Kohoutů mlýn

Již roku 1504 je zaknihován trh, mezi Kubíkem mlynářem z Mladého Smolivce a Průchou Buškovic, mlynářem, kterému prodal za 30 kop grošů mlýn ve Lnářích, jen nelze s určitostí říci, zda se jedná právě o tento mlýn ikdyž je to velice pravděpodobné.

17.5.1564 Václav Zmrzlík ze Svojšína prodává panství Zdeňkovi ze Šternberka - ve Lnářích zmíněny mlýny dva "mlejn náchlební při též tvrzi a mlejn druhý náchlební, kterýž slove Podhejčí"

15.9.1617 v kupní smlouvě na lnářské panství, je zmínka o mlýnu při zámku ve Lnářích

1625 Vít Fořt

Berní rulou je zmiňován mlýn o jednom složení k tomu 18 strychů polí, 2 koně, 1 krávů vlastní a jednu v nájmu, 3 jalovice, 4 ovce a 3 svině, mlynář Šimon Procházka

1657-1667 Jan Fořt

1666 Jiřík Fořt

V roce 1676 platila mlynářka Dorota Fořtová činži 15 strychů žita.

1691 činže 10 strychů žita

1729-1742 Jakub Mlynařík, s povolením vrchnosti znovuvystavěl mlýn za 150 zl.

má za povinnost platit ročně vrchnosti 10 zl. a dodvádět 20 strychů čistého žita v pololetních termínech, též jistou část meliva, řezat klády pro panskou potřebu, šrotovat obilí pro vinopalnu a panský dobytek, za což mu byla vykázána panská půda v Kobyle o rozloze pod 2 sytrychy, 2 věrtele a 2 měřice.

1743-1775 Vojtěch Mlynařík

1744-1752 Štěpán Černý (2. manžel Marie Magdaleny, vdovy po Jakubu Mlynaříkovi)

1748 se údajně k vdově  přiženil první Kohout ze Zbirožska

12.7.1758 po smrti Magdaleny mlýn v ceně 150 zl. zapsán jejímu synovi Václavovi s povinností vyplatit sourozence

1754-1783 Václav Mlynařík

1783 po smrti Václava Mlynaříka si vdova Kateřina vzala Josefa Svobodu, se kterým hospodařila jménem svých nezletilých dcer z prvního manželství Veroniky a Marie

 12.1.1801 mladší dceru Marii si vzal Jan Kohout, mladší syn Františka Kohouta, který 1786 zakoupil Podhajský mlýn, převzali Hořejší mlýn s povinností vyplatit sourozence

1801 zemřel starší bratr František Kohout, držitel Podhajského mlýna, Jan s Marií přebírají též Podhajský mlýn, dokud nedospěje Františkův syn Josef Martin

1817 mlýn v Podhajčí převzal Josef Kott s  Veronikou, Jan s Marií se vracejí na Hořejší mlýn

30.12.1823 Jan Kohout postoupil jménem svým a své dcery Marie z 1. manželství s Marií Minaříkovou Hořejší mlýn v ceně 740 zl. 38 kr. svému synovci Josefovi, synovi Františka Kohouta (fakticky předáno ale až 28.1.1824)

1825 mlýn definitivně převzal Josef Martin Kohout (1798-1863) s manželkou Marií (*1802)

28.6.1850 Josef Martin Kohout postoupil mlýn v ceně 1500 zl. svému synovi Františku Václavovi (1826-1886), ten se oženil s Marií roz. Kubešovou, dcerou mlynáře z Horního Poříčí, měli 9 dětí

mlýn přestavěl na francouzské složení

u mlýna měli hospodu, dnes zvanou Přístav

Ve mlýně se v roce 1858 narodil jeho syn Eduard Kohout (1861-1938), pozdější sládek a nájemce pivovaru v Blatné . Neuvěřitelných 40 let vedl tento pivovar a vařil velice oblíbený 14° speciál Černý Kohout.

1865-1867 František Václav zastává funkci starosty

1886 po smrti Františka Josefa převzal mlýn jeho syn Petr Kohout (1859-1938), vzal si Barboru roz. Krejčovou z Říšť, měli 7 dětí

1896 přestavěl mlýn na válcový, zaměstnával zde dva stárky, mládka, kočího  a služebnou, u mlýna 10 ha polí

1893 zvolen velitelem hasičů

Petr Kohout zvolen do obecního zastupitelstva a 1925 do místní školní rady

11.8.1925 po průtrži mračen protržena hráz Veského rybníka v šířce 10 m

1930 elektrárna a mlýn, Petr Kohout

17.9.1932 v den své svatby s Marií Duškovou převzal mlýn nejmladší syn Josef (1905-1973)

1938 zemřel Petr Kohout

Josef Kohout mlel na černo a vypomáhal potřebným 

1945 Josef Kohout členem revolučního národního výboru, účastnil se odzbrojení německého pancíře

1948 nechal mlýn zrekonstruovat, dodal nová zařízení

1950 zemřela Barbora, vdova po Petru Kohoutovi

1952-53 mlýn semlel 420 tun pšenice  a žita ročně 

Mlýn byl k 1. 1. 1953 znárodněn a od 1. 7. 1959 byl začleněn k Západočeským mlýnům, po té se již obilí nemlelo, vyráběli se zde krmné směsi pro dobytek a velká část mlecích strojů byla odvezena. Okolo roku 1979 začalo s bouracími pracemi uvnitř mlýna a v lednu 1989 byl mlýn zbourán úplně.

Poslední mlynář Josef Kohout byl vystěhován, od roku 1953 pracoval jako mládek v Scheinherrově  mlýně  a od roku 1958 v Dřevokovu Blatná.

V roce 1962 ho tajemník MNV Lnáře a funkcionář KSČ udal, že doma přechovává zbraně, v listopadu téhož roku byl zatčen a odsouzen na 1 rok za nedovolené ozbrojování. Ve skutečnosti šlo o lumpárnu jeho synů, kteří vše co po válce v lesích našli (zejména po Vlasovcích) odnesli domů a někam schovali. Jeho zdraví zůstalo po věznění podlomené a v roce 1973 umírá, za dva roky na to odchází i mlynářka Marie Kohoutová, roz. Dušková.

1989 mlýn zbořen kvůli rozšíření hráze a nové silnici

na mlýništi postavena čistírna odpadních vod