Stejně jako jinde po okolí byl zdejší mlýn založen vrchností. Postaven byl kolem roku 1573 majitelem libčanského panství Václavem Nejedlým, synem Petra Nejedlého z Vysoké. Nad ním se nacházela trojice rybníků k nadržování vody (U studánky v lese na libčanském katastru a Horní a Dolní Renešák ve hvozdnickém katastru, přičemž prvně zmíněný již v době zhotovování stabilního katastru v roce 1840 neexistoval a ke konci téhož století je zaznamenán v mapách pouze třetí z nich).
Mlýn měl dvoje složení mlecí na obilí a jahelku. Poháněn byl vrchní nadrženou vodou z již zmíněné trojice rybníků, kolo mělo průměr okolo 8 m a odpad byl uměle zřízen 4 m hlubokým průkopem půdy a na dně průkopu byl vyveden kanál 30/60 cm světlosti. Počáteční zařízení odtoku vody při mletí se objevilo krátce po svém vybudování značně problematické, protože voda zabahňovala a zaplavovala sousední pozemky. Vznikala tak řada sporů, z nichž některé byly řešeny i soudně.
Objekt užívala vrchnost delší dobu sama, když se objevily různé problémy, došlo v 18. století k jeho
emfyteuzi za roční činži 24 kop 5 zlatých. Roku 1694 žil v mlýně jeho pachtýř Melichar Rydl, v roce 1718 Jan (Johann) Kužel, označovaný za mlynáře na panském mlýně, a krejčí a švec Jiří Kalivoda, který platil vrchnosti 8 kop grošů, roku 1743 Matiáš Viniklář, v roce 1753 Jan Viniklář (první emfyteutický vlastník mlýna, nejspíše za něj byla postavena jahelka čp. 29 s 1 mlýnicí a 1 světnicí) a roku 1777 Josef Viniklář, jenž uzavřel 1. července 1777 s vrchností kupní smlouvu, v níž byla stanovena cena za mlýn ve výši 100 zlatých rýnských, z nichž 30 zlatých zaplatil na místě a zbytek splácel po 5 zlatých každého roku.
Po něm byli dalšími majiteli čp. 12: František Viniklář (od 30. dubna 1819, v roce 1826 přestavěl jahelku, ale ještě roku 1840 byla všechna obytná i hospodářská stavení roubenými objekty), František Viniklář mladší (od 19. dubna 1855), bratři František a Josef Viniklářovi (od 31. července 1878), Josef a Františka Benešovi (od 5. července 1879), jejich syn František Beneš (od 22. července 1892) a František Beneš (od 8. února 1922), přičemž kolem roku 1890 bylo úplně zrušeno mlýnské zařízení a z mlýna se stalo pouhé obytné stavení. Přitom ještě v roce 1877 je o něm v díle "Topografický popis všech osad hejtmanství kralohradeckého, jenž obsahuje soudní a berní okresy: Kralohradecký, Hořický a Nechanický" napsáno Josefem Horákem toto: „Pode vsí „v Petříně,“ lese Libčanském, stojí na nepatrném potůčku mlýn o jednom složení.“
Podobně dopadla jahelka, která byla již v císařském otisku stabilního katastru z roku 1840 vedena jako obytné stavení, což znamená, že v té době již nefungovala. Až do prusko-rakouské války v roce 1866 v ní žila chudá žena Tesařka, jež se živila vyšíváním ženských čepců. Po jejím úmrtí byla jahelka rozbořena a materiál z ní byl využit při stavbě primitivní cihelny, která však fungovala jen pár let. Její vlastník totiž neměl dostatek peněz k jejímu udržování a kvalita cihel nebyla dobrá, takže poptávka po nich rok od roku klesala. Od té doby slouží několikrát přestavěný objekt pouze k bydlení.
