kol. 1690 Bedřich Kirpal, ročně platí městu 1 kopu 19 grošů za pronájem stráně, zahrady a stodoly
1723 Marie Markéta hraběnka z Valdštejna, roz. Černínová z Chudenic, jakožto poručnice synů Františka Arnošta a Františka Josefa emfyteuticky prodala "mlýn s pilou na stavení velmi sešlý" za 500 kop gr.míš. Karlu Laurovi, ten slíbil mlýn na svůj náklad znovu vystavět a obnovit.
Mlynář byl povinen odvádět ročně úrok 100 zl. rýn. a náhradu za vykrmení vepře 5 zl. ve čtvrtletních splátkách. Vrchnost se zavázala dodávat potřebné dříví na hřídele a vantroky, ročně jednu fůru dřeva bukovýho a habrovýho na palce a další potřeby, mimo naložení, a 6 sáhů dříví na topení. Přivezení mlecích kamenů zajistí vrchnost pomocí robotníků, mlýnskou strouhu mají čistit společně. Pro vrchnost, úřednictvo a dvorskou čeleď se obilí a slady melou a šrotují bezplatně, od poddaných si ze semletí 1 strychu obilí ponechává 1 čtvrtci jako měřičné, pokud by poddaní semleli v cizím mlýně, musí zdejšímu mlynáři jako náhradu zaplatit 6 krejcarů za každou čtvrtci.
Karel Laur údajně nedodržoval termíny splátek a navíc mlýn jeho nepozorností vyhořel, přičemž nařkl humrovského mlynáře Jiřího Kirpala, že mu mlýn zapálil. Za tuto pomluvu byl odsouzen k omluvě a zaplacení 4 kop gr.míš. humrovskému mlynáři jako odškodnění, 1 kopy soudních výloh a 3 kop k záduší sv. Kříže jako pokuty. V případě opakování by byl povinen zaplatit 20 kop gr.míš.
Karel Laur sice mlýn po požáru znovu vystavěl a přidal navíc i jedno složení, vrchnost jej však nehodlala na mlýně dále trpět a tak od něj mlýn zpětně odkoupila za 500 kop gr.míš. Jelikož všal obnovený mlýn byl ocenen na 700 kop, byl jako náhrada Karlu Laurovi za 500 kop odprodán Podkostelní mlýn, oceněný rovněž na 700 kop.
Marie Markéta z Valdštejna mlýn obratem prodala Bedřichu Kirpalovi za 700 kop, přičemž složil 125 kop hotově a zbytek měl splácet po 20 kopách ročně. Roční úrok byl zvýšen na 125 zl., náhrada 5 zl. za vepře ponechána.
1731 vznikl spor o vodu, Bedřich Kirpal obvinil páterovského mlynáře Antonína Chlumeckého, že si zvýšil práh nad mlýnem a kola pilského mlýna se pak brodí ve zpětné vodě. Komise, složená z přísežného mlynáře a mlynářských mistrů z panství, zjistila, že si sktečně zvýšil práh o dva coule, avšak pilský mlynář si zvětšil kola o 6 a 10 coulů a vzhledem k tomu, že se nečistí odpadní strouha, dochází k jejich brodění. Nařízeno páterovskému mlynáři snížit práh na původní úroveň a pilskému mlynáři doporučeno zmenšit obě kola o 6 coulů, oběma pak častěji čistit odpady pod mlýnem.
1748 Bedřich Kirpal zemřel, mlýn dále vede vdova Alžběta.
1753 nastoupil syn Augustýn Kirpal, stále ještě zbývá doplatit 31 kop 25 gr. 5 d.
1763 Augustýn Kirpal zemřel, zůstala vdova Anna se 4 malými dětmi. Mlýn vrchnostenskou kanceláří na 24 let svěřen Janu Horáčkovi, synu mlynáře Jana Horáčka ze svijanského panství, poté by jej měl převzít syn Augustin Kirpal ml. Mlýn oceněn na 800 kop, Jan Horáček zplatil hotobvě 485 kop a zbytek měl splácet po 20 kopách ročně.
Dosavadní platby zůstávaly v platnosti, nově stanovena platba za kroužení mlecích kamenů 1 zl. 30 kr. za běhoun a 45 kr. za ležák, zároveň musel nechat ohodnotit staré dříví ze mlýna a pily a od vrchnosti je odkoupit. Ke mlýnu přikázáni všichni poddaní zde vsí Jezové a Dolní Krupé.
1774 zemřela Anna a Jan Horáček odešel na mlýn do Chotusic u Čáslavi. Správce panství pronajal mlýn na 6 let mlynáři Josefu Klabanovi, Kirpalovým sirotkům jmenován jako poručník jejich děd Jan Halm.
1780 mlýn převzal Augustin Kirpal ml. (*1760) s Františkou roz. Tyftrunkovou, na hodnotu mlýna 1000 kop míš., složil 500 kop na vyplacení sourozenců. Úrok zůstává 25 zl. a 5 zl. za vepře. Dále má odvádět na panství popel, za každý strych dostane od kvelbovního ouřadu 6 kr., namísto chovu vrchnostenských psů odvádí 4 měřice 2 věrtele a 1 čtvrtce moučnýho prachu.
1816 Augustin Kirpal
