Čechův mlýn

Mlýn byl několikrát opravován a upravován, naposledy po povodni v roce 2002\
1911 -  byl postaven objekt turbínové strojovny, přiléhající k mlýnici na východní straně, dokončen 1915
1916 - výměna vodních kol za  za Francisovu turbínu s vertikální hřídelí.
1919 - původní mlýnské zařízení demontováno a vodní dílo nadále sloužilo pouze k výrobě elektrického proudu.
1932  - do elektrárny instalován jednoválcový dvoudobý naftový motor značky Škoda,
přelom 30. - 40. let 20. stol. - druhá Francisova turbína, dodaná opět společností Českomoravská-Kolben-Daněk.
Ojedinělá technická památka se starší patrovou obytnou budovou z 19. století, s mlýnicí a zejména s dochovanou strojovnou upravenou pro výrobu elektřiny v roce 1911. Součástí technického vybavení je i vodní náhon.
Areál bývalého vodního mlýna, nyní vodní elektrárny stojí v hlubokém skalnatém údolí Berounky (na jejím levém břehu) pod vesnicí Šlovice, naproti Skryjím. Od jezu nad ústím Zbirožského potoka vede asi 190 m dlouhý udržovaný náhon zásobující objekt vodou. V sousedství mlýna je několik rekreačních objektů, jinak je stísněný prostor v zaříznutém údolí bez zástavby. Areál sestává z patrového zděného obytného stavení, ke kterému je pod šikmým úhlem připojena patrová mlýnice. Na východě přiléhá k mlýnici objekt strojovny vodní elektrárny. Proti obytnému stavení a mlýnici na jižní straně areálu stojí domek, původně sloužící k hospodářským účelům.
Předmětem ochrany je obytná budova čp. 8, bývalá mlýnice, strojovna vodní elektrárny, domek a pozemky vymezeného areálu.
Mlýn s vodní elektrárnou je technickou i historickou památkou z doby rané elektrifikace českého venkova. Obytná budova mlýna pochází asi ze 70. let 19. století, mlýnice se strojovnou jsou mladšího původu, domek vznikl někdy po polovině 19. století. Cenné je především technologické vybavení mlýnice a strojovny, které představuje ojedinělou kontinuitu technologie výroby elektřiny od roku 1911 až do současnosti.
Starý objekt mlýna (obytné stavení) je patrová zděná stavba na obdélníkovém půdorysu, umístěný v severní části areálu. Průčelí domu, orientované k příjezdové komunikaci, je v přízemí i patře pětiosé. Ve střední ose přízemí jsou vstupní dveře, vpravo od nich pak segmentově završený otvor průchodu na zahrádku. V ostatních osách přízemí jsou segmentově završená okna lemována šambránami. Okna jsou v současnosti dvoukřídlá plastová, původní dřevěné okenní výplně (před rekonstrukcí prováděnou po povodních v roce 2002) byly dvojité, dvoukřídlé, šestitabulkové. Patro od přízemí odděluje jednoduše profilovaná římsa. Budova je zastřešena sedlovou střechou, nasazenou na profilované korunní římse, střešní krytinou jsou keramické drážkovky. Fasáda obytné budovy je opatřena nátěrem bílé barvy, jen okenní šambrány mají nátěr cihlový.
Obytná budova pochází ze 70. let 19. století. I přes moderní stavební upravy zůstala obytná budova zachovaná ve své hmotě, včetně přízemí s dochovaným klenutím.
Objekt mlýnice z druhé poloviny 19. století s technologiemi z počátku 20. století.
Budova bývalé mlýnice je přímo připojena k obytnému stavení mlýna pod šikmým úhlem. Patrová, zděná stavba, obdélníkového půdorysu, má jižní průčelí obrácené štítově k příjezdové komunikaci, zadní severní průčelí k lesní cestě vedoucí k mostu přes Berounku ve Skryjích. Přední průčelí je dvouosé s přízemím mírně zahloubeným v terénu. První patro odděluje od podstřešní prostory kordonová římsa. Celé průčelí zvýrazňuje lizénový rámec který se však v části přiléhající k obytné budově ztrácí. V přízemí i prvním patře jsou v levé části prolomeny otvory pro vstupní dveře, ke kterým v patře vede novodobé kovové schodiště se zábradlím. Vedle dveří jsou umístěna v přízemí i patře dvě menší obdélná okénka lemovaná šambránami. Podstřešní prostora nad prvním patrem má dvě větší segmentově završená okna lemovaná šambránami, nad nimi následují drobná obdélná okénka rovněž lemovaná šambránami. Ve vrcholu štítu jsou pak ještě dvě malá větrací okénka. Mlýnice má charakteristickou polovalbovou střechu s výrazným přesahem ve štítu, daným použitím vaznicového krovu, je krytá keramickými drážkovkami. Fasáda má zrnitý povrch, jen lizénový rámec je hladký a je opatřena nátěrem bílé barvy, jen okenní šambrány mají nátěr cihlový. Zadní severní průčelí je rovněž dvouosé (kromě přízemí, které je jednoosé), se zvýšeným přízemím a prolomeným okenním otvorem těsně nad terénem. Okna v patrech lemují šambrány (v prvním patře mají cihlový nátěr). Průčelí je rovněž orámováno lizénami. Na východní průčelí mlýnice, směřující k řece Berounce, je částečně napojena v místě přízemí i prvního patra budova strojovny vodní elektrárny. První patro pak odděluje kordonová římsa od podstřešní prostory. Nad ní je průčelí trojosé se třemi segmentově završenými okny lemovány šambránou cihlové barvy. Ve vrcholu stěny pod přesahem střechy následují tři drobné větrací otvory. Nároží rovněž rámuje lizéna.
Budova postavená po roce 1911 se dochovala v autentické podobě.
Strojovna vodní elektrárny se zachovaným technologickým vybavením.
Strojovna vodní elektrárny stojí na východní straně areálu a přímo přiléhá k bývalé mlýnici. Architektonicky nenáročná stavba má fasády z neomítaných vápenopískových cihel, okenní otvory jsou široké s obnaženými betonovými překlady. Přístavba je krytá nízkou pultovou střechou. Ve východním průčelí jsou umístěna dvoukřídlá kovová vrata umožňující vstup do objektu.
Industriální objekt dochovaný s původním vybavením.
Bývalá stodola z poloviny 19. století upravená pro obytné účely.
Domek, umístěný v jižní části areálu, je přízemní zděná stavba obdelníkového půdorysu s kolmo napojeným patrovým novějším křídlem. S průčelí, orientované směrem do dvora, je šestiosé na V s prolomenými sdruženými dveřmi rámovanými štukovým ostěním. Ve střední ose následují dvě obdélná okénka lemovaná šambránou s novodobou výplní (luxfery). Vpravo od nich pokračuje mladší patrové křídlo se dvěma vstupy, mezi kterými je stejné okénko jako ve starší části. V patře mladší části je prolomen otvor pro jedno větší obdélné okno rovněž vyplněné luxfery. Okna i dveře jsou také rámována ostěním a šambránami. Horizontálně je S průčelí členěno mírně vystouplým soklem opatřeným šedým nátěrem a jednoduchou římsou oddělující přízemí od půdního polopatra. V štítové průčelí domu, orientované směrem k řece Berounce, je dvouosé se dvěma obdélnými okny v přízemí (novodobá plastová) i ve štítu (dřevěná, dvoukřídlá, čtyřtabulková) lemovanými šambránami. Horizontálně je průčelí členěno značně vysokým soklem a římsou oddělující přízemí a štít. J průčelí domku má stěnu podepřenou třemi mohutnými pilíři, mezi kterými jsou vstupní dveře a jedno obdélné okénko. Střecha domu je sedlová krytá keramickými drážkovkami. Fasáda domku je opatřena nátěrem bílé barvy, jen okenní šambrány mají nátěr cihlový. Na západě navazuje na domek v kolmém úhlu zděná patrová stavba krytá pultovou střechou, novodobě upravená.
Domek pochází z období po polovině 19. století a tvoří nedílnou součást areálu vodní elektrárny.