Dolní, Laudátův mlýn

Obec byla založena Sázavským klášterem.

Mlýn zde byl pravděpodobně   již v r. 1358.

První písemná zmínka o zdejším mlýnu je až po skončení třicetileté války, kdy došlo k oživení hoospodářství. Tady na Sázavě byla velmi důležitým hospodářským činitelem, vedle zemědělské půdy a lesů, i samotná řeka a její energie.

1654 Berní rula: Jiřík Mlynář

V roce 1676 jsou u řeky Sázavy uváděny již dva mlýny. První, zvaný Hromačovský podle majitele, stával nad dnešním mlýnem. Druhý, spodní mlýn, byl v tom čase rovněž ve špatném stavu. Proto ledečská vrchnost nechala na svůj náklad mlýn opravit a osadila ho mlynářem Matějem Divišem. Všechny okolní vsi, včetně Chřenovic, pak zde musily mlít. Tehdy totiž rozhodovala vrchnost, kam poddaní vesničané budou vozit obilí k semletí.

Ani mlynář Matěj Diviš nebyl ještě osobně svobodným. V době žní byl povinen čtyřmi dny roboty na panských polích. Mohl se však z roboty vyvázat zaplacením dvou krejcarů a dvou denárů za jeden den roboty.

U Dolního mlýna od nepaměti stával slup. Byla to vlastně past na velké ryby. Nejvíce byl využíván při tahu lososů. Všechen úlovek musel však mlynář nabídnout k odkoupení vrchnosti. Slup stojí u mlýna dodnes.

V roce 1714 potkala mlýn pohroma, kterou představovala velká voda. Toho roku se totiž 31. července strhla velká bouře a průtrž mračen. Protrhla hráze šedesáti rybníků u Žďáru nad Sázavou, a tak povodeň nastala v celém Posázaví. Vedle lidských obětí byly i ztráty na dobytku a domácím zvířectvu. A zle zasažen byl i chřenovický mlýn. Nejen, že byl velmi poškozen mlýn, ale navíc zde utonulo i pět osob, které ve mlýně pracovaly. Mlýn však byl opraven a znovu se v něm mlelo.

Mlýn je zakreslen na I. voj. mapování v letech 1764-68.

1773 Josef Růžička

1803 syn František Růžička

1808 u mlýna postavena pila, mlynář povinen pořezat ročně 50 klád pro vrchnost za 30 krejcarů víd. měny

1810 u mlýna zřízena soukenická valcha

1832 zakoupili Josef a Terezie Těšitelovi

Na indikační skice a císařském otisku z r. 1838 je vidět, že mlýn byl z nespalného materiálu, o dvou kolech, na náhonu z řeky Sázavy. Měl čp. 30 a p.č.st.65. Mlynářem a majitelem mlýna byl v r. 1838 Josef Těšitel.

Mlýn je zobrazen i na II. vojenském mapování v letech 1836-52.

V roce 1864 od Těšitelových zakoupil chřenovický mlýn Jan Kulík s manželkou Matyldou. Jeho rod tu mlynařil téměř padesát let, neboť teprve v roce 1911 mlýn od Josefa Kulíka koupil Josef Laudát. Ten později mlýn předal Bohuslavu Laudátovi.

Kolem roku 1919 se tu začalo lisovat i řepkové a lněné semeno.

Josef Laudát předal mlýn synovi Bohuslavu Laudátovi a jeho manželce Marii.

Mlynář Bohuslav Laudát byl pokrokový člověk. Nechal udělat rozpočet a plán na zavedení elektrického proudu z turbíny u mlýna do obce. Obec však neměla o tento projekt zájem. Tak zůstala ještě v roce 1926 bez elektřiny. Proto mlynář zakoupil v roce 1928 Francisovu turbínu o výkonu 25 HP sám a používal elektrický proud k pohonu mlýna a pily. Provedl rovněž osvětlení mlýna. Bohuslav Laudát zřídil též při mlýně výrobnu šindele. Musel však pro nemoc podnikání zanechat a mlýn později přišel pro dluhy do dražby.

Dražba se konala v roce 1934 u Okresního soudu v Ledči nad Sázavou. Mlýn s polnostmi koupil v dražbě za 320 000 Kč Josef Mysliveček z Čejtic u Dolních Kralovic. Dřív, nežli byl nový majitel zapsán do katastru nemovitostí, koupě se vzdal. Chřenovický mlýn pak v roce 1935 zakoupil Václav Musil (1888-1959) z Kraskova u Chrudimi. Václav Musil byl již před válkou člen KSČ.

V době války hospodařil ve mlýně mlynář Václav Musil, vydatně pomáhal lidem ze širokého okolí černým mletím a prodejem mlouky bez lístků za nízké ceny, zapojil se i do aktivního odboje, spolupracoval s vedoucím odboje na Ledečsku Karlem Pulcem a na mlýně za heydrichiády ukrýval člena ilegálního ÚV KSČ Karla Kutila (později dopadeného v Praze a v Drážďanech popraveného). Václavu Musilovi hrozilo udání od stárka J. Tichého, toho se však podařilo přeložit jinam, podruhé byl na udání skutečně zatčen, s pomocí sousedů však byl propuštěn.

1950 byl Václav Musil bez ohledu na své zásluhy vyloučen z KSČ a "rozkulačen", mlýn byl 1950 zastaven, 1951 byla zastavena a zaplombována i pila.

1957 byl mlýn zajištěn, Václav Musil s minimálním důchodem se živil pletením košťat. 1958 onemocněl, 1959 zemřel, jeho pohřeb se v Ledči se stal protikomunistickou manifestací, za což rodina dlouho nesla následky.

Vdova Musilová byla posledním vlastníkem mlýna, a protože na něj sama nestačila, darovala jej obci i se všemi pozemky. 1963 převzalo mlýn JZD. Delší čas proto objekt chátral, nestarala se o něj ani obec. Po roce 1970 získala mlýn rodina Jaroslava Daňka z Koberovic náhradou za jejich mlýn v Bělá na Želivce, zatopený vodní přehradou.   

1992 převedeno na Vladimíra Daňka

1993 obnoven provoz turbíny  a zřízena MVE.

Dnes je držitelem mlýna rodina Daňkova a objekt je využíván k bydlení.