Historie
Obecná historie:
Mlýn v Jakartovicích býval v minulosti součástí místní rychty, jak se dovídáme z listiny ze dne 5. dubna 1438, kterou opat Štěpán a celý konvent cisterciáckého kláštera na Velehradě potvrdil a obnovil Mikuláši Hertlovi, rychtáři v Jakartovicích privilegium na rychtu, udělené opatem Mikulášem na dva svobodné lány, mlýn a krčmu. Zároveň ho i jeho dědice osvobodil od všech povinností, které byl povinen konat „mistrům ve Stěbořicích“. Mlýn stával nedaleko soutoku Hvozdnice a Staré vody, ale náhon vedoucí vodu k mlýnskému rybníku ji bral ještě ze Staré vody.
V dalších stoletích o mlýnu nemáme žádné zprávy, ale lze předpokládat, že stále patřil k místní rychtě, protože ještě 24. dubna 1743, když jakartovickou rychtu po smrti Jana Fridricha Kallerta kupuje jeho syn Ignác Kallert, zmiňuje se mezi příslušenstvím rychty i vodní mlýn. Mlýn býval v tehdejší době asi pronajímán, protože v matrice se roku 1691 zmiňuje Jiří Gebauer, mlynář v Jakartovicích. Roku 1723 se pak zmiňuje mlynář Jan Kolinka. Někdy v druhé polovině 18. století získal mlýn v Jakartovicích Martin Saulich, který jej 24. června 1788 prodal svému synovi Františkovi za 360 tol. sl. Jako závdavek měl kupující položit 200 tol. sl. a následně každý rok v termínu sv. Jiří platit 8 tol. sl. až do zaplacení celé kupní sumy. Nový mlynář měl za povinnost dávat rychtáři každoročně 13 šeflů žita a 1 šefl pšenice velké míry jako mlýnskou činži, dále všechno bezplatně šrotovat, a měsíčně příspěvek na daň ve výši 13 krejcarů. V době žní pak byl mlynář povinen bezplatně dva dny séci (obilí) a dva dny hrabat. Mlynář také mohl kdykoliv mlýn prodat do „cizích rukou“. Jako příslušenství převzal mlynář mimo jiné úplné mlýnské nářadí, jeden vůz spolu s zemědělským nářadím, také jednu krávu a jedno roční tele.
Dalším majitelem mlýna se stal Antonín Greipel z Leskovce nad Moravicí, který mlýn v Jakartovicích čp. 38 o jednom složení koupil 9. července 1806 v licitaci od poručníků sirotků po Františku Saulichovi za 2207 zl rýn. 5 kr. Spolu s mlýnem převzal i k mlýnu patřících 6 jiter polí a zahrad. Antonín Greipel nehospodařil na mlýně dlouho, protože již 26. července 1810 prodal mlýn Augustinu Weiglerovi z Křišťanovic za 8100 zl. rýn. v bankocetlích složených hotově při prodeji mlýna. Jako příslušenství mlýna převzal nový mlynář 1 koně, 1 krávu, 1 sele, 1 vůz, 1 polní hák, 1 pár bran se železnými zuby a úplné mlynářské nářadí.
Ani Antonín Greipel nevydržel na mlýně dlouho a 24. května 1813 kupuje mlýn v Jakartovicích čp. 38 Florián Frank (1793-1877) z Mladecka za 2000 zl. v. m. Po něm následoval od roku 1859 jeho syn František Frank (* 26. ledna 1833), který mlýn převzal za 1890 zl. r. č. František Frank se 22. listopadu 1859 oženil s Amálií Saligerovou z Jakartovic. Mlýn v Jakartovicích mlel ještě roku 1930, kdy jej stále pohánělo kolo na horní vodu o výkonu 2,59 kW.
(Pavel Solnický)
Historie mlýna obsahuje událost z období:
V minulosti býval mlýn v Jakartovicích součástí místní rychty, jak se dovídáme z listiny ze dne 5. dubna 1438, kterou opat Štěpán a celý konvent cisterciáckého kláštera na Velehradě potvrdil a obnovil Mikuláši Hertlovi, mlynáři v Jakartovicích, privilegium na rychtu, udělené opatem Mikulášem na dva svobodné lány, mlýn a krčmu. Zároveň ho i s jeho dědici osvobodil od všech povinností, které byl povinen konat "mistrům ve Stěbořicích".
Mlýn stával nedaleko soutoku Hvozdnice a Staré vody, ale náhon vedoucí vodu k mlýnskému rybníku ji bral ještě ze Staré vody /viz indikační skica/.
Události
- První písemná zmínka o existenci vodního díla
- Vznik mlynářské živnosti
Novověk A – do bitvy na Bílé Hoře (1526–1620)
I v dalších letech patřil mlýn pravděpodobně pod jakartovickou rychtu, neboť ještě 24. dubna 1743, když jakartovickou rychtu po smrti Jana Fridricha Kallerta kupuje jeho syn Ignác Kallert, zmiňuje se mezi příslušenstvím rychty i vodní mlýn. Mlýn býval v tehdejší době asi pronajímán, protože v matrice se roku 1723 pak zmiňuje mlynář Jan Kolinka.
Někdy v druhé polovině 18. století získal mlýn v Jakartovicích Martin Saulich, který jej 24. června 1788 prodal svému synu Františkovi za 360 tolarů slezských.
Dalším majitelem mlýna se stal Antonín Greipel z Leskovce nad Moravicí, který mlýn v Jakartovicích čp. 38 o jednom složení koupil 9. července 1806 v licitaci od poručníků sirotků po Františku Saulichovi za 2 207 zlatých rýnských 5 krejcarů. Antonín Greipel nehospodařil na mlýně dlouho, protože již 26. července 1810 prodal mlýn Augustinu Weiglerovi z Křišťanovic za 8 100 zlatých rýnských v bankocetlích složených hotově při prodeji mlýna.
Ani Augustin Weigler nevydržel na mlýně dlouho a 24. května 1813 kupuje mlýn v Jakartovicích čp. 38 Florián Frank /1793 - 1877/ z Mladecka za 2 000 zlatých v.m.
Po něm následoval od roku 1859 jeho syn František Frank /nar. 26. ledna 1833/, který mlýn převzal za 1 890 zlatých r.č. František Frank se 22. listopadu 1859 oženil s Amálií Saligerovou z Jakartovic.
První světová válka (1914–1918)
Mlýn v Jakartovicích mlel ještě roku 1930, kdy jej stále pohánělo kolo na horní vodu o výkonu 2,59 kW. Majitel Josef Frank.
Protektorát Čechy a Morava, včetně poválečného vývoje (1939–1949)
V současnosti je bývalý mlýn přestavěn na rodinný dům a nese čp. 108.
Příjmení mlynářů působících na mlýně:
- Hertl
- Kallert
- Kolinka
- Saulich
- Greipel
- Weigler
- Frank
- Gebauer
Historie mlýna také obsahuje:
1438 Mikuláš Hertl
1691 Jiří Gebauer (nájemce)
1723 Jan Kolinka (nájemce)
-1743 Jan Fridrich Kallert
1743- Ignác Kallert
-1788 Martin Saulich
1788-1806 František Saulich
1806-1810 Antonín Greipel
1810-1813 Augustin Weigler
1813-1859 Florián Frank
1859 František Frank
1930 Josef Frank
Přepis z literatury, vyprávění pamětníků apod.
Přepis z pramenů: inventář, nájemní či kupní smlouva, výpisy z matrik aj.
Mlýn je vyobrazen na:
Veduta, ručně malovaná mapa
Mapa Pozemkového katastru (1923–1956)
Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu: