mlýn v Jakartovicích

Mlýn v Jakartovicích býval v minulosti součástí místní rychty, jak se dovídáme z listiny ze dne 5. dubna 1438, kterou opat Štěpán a celý konvent cisterciáckého kláštera na Velehradě potvrdil a obnovil Mikuláši Hertlovi, rychtáři v Jakartovicích privilegium na rychtu, udělené opatem Mikulášem na dva svobodné lány, mlýn a krčmu. Zároveň ho i jeho dědice osvobodil od všech povinností, které byl povinen konat „mistrům ve Stěbořicích“. Mlýn stával nedaleko soutoku Hvozdnice a Staré vody, ale náhon vedoucí vodu k mlýnskému rybníku ji bral ještě ze Staré vody.
V dalších stoletích o mlýnu nemáme žádné zprávy, ale lze předpokládat, že stále patřil k místní rychtě, protože ještě 24. dubna 1743, když jakartovickou rychtu po smrti Jana Fridricha Kallerta kupuje jeho syn Ignác Kallert, zmiňuje se mezi příslušenstvím rychty i vodní mlýn. Mlýn býval v tehdejší době asi pronajímán, protože v matrice se roku 1691 zmiňuje Jiří Gebauer, mlynář v Jakartovicích. Roku 1723 se pak zmiňuje mlynář Jan Kolinka. Někdy v druhé polovině 18. století získal mlýn v Jakartovicích Martin Saulich, který jej 24. června 1788 prodal svému synovi Františkovi za 360 tol. sl. Jako závdavek měl kupující položit 200 tol. sl. a následně každý rok v termínu sv. Jiří platit 8 tol. sl. až do zaplacení celé kupní sumy. Nový mlynář měl za povinnost dávat rychtáři každoročně 13 šeflů žita a 1 šefl pšenice velké míry jako mlýnskou činži, dále všechno bezplatně šrotovat, a měsíčně příspěvek na daň ve výši 13 krejcarů. V době žní pak byl mlynář povinen bezplatně dva dny séci (obilí) a dva dny hrabat. Mlynář také mohl kdykoliv mlýn prodat do „cizích rukou“. Jako příslušenství převzal mlynář mimo jiné úplné mlýnské nářadí, jeden vůz spolu s zemědělským nářadím, také jednu krávu a jedno roční tele.
Dalším majitelem mlýna se stal Antonín Greipel z Leskovce nad Moravicí, který mlýn v Jakartovicích čp. 38 o jednom složení koupil 9. července 1806 v licitaci od poručníků sirotků po Františku Saulichovi za 2207 zl rýn. 5 kr. Spolu s mlýnem převzal i k mlýnu patřících 6 jiter polí a zahrad. Antonín Greipel nehospodařil na mlýně dlouho, protože již 26. července 1810 prodal mlýn Augustinu Weiglerovi z Křišťanovic za 8100 zl. rýn. v bankocetlích složených hotově při prodeji mlýna. Jako příslušenství mlýna převzal nový mlynář 1 koně, 1 krávu, 1 sele, 1 vůz, 1 polní hák, 1 pár bran se železnými zuby a úplné mlynářské nářadí.
Ani Antonín Greipel nevydržel na mlýně dlouho a 24. května 1813 kupuje mlýn v Jakartovicích čp. 38 Florián Frank (1793-1877) z Mladecka za 2000 zl. v. m. Po něm následoval od roku 1859 jeho syn František Frank (* 26. ledna 1833), který mlýn převzal za 1890 zl. r. č. František Frank se 22. listopadu 1859 oženil s Amálií Saligerovou z Jakartovic. Mlýn v Jakartovicích mlel ještě roku 1930, kdy jej stále pohánělo kolo na horní vodu o výkonu 2,59 kW.

(Pavel Solnický)