Dolní Strakův, Loupežnický mlýn; Räuber Mühle

Mlýn je zcela přestavěn, některé prvky z původní stavby byly a ponechány jako ozdoby.
Objekt mlýna vznikl již v pozdním středověku, zachovány jsou obytné místnosti nižší části - mlýnice. Vyšší díl postaven v 19. stol., v jeho průčelích jsou patrná kamenná ostění oken a dveří, pod omítkou je dochován relikt kamenných krakorců prevetu.
K areálu existují archivní podklady - mlýn je zakreslen na prvním vojenském mapování, vodní stroj tady tedy existoval minimálně od druhé poloviny 18. století. Jeho další provoz byl kontinuální až do druhé republiky, neboť je zakreslen jak na druhém vojenském mapování, odvozeném od map stabilního katastru - tedy před polovinou 19. století - tak v mapě DAUBA, z edice Handkarte der politischen Bezirkes k roku 1911. Také na pozdějších mapách je vyznačen jako funkční mlýn. Ve třicátých letech dvacátého století je čp. 34 zaznamenáno na Seznamu a mapě vodních mlýnů republiky Československé z roku 1933 jako funkční vodní stroj na toku Haberbach, majitelem je Josef Siegl - jedná se pouze o mlýn bez přidružených zařízení. Hnán je jedním vodním kolem na vrchní vodu, průtok 0,062 m3/vt., spád 4, 65 m, výkon 2,5 KS. K ukončení provozu mlýna došlo pravděpodobně po roce 1945. Existence mlýna je také zanesena i v katastru nemovitostí, kde je i na současné katastrální mapě v měřítku 1:2880 území v blízkosti areálu označeno názvem „Dolní Strakův mlýn“.
Dům byl pův. v patře roubený s bedněným štítem obloženým břidlicí. Současné patro je vyzděné z tvárnic, okenní otvory i jejich výplně jsou novodobé. Na zděném přízemí byl směrem do ulice v pravé části domu na třech konzolách vyložený arkýř ,snad prevét, zbytky konzol jsou pod omítkou zachované. Přízemí trojdílné se schodištěm do patra ze síně, dělení patra novodobé. Krov novodobý, na mlýnici dochovaný krov starší, s přesahem stropních trámů na zápraží.
Dvoupodlažní dům samostatně stojící poblíž silnice, zděný obytný dům na obdélném půdorysu se sklepem ve svažujícím se terénu a s přistavěnou obdélnou zděnou mlýnicí v ose obytného domu, chlévy na obdélném půdorysu se sedlovou střechou postavenými kolmo na mlýnici na severní straně dvora, bránou na západní straně dvora se segmentovým záklenkem uzavírající v severozápadním cípu, mezi chlévy a bývalou sýpkou dvůr, na západní straně dvora s bývalou patrovou sýpkou a kolnou. Obytné stavení má ze dvora v patře dvě okenní osy, v přízemí jedno okno do světnice a dvě okna do síně, vchod je ve stěně mlýnice. Mlýnice je z východní strany dvoupodlažní, ze dvora přízemní, má ze dvora dvě okenní osy a niku po okně vedle vstupu. Štítová jižní zeď má tři okenní osy v přízemí a dvě v patře. Okapové průčelí směrem má po dvou okenních osách v obou podlažích a půlkruhově z cihel zaklenutý výklenek ve sklepním podlaží předsazený zdi sklepa z pískovcových kvádříků. Vlastní sklep s valenou klenbou je vyzděný z pískovcových, pravidelně opracovaných kvádříků, v místě oblouku na fasádě je pata klenby, osa sklepa je kolmá na tento oblouk. Krytina na obytném domě betonové drážkové tašky, na mlýnici betonové tašky drážkové, staré, šedé barvy.
Objekt jako celek se všemi dochovanými konstrukcemi a detaily. Umístěním a částí zdiva jeden z nejstarších doložených a jediný dochovaný historický mlýn ve městě, s částečně dochovaným náhonem a rybníčkem a s částečně dochovanými hospodářskými budovami ve dvoře.
Obytná část je vyšší, vně dvoupatrová, na půdorysu blížícím se čtverci. Ve sklepním podlaží směrem ke komunikaci se nachází valená nika s ostěním z režných cihel. Nad ní napravo v místě štěrbinového okénka čněl arkýř vysazený na krakorcích, dnes zaniklý.
Zachycen již na prvním vojenském mapování, což dokládá existenci vodního stroje nejpozději od druhé poloviny 18. století. Další mapy svědčí o tom, že provozován byl souvisle až do 20. století – zákres mlýna je na mapě druhého vojenského mapování, které se odvozovalo z map stabilního katastru (před polovinou 19. století), nachází se i v mapě DAUBA, která vyšla v roce 1911 v edici Handkarte der politischen Bezirkes. Je i v Seznamu a mapě vodních mlýnů republiky Československé z roku 1933 - stále jako funkční vodní mlýn. K ukončení provozu zřejmě došlo po roce 1945.
Mlýn je stále nositelem výrazných kulturních hodnot. Z velké části se zachovala hmota a obvodové zdivo, na svém místě jsou dosud kamenná ostění jednoho okna a vstupu směrem od silnice a také řada dveří v interiéru. V interiéru jsou cenné zejména klenuté prostory v dolních podlažích a také část krovu. Podle starší fotodokumentace, na níž se nachází dnes již neexistující prevét – zřejmě renesančního původu – lze usuzovat, že takového stáří je i obvodové zdivo mlýna. Ten má tak i výraznou hodnotu stáří.
Bývalá mlýnice je nižší protáhlejší část mlýna, uzavřená sedlovou střechou s keramickou krytinou. Ve sklepním podlaží se nachází podobně jako u obytné části valená nika, jen mělká, s ostěním z pískovcových kvádrů. Pravoúhlý vstup má též kamenné ostění.
Kulisová brána je vložena mezi objekt chlévů a sýpku. Průjezd rozpírá segmentový záklenek, krytý v úrovni římsy chlévů pultově taškami. Do otvoru jsou zavěšena dřevěná vrata, jedno křídlo je plné, druhé plaňkové.
Přízemní trakt chlévů je připojen k mlýnici úhlově a uzavírá dvorek od západu. Skládá se z kratší části navázané na mlýnici a k jihozápadu pokračuje částí delší. Fasáda do dvora je prolomena dvěma obdélnými vstupy a jedním segmentovým vjezdem.
Jde patrně o torzo bývalé patrové sýpky přestavěné na kolnu. Objekt má v západnější části ze dvora při bráně přiznané kamenné zdivo z pískovcových kvádrů s obdélným vstupem, vedle východněji je vjezd do garáže. Skladovací patro s dvěma shozy kryje pult.