Vrbenský mlýn

Původně se v místě mlýna nacházela drátěná huť, které po úpadku železářské výroby zanikla a v jejím místě byl ve druhé pol. 18. stol. zřízen mlýn. Mlýn původně náležel k sousednímu hospodářství s pilou čp. 98, ale i poté co dostal vlastní čp. byl s hospodářstvím majetkově spojen přibližně do roku 1836. V roce 1800 vlastní mlýn čp. 152 i sousední hospodářství s pilou čp. 98 mlynář Josef Jilg. Dalším vlastníkem mlýna i hospodářství je Franz Feik, poté se majitelem hospodářství a pily čp. 98 stává Josef Feik a majitelem mlýna čp. 152 Johan Proksch.

Mlýn je doložen ještě v roce 1888 díky stížnosti, kterou prostřednictvím advokáta, podal majitel sousedního mlýna Johann Titze a majitel sklárny Adolf Richter proti majiteli mlýna Gustavu Bannertovi pro svévolný odběr vody z vodního náhonu, Gustav Bannert mlýn v roce 1889 prodává Ferdinandu Königovi, který zde zbudoval továrnu na zátky.

Ferdinand König, původně z Nové Lublice okr. Opava, se do Vrbna pod Pradědem přistěhoval se svou ženou Marií a v roce 1889 založil firmu "Ferdinand König a syn - továrnu na výrobu korkových a dřevěných zátek" s malou pilou ve Vrbně pod Pradědem. 

V prvních letech 20. století se firmě Ferdinand König & syn začalo dobře dařit. Rostoucí poptávka po jejich produktech, zapříčinl, že již v roce 1912 došlo k plánům na rozšíření a modernizaci továrny.

V roce 1930 byla továrna ve své plné síle a zaměstnávala téměř 200 lidí, výroba neustále rostla a s každým rokem se firmě dařilo udržet své renomé kvalitního výrobce zátek. 12. dubna 1933 se do novin dostala nečekaná zpráva. Noviny Morgenspot hlásily, že firma Ferdinand König & syn z Vrbna musela značně omezit výrobu a propustit 50 zaměstnanců. 

Rok 1937 znamenal pro firmu Ferdinanda Königa dramatickou změnu. Po smrti jejího zakladatele se do čela podniku postavil jeho syn, také jménem Ferdinand. Ovšem jen krátce poté, co se syn ujal vedení, přišla druhá světová válka a s ní i bouřlivé období pro tuto firmu.

Přestože se Ferdinand König mladší snžil čelit novým výzvám s odvahou, společenské změny po druhé světové válce překonat nedokázal.

27.dubna 1945 přistál v prostoru továrny na zátky König a syn letoun Storch, kterým přiletěl generál Ferdinand Schörner, aby pozvedl morálku zdejšího německého obyvatelstva.

Po válce do vedení firmy vstoupil jako národní správce kapitán Alois Dvořák. Společnost provozovala také statek, který si Dvořák chtěl přivlastnit. Před odsunem údajně donutil německé obyvatele statku pracovat pod nátlakem.

Rok 1947 pro firmu, která 58 let ovládala trh s korkovými zátkami, znamenal konec.

Mezi lety 1950 - 1970 začali budovy továrny postupně ustupovat nové zástavbě, ještě v roce 1962 je část výrobního areálu stojí, v roce 1971 jsou již budovy staré továrny zbořeny, aby ustoupily budování Dřevokombinátu Vrbno pod Pradědem.