Roku 1939 je uváděn jako nájemce Václav Kulovaný. Byl to bratr spolumajitelky mlýna paní Marie Preisová rozené Kulované. Za manželku si vzal sestru již pana Františka Šnajdra, paní Marii Kulovanou rozenou Šnajdrovou.
Dne 7. listopadu 1939 píše Kulovaný Svazu pro hospodaření s obilím žádost o zvýšení povoleného kontingentu. Zatímco v roce 1938 bylo semleto 161 q pšenice a 39 q žita, v roce 1939, kdy v mlýně již pracoval on bylo semleto 239 q pšenice a 40 q žita. Proto žádá o zvýšení. Argumentuje i skutečností, že jeho předchůdce se více věnoval řízení pily nežli mlýna. Pila v roce 1938 zpracovala 800 kubických metrů kulatiny. Výkon byl ovlivňován množstvím vody. Žádosti bylo vyhověno a kvóta byla zvýšena na 700 q obilí.
Po německé okupaci hrozilo stejně jako ostatním obyvatelům Padrtě celé rodině vystěhování z mlýna. Majitel pily a mlýna pan Preis se v roce 1941 rozhodl vystěhovat do Mirošova. Nájemce Kulovaný si koupil domek v Rokycanech. Současně tím chtěli vyřešit stálý tlak německých úřadů, aby přijali říšské občanství.
Sněhová kalamita však v roce 1940 narušila lesní porosty a vichřice 15. října 1941 je zcela zlikvidovala a polámáno bylo: „ ... 1,5 milionů plnometrů dřevní hmoty. Jen u lesní správy Dobřív vzniklo 900 hektarů holin ... “ Taková katastrofa vyžadovala okamžité řešení. Všichni co měli něco společného s lesem, včetně již vystěhovaných, se mohli vrátit. Tudíž i pracovníci z pily a s nimi také z mlýna.
Podmínky pro provoz mlýna i pily však byly tvrdé. Například výpovědní smlouva ze strany německé správy byla 14 dní. Za této situace se opravy a investice do zařízení odkládaly, ovšem 1944 musel vyměnit francouzský kámen, jak píše v žádosti o povolení „byl 50 let starý a již vůbec nešrotoval“.
Poválečný stav mlýna nutil mlynáře, aby 16. září 1945 žádal o povolení zprovoznit mlýn na Padrti č. p. 19, tedy mlýn ve kterém pracoval před válkou pan Vintiška. Svoji žádost zdůvodňuje skutečností, že mlýn čp. 19 (Vintiška) je opuštěn a nepracuje. Mlýn, na kterém v současné době pracuje, je vlivem zanedbané péče po celou válku (14 denní výpovědní lhůta) ve špatném technickém stavu. O možnosti přejít na mlýn č. p. 19 je prý domluven s jeho majitelem Jeronýmen Colloredo-Mannsfeldem. Dle zjištěných informací však také pan Vintiška jednal s majitelem a i on měl příslib možnosti zprovoznit mlýn. Pravdou asi bude, že kníže a majitel nemovitosti měl tou dobou starosti o daleko větší rodový majetek a nějaký polorozpadlý „klepáč“ na Padrti byl pouze okrajovou záležitostí.
Dne 24. června 1946 žádá Václav Kulovaný o povolení zrušit mlýn na Padrti čp. 26, což byl mlýn pana Preise s tím, že majitel se chce v budoucnu věnovat výrobě bedniček. Pro ty si na své pile zpracovával dřevo a pro jejich výrobu by využil uprázdněné mlýnské prostory. Potřeby mlečů by pak zajišťoval pan Kulovaný v colloredovském mlýnu. Svoji žádost adresuje 20. září 1946 jedenáctému zasedání Svazu pro hospodaření s obilím. Ten nic proti otevření mlýna nemá, žádá pouze souhlas MNV z Padrtě. Předseda MNV Karel Bažata také nemá námitek a upozorňuje na nedostatek mlecích kapacit v okolí.
Pro otevření mluvila i skutečnost, že 6 km vzdálený mlýn ve Skořicích celou válku nepracoval a jeho technický stav byl velmi špatný. Výsledkem bylo kladné stanovisko Svazu datované 27. listopadu 1946. Kulovaný nechává vypracovat projekt rekonstrukce mlýna čp. 19. Jednalo se o velkorysý projekt dvoupatrového mlýna včetně bytu mlynáře. Současně ale navrhuje, aby jeho švagr Preis za to, že dobrovolně uzavírá mlýn, obdržel odškodnění. V dokumentech Svazu je břitká odpověď: „Je absurdní dávat panu Preisovi náhradu, či vlastně panu Kulovanému dotaci na rekonstrukci mlýna, jestliže jej zavírá dobrovolně“. Svaz nezakazuje rekonstrukci, ale peníze na to nedá. Pan Kulovaný přesto shání modernější stroje do nového mlýna. Náhle dne 27. listopadu 1946 přesuny strojů ruší. Zdá se že váhá. Důvodem by mohly být schvalovací podmínky ve kterých stálo: „Zrušit bez náhrady mlýn čp. 26. Z budov odstranit všechny stroje a to dříve nežli bude spuštěn mlýn čp. 19 (tedy žádný souběh obou mlýnů). Vložit v příslušné knihovní vložce na všechny v ní uvedené pozemky za sebe i právní nástupce ve prospěch Společenství mlynářů v Rokycanech, nebo jejího právního nástupce služebnost nezřídit v budoucnu na těchto pozemcích v Padrti čp. 26 nový mlýn zabývající se mletím (všeho od obilí až po sojové boby). Doložit soudně či notářsky ověřené prohlášení jak majitele Jeronýma Colloredo-Mannsfelda, tak zástupce MNO, že souhlasí s obnovou mlýna a přejímají závazky z toho plynoucí.“