V provozních záležitostech smlouva odkazuje na smlouvu předchozí. Chybí i pasáž o poplatcích vrchnosti. Třináctiletý František1 byl druhým nejstarším dítětem svého půl roku předtím zemřelého otce, sedláka Jana Vejnara z Kundratic čp. 12. Prvorozený Jan převzal statek. Dědečkem iniciovaná a finančně výrazně podpořená koupě mlýna měla zřejmě zabezpečit osiřelou rodinu. Mohlo však jít i o déle připravovanou investici. Tomu by nasvědčovalo působení Františkova strýce, „půlmlynáře“ Jana Kučery, jako pomocníka předchozího mlynáře. Kupní smlouva je podepsána pouze dědečkem s poznámkou: „Adam Wejnar, kupující pro vnuka.“3
1 Matriky.online/zamrsk: (N) Libštát R 14-1/str. 32; 2 (Z) Libštát R 14-9/str. 35; 3 Velkostatek Jilemnice, Kniha purkrechtní Kundratice, č. 5091, str. 303-305 13
D 1819 Jozef Soukup původem z Horní Branné koupil mlýn s 1 194 strychy pozemků 12. května za 6 362 zl. Ihned uhrazený závdavek činil 4 800 zl., Zbývajících 1 562 zl. měl být uhrazen „Abligacemi“. Kupní cena byla výrazně nižší nežli předchozí. Smlouvu s novým majitelem podepisovali Jan a František Vejnarovi a jejich tehdy už znovu provdaná matka. Činí tak s poznámkou „dediz“ a „spaluporužnici“. Strýc Václav podepisuje jako úředně stanovený „poružnik“ za stále ještě nezletilého Františka.1 Za necelých půl roku po převzetí mlýna se čtyřiatřicetiletý Josef Soukup oženil s dvacetiletou Anežkou Říhovou, dcerou sedláka z čp. 372. Měli pouze syna Jana, který se z Kundratic přestěhoval do Prahy3. Ačkoli Soukup strávil na mlýně 27 let, zanechal po sobě minimální společenskou stopu. V roli kmotra se za tu dobu objevuje pouze dvakrát, vždy při křtu dítěte svého švagra. V druhém křestním zápise k jeho profesi mlynáře příslušný duchovní připsal "ze zadního mlejna"4. Z pozice Mříčné byl totiž Soukupův mlýn „vzadu“, na konci obce. Pro místní to však byl vždy mlýn "dolní". Je tak uveden i ve Stabilním katastru. V pozdějším věku Soukupovi vypomáhali jako mlynářští mládci helveta Josef Opočenský z Kundratic čp. 66 5 a Petr Rydval6 . Soukup umřel v šedesáti pěti letech roku 1853 "ze zápalu plic a slabosti těla 7. Jeho manželka zemřela roku 1872 na rodném statku čp. 378.
1 Kniha purkrechtní Kundratice, č. 5091, str. 304-305; 2 Matriky.online/zamrsk: (O) Mříčná 5061/ str. 17; 3 (N) Mříčná 5059/ str. 70; 4 (N) Mříčná 5060/ str. 15; 5 (N) Mříčná 5060/ str. 51; 6 (O) Mříčná 5061/ str. 66; 7 (Z) Mříčná 5749/ str. 26; 8 (Z) Mříčná 5749/ str. 60.
D 1853 František Těhník pocházel z obce Bystrá čp. 2. ležící přes kopec od Dolního mlýna směrem k Jizeře. Matka Anna rozená Říhová z Kundratic čp. 37 byla švagrovou jeho předchůdce Soukupa a matkou Františka Macha z Horního mlýna. Na mlýn Těhník nastoupil teprve sedmnáctiletý. Ještě roku 1857, když si bral Anežku ze Záhoří u Semil, mu musel dát otec jako neplnoletému svolení k sňatku 1. S Anežkou měl dceru Viktorii2. Po ukončení svého působení odešel s rodinou neznámo kam.
1 Matriky.online/zamrsk:(O) Semily 5204/ str. 234;.2(N) Mříčná 5060/ str. 142. 16
D 1862 Josef Machytka na mlýn nastoupil ve 27 letech 1. Pocházel z místního selského rodu z čp. 48. Dědeček Jiří, dlouholetý rychtář 2, byl nejprve ženatý s Marii Jana Josefa Poláčka z čp. 33, působícího po roce 1810 na Dolním mlýně. Po její smrti si vzal Marii Dlabolovou, dceru mlynáře z Peřimova čp. 9. Ta se stala Josefovou babičkou. Dědeček Jiří spojoval svého vnuka i s rodem Riegerovým. Jeho dcera Marie se roku 1803 provdala za Josefa, posledního mlynáře Riegerova rodu v Kundraticích a její sestra Anna si dva roky nato vzala Josefa Riegera, mlynáře v Košťálově 3. S Marií, dcerou koláře Hampla z Jilmu, měl Josef Machytka čtyři děti 4. Po její smrti ve 26 letech5 si vzal o 13 let mladší Annu Fišerovou z Roztok. Ta mu porodila dalších sedm dětí. Poslední přišlo na svět rok před jeho smrtí6. Pět dětí z těchto dvou manželství záhy zemřelo. Při zasazení „normálního znamení“, na kontrolu výše přítoku vody do mlýna, pořídil roku 1877 vodoprávní úřad tento popis: „Mlýn na čp. 63 v Kundraticích má dva přítoky, a sice z potoka Kundratického a z potoka Waldického. Voda z Kundratického potoka vtéká zrovna z odpadní struhy mlýna čp. 60 do mlýnské struhy vedoucí dále po zahradách, pak pod okresní silnicí, nedaleko které do ní přirozeným způsobem prameny vtékají, před mlýnem rozšiřuje se mlýnská struha v malý rybníček, do kterého též voda z Waldického potoka skrze vodní struhu přitéká. Ve Waldickém potoce jest založen práh na čís. parc. 2279 a 309, 4 m dlouhý. Voda se odvádí na levém břehu bez všech stavidel, a teče pouze 65 ctm. širokou vodní struhou do zmíněného rybníčka, kde se s vodou z Kundratického potoka přitékající spojí a z rybníčka po 22 ctm. širokém žlábku, na vrchní vodní kolo 7 m vysoké padá a odtud odpadem vodní struhou do jalového potoka právě na místě, kde se kundratická a waldická voda spojuje, ústí“. Normální znamení s písmeny J M a letopočtem 1877 bylo zasazeno na parcele 309, u betonového prahu ve špičce mezi valdickým potokem a z něj odbočujícím náhonem. Přepad mlýnského jezu byl podle úředního měření 32 cm nad normálním znamením7. Machytka skonal v 51 letech o svátku Jana Husa roku 1886. Podle ohledacího listu na "zapálení plic" 8.
1 Matriky.online/zamrsk: (N) Mříčná 5060/ str. 4; 2 (N) 5059/ str. 62; 3 (O) Mříčná 5061/ str.10; 4 (N) Mříčná 5748/ str. 27; 5 (Z) Mříčná 5749/ str. 53; 6 (N) Mříčná 5748/ str. 166; 7 SOkA Semily, vodní kniha; 8 (Z) Mříčná 5749/ str.78.
D 1886 František Fejfar Tento třicetiletý pekař, syn domkaře z Libštátu, se půl roku po Machytkově smrti oženil s jeho ovdovělou manželkou Annou 1. Jeho půlroční působení na mlýně skončilo 27. května 1887 tragickou, tajemstvím zahalenou smrtí. Ohledací list přepsaný do knihy zemřelých uvádí toto: "Samovrah (?) Následkem domácích svárů a různic se svou opilství oddanou manželkou našli ho pod kolem mlýnským. Zemřel ochrnutím mozku" 2. Ohledávačův otazník naznačuje, že vedle sebevraždy přicházel v úvahu i jiný možný důvod smrti. Fejfar získal rychlým sňatkem dobré postavení, otázkou ovšem bylo, čím za něj zaplatil. Charakteristika jeho ženy ovšem naznačuje i možnost jejího nevypočitatelného a násilného jednání. Tehdejší veřejné mínění se proti ní obracelo do té míry, že chybějícího kmotra za rodinu matky musel při křtu jejího narozeného pohrobka zastoupit "Jan Žálský hrobař ve Mříčné č. 4"3. Dítě ještě téhož roku zemřelo 4. Vdova po obou mlynářích se pak vrátila ke svému dívčímu jménu a odešla do Libštátu. Zde se jí roku 1890 narodil nemanželský syn. I ten vzápětí zemřel 5.
Matriky.online/zamrsk: 1 (O) Mříčná 6827/ str.14; (N) Mříčná 5748/ str. 180; 2(Z) Mříčná 5749/ str.79; str. 80; 3(N) Mříčná 5748/ str. 180; 4(Z) Mříčná 5749/ str. 80; 5(N) Libštát 5735/ str. 52.
D 1887 Eduard Šáfer Tento "mlynářský stárek z Libštátu č. 45" zachraňoval po Fejfarově květnové smrti sezónu. Pak zajišťoval provoz mlýna do doby, než se nejstarší syn zemřelého Josefa Machytky stal plnoletým. Šáferovi bylo při nástupu 27 let a v květnu se oženil. Pocházel z Verdeku a jeho manželka Marie rozená Vedralová z Mříčné1. Na mlýně se jim narodil syn Emanuel2. Z Kundratic se vrátil do Libštátu a pracoval jako stárek v Košťálově.
Matriky.online/zamrsk: 1(O) Libštát 5737/ str. 106; 2(N) Libštát 5735 str. 40.
D 1890 František Vejnar Sedmatřicetiletý rodák z Kundratic čp. 65, helvet 1, koupil s manželkou Annou, rovněž helvetkou 2, mlýn 28. 6. za 4 480 zlatých. Po dosažení plnoletosti jim ho prodal František Machytka, syn zemřelého mlynáře Josefa Machytky3. František Vejnar byl ve čtvrté generaci potomkem Adama Vejnara z Víchovské Lhoty, jehož zeť Jan Kučera zde byl na počátku století „půlmlynářem“ a vnuk František Vejnar mlynářem. Roku 1896 při mlýnu František Vejnar zřídil tkalcovnu o šesti stavech pracujících na vodní pohon 4. K 1.1. 1897 František Vejnar odprodal za 2000 zl. polovinu nemovitosti zpět Františku Machytkovi a společně na úvěr tkalcovnu rozšířili. V uzavřené dohodě je uvedeno, že na mlýně měli dvě krávy, drůbež a obě rodiny se rovným dílem dělily o práci i zisk5. František Vejnar a jeho žena Anna 1877 Roku 1899 už bylo v tkalcovně 12 stavů. Ve stavební dokumentaci z roku 1908, pořízené kvůli dalšímu rozšíření tkalcovny, je mlýn popsán takto: Mlýnice, u které je chodba a dvě zděné místnosti. U mlýnice je zděný sklenutý chlév a nad ním roubená světnička, vše je pobito lepenkou."6 Ještě téhož roku byla stavba realizována. Tkalcovna tak měla 28 stavů. Mlýnské kolo bylo demontováno a na jeho místo byla instalována francisova turbína o výkonu 10 HP, spotřebě vody 130 l za vteřinu a spádu vody 780 cm6. Po dobudování výrobních prostorů tkalcovny byla roku 1920 budova mlýna přestavěna na dům se čtyřmi byty pro čtyři mlynářovy syny. Roubenka původního mlýna do něj byla zakomponována jako výminek. V tkalcovně se tkala bavlna na cíchy a kapesníky. Zprvu zaměstnávala členy rodiny, později i několik dalších zaměstnanců. Roku 1921 Machytkovi ze spolku odešli a firma se jmenuje „Mechanická tkalcovna Fr. Vejnar a synové“. Za války měl tkalcovnu pronajatou německý správce. Po válce se Vejnarovi kvůli zpronevěře jednoho ze zaměstnanců dostali do ekonomických problémů a přestali tkát. V roce 1951 si výrobní prostory pronajal závod Sport a textilní výrobu v ní nahradil strojírenskou. Roku 1961 byla „továrnička“ znárodněna. Po třiceti letech byla v restituci dědicům navrácena. Ti roku 1993 tovární prostory i obytný dům prodali místní stavební firmě, která budovy do roku 2017 postupně rozprodala. Noví majitelé zde provedli masivní terénní úpravy, většinu budov strhli a vystavěli nové objekty. Dnes už někdejší Dolní mlýn ani romantickou krajinu kolem něj, nic nepřipomíná.
1 Matriky.online/zamrsk: (N) Libštát R 14-3/ str. 37; 2 (O) Libštát R 14-8/ str. 83; 3 Archiv autora: Smlouva trhová z 28.6.1890; 4 Archiv autora: Povolení Okresního hejtmanství v Jilemnici; 5 Archiv autora: Smlouva z 15.11. 1897; 6 Archiv autora: Popis a odhad mechanické tkalcovny z 23.10. 1908.
Matriční údaje jsou online na Matriky.online/zamrsk. Při hledání se uvede připojený číselný kód. Hledaný údaj je třeba nalézt na elektronické straně uvedené za lomítkem. Orientační značky matrik: (N) - narození, (O) - oddaní, (Z) - zemřelí
Zpracoval: Emanuel Vejnar, pravnuk Františka Vejnara
Emanuel Vejnar © 2026
