Mikoláš Waydner koupil roku 1694 „…mlýn panský od Jeho Excelence vystavěný pod vsí Říkovicemi, jenž pod Víšňárem slove, za Summu 200 kop…“. Okolnosti tohoto prodeje však byly trochu složitější. „A ty na tento způsob majíce on Mikuláš Waydnera v Nedošíně blíže dvora Pernšteinského mlejny o jednom složení však bez vody téměř vždyckny všechen nanejvějš spuštěnej s jednou zahrádkou a loukou takovej svůj mlejnec J.E. proti svrchu psané sumě 110 kop míš dobrovolně postupuje ostatní pak summu totiž 90 kop ročně po 6 kopách do důchodu až do vyjití celé sumy.“ Mlynář odváděl „…mimo ten mlejn neb melivo každoročně stálého platu do důchodu 10 kop…“. Navíc platil obci Říkovice za škody, které způsobí voda vedená na mlýn, ročně po 1 kopě. Naproti tomu „…kdyby pak splav někdy sešel a dříví shnilo má se mu ta hora dříví ku potřebě z panských lesův dovésti…“. Mlynář pak platil řemeslníkům a dělníkům od díla. Vodní strouhy k mlýnu čistili panští robotníci „…za chléb…“. K mlýnu patřilo: „Mlejnské nádobí mlýnské kameny 4, běhoun a spodek 4, Vřetena 2, Zdeře na řídeli 8, čepy 2, Woškrty 4, Špice 2, Pamerlice 2, Kleště 1, Zdeře do kamení 2, Zdeře na kladnice 8“.
Od svého strýce koupil mlýn roku 1708 Jakub Brachtel. Cena mlýna byla 230 kop, zavdal 100 kop, po 4 kopách platí do důchodu a po 2 kopách svému strýci Mikulášovi Waydnerovi. Přidáno k tomu mlýnu: „…sochor železný 1, voškrti 2, pomerlice 1, kleště podpierající 1, palice železná 1…“. Bývalý mlynář s manželkou zůstávají na mlýně na výminku až do své smrti. Jakub splácí také nápadníkům po Matoušovi dluhy, které měl na svůj bývalý mlýn, který s vrchností vyhandloval, totiž po Janovi Waydnerovi Jakubovi, Majdaleně, Kateřině a Lidmile po 3- 7 kopách. Skoupil i podíl po Saloměně, dceři Václava Hoffmana, kmotřenky Mikuláše Waydnera, ten je již roku 1714 po smrti. Ještě roku 1716 však Jakub splácí mlýn vdově Kateřině.
V roce 1730 se mlýna ujímá Jakub Brachtl mladší. Cena mlýna zůstává 230 kop, měl zavdati 140 kop „…ale pro zpustlost mlýna mu z tohoto závdavku náleží 15kop…“. Nový mlynář platil různé poplatky do důchodu a dluhy.
Mlýn musel novému mlynáři vydělat i na svatební výbavu pro Matěje, Karla, Václava, Kateřinu, Dorotu, Annu a Rozárku. Ostatní gruntovní peníze splácel Jakub své babičce Kateřině a otci.522 Již po dvanácti letech je však přistavěný mlýn v hodnotě 260 kop bez hospodáře. K vdově Anně se roku 1742 přiženil Václav Čermák a převzal mlýn „…do vejrostu syna Matěje…“. Matějovo nástupnictví ale nebylo tak jisté, mlýn měl zdědit pouze v případě, že „…dobře se chovati a poslouchati bude /neb již nyní svévolný a neposlušný jest/, tehdy Jiříkovi patřiti bude…“.
Obavy o Matějovu mlynářskou čest byly asi oprávněné, protože roku 1759 se mlýna ujímá Jiřík Brachtl, který na mlýně hospodařil jistě ještě roku 1770.
