Křenovský mlýn; Schönauer Mühle

Patrová stavba s mansardovou polovalbovou střéchou byla orientována štítově k hrázi a okapově k silnici,. Střechu pokrýval dřevěný šindel a později eternit. Venkovní plášť původně tvořila spárovaná roubená konstrukce, která byla teprve před rokem 1967 částečně zakrytá zdobně skládanými erernitovými šablonami. Po tomto datu byla eternitem obložena celá fasáda vyjma zděné přístavby. Ve dvojicích štítových oken byly osazeny žaluziové výplně, které zcela jistě souvisely se sušením chmele v půdním prostoru mlýna.
Kratší střední úsek v hlavním průčelí byl zděný omítaný a opatřený kamennými okenními ostěními s kapkami a ušima. Tato partie náležela střednímu dílu s kuchyní a topeništi. Mimo tuto partii bylo jádro stavby kompletně roubené s nárožními spoji na rybinu. (Podstávka zde nebyla použita.) Okna roubené části měla profilované dřevěné šambrány odlišné v přízemí i patře, zde navíc výrazně vystupovala horní okapnice. Dřevěná korunní římsa měla vedle běžně uskakující profilace také bohatě vyřezánou spodní hranu. Štíty se vyznačovaly bedněnými lomenicemi z širokých prken s přelištovanými spárami. Střední partie byly kladeny svisle a boky šikmo dovniř. Obvod štítů a podhled přesahu střechy ukončovaly zdobně provedené lišty.
Dle zhlaví interiérových příček v roubených obvodových stěnách a dalších detailů měl mlýn tradiční trojdílnou dvoutraktovou dispozici, která se ale vyznačovala zcela atypickým komunikačním schematem a funkčním rozdělením. Hlavní vstup nebyl umístěn do hlavního průčelí a středního dílu, jak je v kraji obvyklé, ale byl situován do levého bočního štítového průčelí (při pohledu ze silnice). Jednalo se zjevně o původní vstup do mlýnice, vymezený zdobenou trámkovou zárubní a opatřený vysokou šindelovou stříškou. Zadní trakt levého dílu tedy sloužil jako mlýnice, čemuž odpovídá i neobvykle větší šířka tohoto traktu oproti přednímu. Na zadní průčelí (tzv. návodní stěnu) mlýnice navazovala zděná přístavba lednice, jejíž plochá anebo pultová střecha dosahovala zhruba do poloviny výšky přízemí. Do lednice byl 1929 vestavěn turbínový domek.
Zadní trakt tvořily vedle mlýnice ještě dvě další místnosti s obvodovými roubenými stěnami. Účel prostoru v pravém dílu není jasný, ale vzhledem k nevelkému počtu oken se mohlo jednat nejspíše o komoru. Prostor ve středním dílu mohl sloužit jako šalanda, neboť byl vybaven otopným zařízením. To přiléhalo k vnitřní zděné příčce s komínovým tělesem a podle širokého segmentově ukončeného pasu z pískovcových kvádrů se nejspíše jednalo o chlebovou pec. Obsluhována byla ze zděné místnosti v předním trraktu. Ta měla funkci chodby (přístupné z šalandy) a kuchyně, osvětlena byla dvojicí již zmíněných oken s pískovcovými ostěními. Boční místnosti předního traktu fungovaly jako obytné, o čemž svědčí umístění oken a otopných zařízení. Minimálně pod zadním traktem se nacházel polosuterén, u mlýnice zcela jistě využitý jako strojovna s převodovým zařízením od turbíny. Mlecí podlaha byla výhodně situována již do přízemí s dobrým přístupem od silnice pro manipulaci s obilím a moukou. Patro opakovalo dispozici přízemí a funkce místností byla zřejmě rovněž totožná. Místnosti měly trámové stropy s horním záklopem z širokých fošen. Podle konstrukčního řešení a zejména podoby pískovcových ostění lze předpokládat výstavbu nového mlýna na místě starší stavby v první čtvrtině 19. stol. (Velmi podobné tvarosloví ostění je použito u mlýna v Deštné čp. 19, které datujeme do satvební etapy z roku 1820.)
Mlýn byl postaven pod hrází na pozemku p.p. č. 1480 (dříve st.p. č. 94/1) naproti domu čp. 23. Z objektu zbyla pouze torza základů pískovcových obvodových zdí a vedle stojící klenutý sklep se schodištěm na hráz. Pískovcové základy prozrazují původní trojdílnou dvoutraktovou dispozici, jejíž nejvyšší částí byla místnost ve východním dílu, sloužící evidentně jako mlýnice. Mladší přístavby jsou odlišitelné použitím cihel a betonu.