Sovovy, Odkolkovy mlýny

1393 údajně 1. zmínka o mlýně na tomto místě

1442 v závěti zmíněn "dům na ostrově na konci jezu"

Název mlýna je podle Václava Sovy z Liběchova, který mlýn koupil v roce 1478. Ten zde vystavěl dům, zřídil mlýny, hamr s brusírnou, pilu, vápenici, soukenickou a jirchářskou valchu pro činění koží a další provozovny. Ke všemu patřil hospodářský dvůr a zahrady.

V. V. Tomek píše, že naproti nynějšímu ostrovu Střeleckému stály na malostranském břehu mlýny poplatné mělnickému proboštství. Koupí od starších poplatníků nabyli je pro sebe již někdy na začátku XIV. stol. (před rokem 1325) „rytíři Svatojanští od chrámu Panny Marie konec mostu", avšak prodali je zas pod plat r. 1393 Augustinu Apothekáři, měštanu staroměstskému. A v témže díle Tomkových „Dějin" se píše, že r. 1393 mlýny ty, které se později nazývaly Sovovy (čp. 111-503) náležely klášteru sv. Jiří. (RR)

1501 mlýn poškodila povodeň

1542 mlynář Václav Sova odkázal "dům na ostrově konec jezu a vinici Ráj Veliký a Malý na Smíchově" dceři Johanně, manželce Pavla Severina z Kapí  Hory, purkmistru a knihtiskaři (mj. vytiskl Chelčického postilu)

Dále se majitelé střídali. Podle nich byl mlýn nazýván Severínovský, Kosořský.

* * *

Po husitských válkách se mlýnů těch zmocnila obec, avšak propadly r. 1547 konfiskaci za odboj Pražanů proti Ferdinandu I. Z Čelakovského se dovidáme, že po r. 1561 byly skoro všechny mlýny obcím Pražským vráceny a zůstaly v držení obecnim pak skoro po dvě století. Staré Město však r. 1574 vedle nabyté držby mlýnů přikoupilo ještě k vůli Staroměstské vodárně mlýny Sovovské na Malé Straně, jež byly zřízeny r. 1478 se svolením obce Staroměstské a obdržely jmeno po držiteli Václavovi Sovovi z Libichova. Obec nadále mlýny pronajímala. Od r. 1562 se mlýny nazývaly Severinovy. (RR)

11.11.1560  budovy mlýna vyhořely neopatrností řemeslníků brusírny

1568 Václav Severín prodal "pilu s domem při jezu Václavovi Kosořskému z Kosoře, kterému prokázány za služby a opatrování"

Jan Kosořský prodal mlýny za 1050 kop gr. čes. Václavu z Vlkanova

1574 Václav z Vlkanova prodal za 1100 kop gr. čes. staroměstské obci

1580 mlýny znovu postaveny, pamětní deska (dnes uložena v lapidáriu)

1595 dle dobového popisu: předešlý, z větší části dřevěný mlýn, sestávající ze dvou pil, vápenice a brusírny, shořel. Nově postavený objekt byl již téměř celý z kamene, kromě dřevěné části s mlýncem a vlastním kolem. Obnoveny tu byly opět dvě pily, krupník a brusírna, došlo také k výstavbě jakési nové budovy (bez uvedení jejího účelu), nově postavena i kolna na dříví. Zmíněna je zděná ohradní zeď, jež vystřídala starší plaňkovou ohradu.

1602 mlýn pronajat za 360 kop gr. míš. ročního platu

1606 na van den Boscheho prospektu Prahy mlýn zachycen v podobě, jaká se dochovala až do poč. 19. stol.

Mlýny byly postaveny na pozemcích patřících Starému Městu, právo Starého Města však nebylo uznáváno Menším Městem (Malou Stranou) a převory maltézského řádu, což vedlo k dlouholetým soudním sporům, v nichž nakonez zvítězili Staroměstští a dosazovali na Kampu  své "úředníky nad mlýnem", kteří mlýny pronajímali mlynářům. Svovoský mlýn se pronajímal "na třetí užitek", tj. 2/3 zisku obci a 1/3 mlynáři. Mlynář měl navíc na Staroměstskou radnici odvádět tři dobře vykrmené vepře.

1641 dřevěné části mlýna vyhořely, shořelo i vodní kolo, na místě zničené části vznikla 1642 nová pila a soukenická a jirchářská valcha

1648 za švédské okupace levobřežní Prahy mlýn poškozen

1725 mlýn patři Staroměstským, měl 4 moučná složení (1 nefungovalo), pilu a 4 stoupy (2 nefungovaly)

1728 koupil Matěj Mysliveček

1740 Staroměstští prodali mlýny za 3.000 zl. manželům Klikovým, ti mlýny opravili, ke zděné části přibyla dřevěná bouda a další podobná ještě nad vodou

1768 čp. 318  (novou mlýnskou boudu, pilu, domek pro mlynáře, kolnu na prkna, 1/2 svinských chlívků, 1/2 zahrady a dvůr) emfyteuticky zakoupil mlynářský mistr Johann Dick (Jan Dík)

1768 čp. 319 emfyteuticky zakoupil mlynářský mistr Václav Dick (Dík), dělícím prvkem byla střední zeď s branou

Ve mlýně se narodil významný hudebník Josef Mysliveček. Více viz

V roce 1795 koupil mlýny Vojtěch Vavřík. Jeho dcera Barbora (+14.11.1836) se provdala za roudnického mlynáře Františka Trödla. 1/2 mlýna v ceně 4.800 zl.  dědí jejich dcera Marie Trödlová. Roku 1840 přišel do Sovovského mlýna nový mlynářský František Serafín Odkolek (29.8.1817 - 25.12.1876, syn roudnického purkmistra Františka Serafína Odkolka st.), za něhož se Marie Trödlová provdala. Nastává rychlý rozvoj mlýna, přikupuje se další budova a provádějí se přestavby a nástavby.

1795 od Václava Díka koupili Antonín a Tekla Mrázovi "Novou boudu" čp. 504 (nejvýchodnější mlýn ve skupině)

1849 mlýn zvýšen o patro

* * *

Pozdější zprávy o Sovových mlýnech se datují z r. 1675 u příležitosti, kdy rada Menšího Města Pražského žádala Staroměstské, aby jí postoupili „mlejny Sovovské s oné strany řeky na gruntech staroměstských k vyzdviženi vodárny". Avšak Staroměstští to odepřeli, pravíce, že se to nemůže stát pro podstatné příčiny, protože „ty mlejny Sovovské tak nyní řečené, kdežto předešle toliko sama huť byla a Venclikovská slula, od předkův našich k tomu konci koupené jsou, poněvač času letního pro sucho a malé vody, ležíce z oné strany řeky, voda takměř všechna zmizela, a vodárna Staroměstská jíti a vodu do Starého Města hnáti nemohla." „Proto vystavili naši předkové," dokládali Staroměstští, „ty mlejny s velkým nákladem, mezi nimiž jez také se nachází, aby časem letním, když malé vody jsou, ty Sovovské zastavili a sem na tuto stranu k vodárně naší voda se hnáti mohla; kdež časem týž mlynář Sovovský několik pořád téhodnův jak s pilou, tak i se mlejny státi musí a vodu k vodárně naši naháněti, a kdyby, což se státi nemůže, tam vodárna a zde zase druhá na jednom jeze byla postavena, musilo by Staré Město Pražské letního času, kdež se nebezpečenství ohně jest obávati, býti bez vody, čehož oni páni Pražané Menšího Města Pražského dobrým svědomím žádati nemohou." Na to, že by mohla Malá Strana bez vody být ohrožena ohněm, se ovšem Staroměstšti neohlíželi. Dále se v listu tom praví: „Kteréžto také mlejny před dvěma sty lety i více páni křižovníci Maltézští míti chtěli, a o ně předkové naši těžký a na leta se vztahující soud trpěti musili; avšak přece při soudu zemském větším to, že na gruntech staroměstských jsou a leží a bez nich pro vodárnu svou býti nemohou, právi zůstali, takže ti od jurisdikce Starého Města Pražského dependující břehové a na nich mlejny i domové s oné druhé strany řeky i sama také řeka od ouřadu mostu Pražského odcizovati se nedá, neb per consequens i k řece purkmistr a rada Menšího Města Pražského by sobě právo potomné přivlastňovati chtěli, k čemuž my na místě obce žádným způ sobem povoliti nemůžeme."(RR)

V roce 1850 je založena firma "František Odkolek". V této době se mlýnu říkalo Odkolkovský. (František Odkolek se oženil s Marií Troedlovou.)

Jan Slavík vlastnil dům na Kampě čp. 500/III. a "Starou boudu" při Sovových mlýnech prodal 14.3.1850 za 18.000  zl. Františku Trödlovi

1855 majitelé:

čp. 503 a 527/III.  Trodler František, dědicové, resp. Odkolek.

čp. 504/III. Legler Jindřich

1862  od Jindřicha a Anežky Legnerových koupili druhou polovinu mlýna Josef a Karolina Riedlovi

1864 František Odkolek od Riedlových odkoupil jejich polovinu mlýna a od dědiců Aloise Josefa knížete z Liechtenštejnu domy čp. 505 a 506.

V roce 1865 F. Odkolek přikupuje další dům, ve kterém 1869 zřizuje pekárnu. Postupně se stal největším dodavatelem chleba a pečiva pro Prahu a okolí.

1862, 1876 Fr. Odkolek zahájil přestavbu mlýnů - přestavěno dvořiště na západní straně, kde bylo vybudováno  obytné dvoupatrové křídlo v novogotickém slohu dle návrhu architekta Národního divadla Josefa Zítka. Zrušen obytný dům při ulici U Sovových mlýnů a na jeho místě vystavěno částečně nové křídlo obytné budovy a nová kůlna. Ve štítě letopočet 1867.

1872 část mlýnů přestavěna na parní pohon, postaven nevkusný vysoký komín, hyzdící panorama Malé Strany a Hradčan.

1876 po Františkově smrti převzal syn Jindřich Odkolek (+1895). V Praze zřídil 8 filiálních prodejen chleba a dalšího pečiva. Ve mlýně se denně zpracovalo 2,5 vagonu obilí a upeklo přes 1000 bichníků chleba.

1895 jelikož Jindřich Odkolek zemřel svobodný a bezdětný, mlýn zdědila jeho nejmladší sestra Zdeňka, která se provdala za za advokáta a politika JUDr. Ladislava Pinkase, v Zítkově křídle nadále  žila Pinkasova rodina, mj. malíř Soběslav Pinkas, poslanec Dr. Ladislav Pinkas nebo advokát a politik Dr. Adolf Maria Pinkas a zanechala zde rozsáhlé sbírky.

Budova v zimě 1896 částečně vyhořela. (30. ledna 1896 - RR), škoda odhadnuta na 300.000 zl. Vnitřek vodního i parního mlýna byl zničen, byty a kanceláře zůstaly ušetřeny.

Při požáru zasahovaly hasičské sbory: sbor pražský, sbor smíchovský, sbor karlínský, sbor vinohradský, sbor holešovický, sbor libeňský, sbor bubenečský a vojenská požární hotovost všech pražských pluků č. 88, č. 73, č. 28, č. 91 a č. 22. K požáru se dostavili mimo jiné také místodržící hrabě Thun, dvorní rada Jiří Dörfl, velicí plukovník Reiche, starosta měst pražských p. Gregor Čeněk , jeho náměstek dr. Srb, městští radní pánové Vendulák a Parůžek, členové ochranné stanice s předsedou p. Suchým, celá řada důstojníků a úředníků atd. Škoda byla podle znalců odhadována na více než 300.000 zlatých, ale závod byl naštěstí dostatečně pojištěn u pojišťovny „Riunione Adriatica di Sicurtà”. 

Manželé Pinkasovi hodlali požárem zničené mlýny obnovit, ale pražské obec k tomu nedala svolení. Komín pekárny, hyzdící panorama Prahy byl stržen.

V Národních listech se objevil článek, aby byly strženy celé mlýny a na jejich místě postavena sněmovna.

1909 Odkolkovy podniky změněny na akciovou společnost 

1912  přesídlily do Vysočan, kde byl zřízen parní mlýn a velkopekárna

1920 Mlýniště od Odkolků odkoupila pražská obec a nechala jej stát jen tak bez střechy.

1920 Navigační erár při regulaci vltavského ramene odboural býv. Novou boudu.

ve vedlejších částech zřizeny dílny, především truhlářské

v západní obytné části byl vyhrazen byt vdově Zdeňce Pinkasové roz. Odkolkové

Rodina Pinkasova vyslýchána gestapem, ale nic jim nedokázali a nikoho neprozradili.

26. února 1999 byla v Praze Medou Mládkovou (8. září 1919 Zákupy – 3. května 2022 Praha) založena Nadace Jana a Medy Mládkových.

Město Praha do nadace vložilo zpustlou budovu Sovových mlýnů, od roku 2000 rekonstruovanou pro muzeum.

Od roku 2001 je zde galerie moderního umění, zahrnující v stálé expozici sbírku Medy Mládkové, obsahující především velký soubor děl malíře Františka Kupky (1871, Opočno - 1957, Puteaux, Francie) a pořádající příležitostné výstavy na vysoké úrovni.

V srpnu 2002 mlýny tvrdě zasaženy tisíciletou vodou, povodeň odnesla 35 km daleko i třímetrovou židli od sochařky Magdaleny Jetelové, instalovanou před muzeem u Vltavy.

Dne 15. července 2020 vypukl v muzeu požár. Začaly hořet klimatizační jednotky a technické zázemí muzea, objekt byl zakouřen, k větším škodám však naštěstí nedošlo.