Každý má svou starost, tou mlynářovou je voda.
(německé přísloví)

Zíbův mlýn

Zíbův mlýn
5
před 1830/1840 čp. 6
Hvožďany
262 44
Příbram
Hvožďany
49° 31' 34.4'', 13° 48' 9.4''
Mlýn bez funkčního vodního motoru
Poměrně pěkně dochovaný mlýn, kterému však hrozí zánik pokud nebude brzy obnovena pravidelná údržba objektu. Na některých hospodářských budovách jsou již propadlé střechy. první písemná zmínka o mlýnu je z roku 1696.
2019: mlýn vykoupila obec, připravuje se rekonstrukce, po níž bude ve mlýně zřízeno malé muzeum s expozicí mlynářství
250 m jz od kostela sv. Prokopa a Navštívení P.Marie v Hvožďanech
Hvožďanský potok
106663
nepřístupný

Obecná historie:

Datum založení mlýna v Hvožďanech není známé. Bez pochyby však vznikl v 17. století, neboť v roce 1696 je uveden v registech s evidencí mlýnů a v témže roce jej zachytila také obrazová mapa panství Lnáře. Barokní je také dochovaná vyřezávaná mlýnská hranice, kterou je možné vročit nejpozději k datu 1696. V tomto období se zřejmě jednalo o roubený objekt, který byl postupně nahrazen zděným. Rozpoznatelné architektonické konstrukce pochází z období 2. poloviny 18. a 19. století. Nejpozději v době mapování stabilního katastru stál ve Hvožďanech zděný mlýn s hospodářskou částí, který byl kolem poloviny 19. století modernizován a rozšířen o zastřešenou lednici a hospodářskou část. Na počátku 20. století byla plánována modernizace stodoly a v roce 1919 byl podle plánu Františka Müllera z Radošic přistavěn k západní hraně západního křídla stodoly domek pro motor a modernizována stodola s kolnou. Dalšími stavebními změnami už mlýn neprošel. V roce 1925 byl upraven náhon a částečně modernizován interiér (výměna oken, podlah).


Historie mlýna obsahuje událost z období:

První písemná zmínka o mlýnu pochází z roku 1696.

1696 Tomáš Zacheus hrabě Černín z Chudenic emfyteuticky odprodává 16 panských mlýnů, mezi nimi i hvožďanský o 1 složení

1740 Václav Minařík (1700-1783) s manž. Annou (1726-1781)

syn František Minařík ml. (*1746) s manž. Maří Magdalenou roz. Běhavou (1746-1836)

říjen 1802 syn Václav Minařík (1781-1857) se oženil s Marií (1784-1846), dcerou mlynáře Josefa Kůrky z Horních Jamek

syn Josef Minařík s Annou, dcerou Josefa Sadílka, mlynáře z Roželova

 

Události
  • První písemná zmínka o existenci vodního díla
  • Vznik mlynářské živnosti
Hospodářský typ mlýna
  • Vrchnostenský

1865 Josef Zíb (+1923), syn pekaře z Rožmitálu s Josefou (+1921), dcerou kováře Jana Trefného z Hvožďan

1856 pachtýř Dominik Mácha

1919 byl podle plánu Františka Müllera z Radošic přistavěn k západní hraně západního křídla stodoly domek pro motor a modernizována stodola s kolnou.

1923 mlýn převzal syn Josef Zíb (*1874), zůstal svobodný, domácnost mu vedla sestra Anna (*1875), vdova po železničním strážníku Josefu Koubkovi, kterého v prosinci 1906 přejel vlak

1925 při povodni stržen jez i nádržka, mlynář žádá o povolení ke stavbě pevného jezu a zřízení nových stavítek, ukázalo se však, že mlýnský náhon je  v katastru veden jako veřejný statek a stavítka mu nebyla povolena. Následně se soudil s obcí a se sousedy, 1931 však definitivně správní řízení prohrál. (Podrobně viz J. Pixová.)

1930 Josef Zib

Od 1918 mlýn údajně není v pravidelném provozu, od 1929 se zde pouze příležitostně šrotuje 50 - 100 q ročně.

1936-1937 povolené námezdní mletí 760q pšenice a žita dohromady, obchodní mletí 76 q pšenice

srpen/září 1939 mlýn pronajat Emilu Geriššerovi

září 1940 na mlýn uvalena německá vnucená správa, treuhänder Wolfgang Schoeffel z Cerhonic, výkonný správce Emil Geriššer. Josef Zíb se měl vystěhovat, nicméně ve mlýně zůstal.

1945 Josef Zíb žádá o vystěhování Emila Geriššera a žaluje ho o dlužné nájemné a náhradu za způsobené škody. (Podrobnosti viz J. Pixová.) Emil Geriššer se  na konci srpna 1945 dobrovolně odstěhoval.

20.11.1945 zemřel Josef Zíb, mlýn zdědil synovec Jan Zíb z Metlí, neměl však živnostenské oprávnění, jelikož nebyl vyučeným mlynářem a mlýn byl navíc ve velmi špatném stavebním i technickém stavu. Živnostenský list byl nakonec přepsán na Janova švagra, který žádal o příděl zařízení (loupačky a druhé válcové stolice namísto francouzského kamene) z pohraničí. Žádost o znovuotevření však nebyla schválena.

 

Mlýn není v provozu, zařízení zakonzervováno, žije zde syn Jana Zíba Jan Zíb ml., údajně podivín, stranící se lidí.

2017 mlýn odkoupila obec Hvožďany, připravuje rekonstrukci

2019 žádost o zápis na seznam nemovitých kulturních památek

Příjmení mlynářů působících na mlýně:

  • Trnka
  • Šimek
  • Mlynařík
  • Zíb
  • Minařík
  • Geriššer

Historie mlýna také obsahuje:

1740 Václav Minařík (Mlynařík)

František Minařík

1802 Václav Minařík ml.

1837 - Wenzl Mlynařík

Josef Minařík

1865-1923 Josef Zíb

1923-1930 Josef Zíb ml.

1939 Emil Geriššer (nájemce)

Mlýn je vyobrazen na:

Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu:

    dochován bez větších přestaveb
    05 2012
      vrchnostenský
      mlýn na potoku (50 - 1000 l/s)
      mlýnice a dům pod jednou střechou, avšak dispozičně oddělené
        zděná
        jednopatrový
        1909 mezi mlýnem a chlévy na západní straně přistavěna nová stodola a kolna
        Bývalý vodní mlýn čp. 5., tzv. Zíbův mlýn, byl postaven na Hvožďanském potoce, jehož tok byl na počátku 20. století regulován. Areál mlýna tvoří tři na sebe napojená křídla na půdorysu široce rozevřeného písmene U, otevřená k východu do nevelkého dvora, obehnaného kamennou ohradní zdí. Severní křídlo tvoří obytný dům s mlýnicí, k němuž se kolmo napojuje západní křídlo kolny se stodolou. Na jihu areál uzavírají chlévy. K západní stěně kolny se přimyká místnost na čtvercovém půdoryse, vystavěná na počátku 20. století pro motor mlýna. Voda byla přiváděna od západu, do vtokového kanálu k vodnímu kolu a odtud odváděna odtokovým kanálem kolem jižních hospodářských budov k jihu. Budova mlýna s mlýnicí a obytnou částí je patrová, orientovaná podélnou osou ve směru východ-západ, vystavěná na obdélném půdorysu převážně z kamenného či smíšeného zdiva a krytá strmou sedlovou střechou s drážkovými pálenými taškami. Bíle omítnutou fasádu člení nárožní v omítce provedená šedá bosáž, profilovaná korunní římsa a prolomují obdélná okna. Zdůrazněné je východní štítové průčelí, které nad třemi okny v patře zdobí jemná, v šedé omítce provedená, měkce zprohýbaná suprafenestra. Ve štítě je centrálně umístěná nika s konchou ve vrcholu, kterou rámuje plochá šambrána s křížkem ve vrcholu, dosedající na poměrně mohutnou čabraku. Severní (vlivem zapuštěného terénu pouze přízemní) a západní průčelí jsou kamenná, neomítaná. Vstup dvoukřídlými obdélnými dveřmi rámové konstrukce osazené v jednoduché zárubni je umístěn přibližně ve střední části jižního průčelí (severního křídla) a vede do síně (mlýnice). Dispozice domu je dvoudílná. V levé části je umístěna mlýnice s dochovanou mlýnskou hranicí, pravá byla určena k bydlení. Mlýnice je vyzděná z kamenného zdiva a ukončená trámovým stropem v obou patrech. Přízemí obytné části tvoří světnice s valenou klenbou s pětibokými výsečemi v přední (jižní) partii a dvěma valeně zaklenutými místnostmi v zadní části. Vlivem nerovného terénu jsou tyto dvě místnosti mírně zapuštěné; přední sloužila jako sklep a druhá k obsluze pece černé kuchyně. Patro přístupné po dřevěném schodišti vedoucím z přízemní síně tuto dispozici opakuje. Vlevo je umístěna mlýnská technologie a vpravo dvě obytné, plochostropě ukončené, světnice a původně dýmníková černá kuchyně, upravená později na komoru. Celé podkroví sloužilo pro potřeby mlýnice. Krov nad přední částí je starší a tvoří jej hambálková soustava, podpíraná v podélném směru dvěma stolicemi s vaznicemi a sloupky ztuženými v podélném směru pásky (spoje rybinové). V západní části je krov z počátku 20. století, kdy došlo k rozšíření domu. Jedná se o vaznicový krov se stojatými stolicemi a rozpěrami. Hospodářské budovy stodoly, kolny i chlévů jsou dnes v havarijním stavu. Vlivem propadlých stropů a střech není do jejich interiérů možný vstup. Kolna a stodola jsou navíc zaneseny odpadem, který znemožňuje průzkum stavby. Zdivo je kamenné, otevřené do dvora dvěma pravoúhlými vjezdy s bedněnými vraty. Interiér kryje trámový strop. Na západě přiléhá nízká čtvercová stavba z počátku 20. století (bývalý dům pro motor), jejíž zřícený krov a střechy znemožňují vstup a průzkum místnosti. Chlévy jsou vystavěné ze smíšeného zdiva a kryté sedlovou střechou, která je stejně jako krov, novodobá. Zdivo nese stopy původní bílé hladké vápenné omítky.
        • zdobený zděný štít
        • plastická omítková výzdoba fasád a štítů
        • dveře
        • okno
        • prostup pro hřídel vodního kola
        • drobné sakrální památky
          • existující torzo uměleckého složení
          Je pravděpodobné, že ve mlýně je dochována technologie.
          Mlýnská hranice zdobená řezbou
          savka od firmy Julius Škrlandt
          namísto loupačky kamenné špicovací zařízení doplněné žejbrem a tarárem
          Žádná položka není vyplněna
          1696-1875: 1 české složení
          V roce 1915 jedno české a jedno francouzské složení.
          1927:
          1 válcová stolice Union s válci nad sebou
          francouzské složení prům. 1 m
          české složení prům. 85 cm
          • náhon
          • odtokový kanál
          • lednice
          Voda z Roželovského potoka tekla do Pacholeckého rybníka a odtud přes louku náhonem ku mlýnu do nádržky a z ní vantroky ke kolu. Odtékala do Mlýnského rybníka v Tisové pohánět další mlýn.
          1925 při povodni stržen jez i nádržka, mlynář žádá o povolení ke stavbě pevného jezu na mlýnském náhonu 41 m pod mostem, v místě, kde odbočuje jalový odpad. Zároveň žádá o povolení nových stavítek namísto těch, které vzala velká voda.
          1927 náhon dlouhý 225 m, stržený jez i nádržka. Odtok veden pod stodolou, přikrytý kamennými plotnami.
          1928 vydáno povolení ke stavbě jezu, ale nikoliv ke zřízení stavítek na náhonu, jelikož by s eprý voda mohla rozlévat na sousední pozemky.
          1931 vyjádření Zemského úřadu v Praze: Potok není mlýnskýn náhonem, ale veřejným statkem, není upraven, nad mlýnem při pravém břehu se nachází jalový odpad se zbytky stavidla. Stoka je ve velmi špoatném stavu, neudržovaná a zarostlá travou a neteče zde žádná voda. Na mýnské kolo teče voda žlabem s otvorem 30x35 cm a není opatřen žádným uzavíracím zařízením. Kolo je také neudržované. Ze mlýna voda odtéká veřejnou vodotečí. Co se týče požadovaného stavítka, z kterého byl nalezen jen shnilý práh v potoce, není nutné pro provoz mlýna, k odvedení přebytečné vody může sloužit jalový odpad.
          Typvodní kolo na vrchní vodu
          StavZaniklý
          Výrobce
          PopisV lednici se dochovalo torzo vodního kola na svrchní vodu.
          1875: prům. 4,3 m, šířka 65 cm
          1927: prům. 4,25 m,šířka 1 m, hloubka korečků 28 cm, 8 ot./min
          V roce 1930 1 vodní kolo na svrchní vodu o hltnosti 87 l/s, spád 4,8 m a výkon 3,6 HP.
          Typvodní kolo na vrchní vodu
          StavZaniklý
          Výrobce
          PopisV lednici se dochovalo torzo vodního kola na svrchní vodu.
          1875: prům. 4,3 m, šířka 65 cm
          1927: prům. 4,25 m,šířka 1 m, hloubka korečků 28 cm, 8 ot./min
          V roce 1930 1 vodní kolo na svrchní vodu o hltnosti 87 l/s, spád 4,8 m a výkon 3,6 HP.
          Typplynosací motor
          StavNezjištěn
          Popisvýkon 20-25 HP
          Typplynosací motor
          StavNezjištěn
          Popisvýkon 20-25 HP
          Typelektrický motor
          StavNezjištěn
          Popis1938 odběr 700 kWh od Otavského elektrárenského svazu
          Historické technologické prvky
          • paleční kola, pastorky a cévníky (řemeslný výrobek)
          • Válcová stolice s 1 párem hladkých válců v litinové skříni
          AutorMinisterstvo financí
          NázevSeznam a mapa vodních děl Republiky československé
          Rok vydání1932
          Místo vydáníPraha
          Další upřesněníSešit 11, s. 8
          AutorMinisterstvo financí
          NázevSeznam a mapa vodních děl Republiky československé
          Rok vydání1932
          Místo vydáníPraha
          Další upřesněníSešit 11, s. 8
          AutorSiblík Josef
          NázevBlatensko a Březnicko
          Rok vydání1915
          Místo vydáníBlatní
          Další upřesněnís. 215
          Odkaz
          Datum citace internetového zdroje
          AutorJaroslava Pixová
          NázevMlýny na Závišínském potoce s jeho přítoky a v Blatné
          Rok vydání2020
          Místo vydáníPutim
          Další upřesněnís. 29-46

          Žádná položka není vyplněna

          Základní obrázky

          Historické mapy

          Plány - stavební a konstrukční

          Historické fotografie a pohlednice

          Současné fotografie - exteriér

          Současné fotografie - exteriér - detaily stavebních prvků

          Současné fotografie - interiér

          Současné fotografie - interiér - detaily stavebních prvků

          Současné fotografie - vodní dílo

          Současné fotografie - technologické vybavení

          Vytvořeno

          4.4.2016 19:24 uživatelem Rudolf (Rudolf Šimek)

          Majitel nemovitosti

          Není vyplněn

          Spoluautoři

          Uživatel Poslední změna
          Radomír Roup (Radomír Roup) 10.6.2018 19:33
          doxa (Jan Škoda) 8.11.2023 22:56