Za třicetileté války, tedy v letech 1618-48, byl mlýn pobořen a mlynář nejspíš zabit. Hejtman panství Jan Celer z Rosentalu nabídl mlýn Anně Arnoldiové, majitelce horeckého panství, která jej roku 1626 koupila za 3 000 kop grošů míšěňských s povinností odvádět benátskému panství 84 korce žita. Tato dávka byla paní Arnoldiové proti mysli, proto její zeť Jan Bonaventura Papazoni podal roku 1629 české komoře žádost o prominutí povinností ze mlýna. Asi by býval neuspěl, nebýt intervence majitelčina manžela Matyáše Arnoldiho z Klarštejna, který byl dvorním říšským radou a tajným sekretářem.
A tak bylo paní Arnoldiové nejen vyhověno, ale dostala i majestát, že poddaní benátského panství z Lipníka, Kbel a Zdětína jsou povinni mlít v jejím mlýně. Kteří mlynáři měli tento náchlební mlýn v pachtu, není známo.
Dědičkou mlýna se stala Polyxena Alžběta hraběnka Desfoursová, rozená svobodná paní z Klarštejna. Ta roku 1743 prodala „zděný mlýn v Dražicích o čtyřech složeních, s jahelkou, konírnou, chlévem, prasečincem, špýcharem a dřevěnou komorou se sklepem a druhým sklepem ve skále za Jizerou, s osmi korci a třemi věrteli pozemků, se zahrádkou u mlýna 94 lokte dlouhou a 62 lokte širokou, s mleči z Hrušova a těmi z benáteckého panství“ za 1 900 zlatých Janu Ziegelheimovi (1718-1774). Mlýn v té době pravděpodobně volal po opravě, neboť mu při koupi bylo sleveno 700 zlatých na 50 trámů a 50 kmenů dříví k roubení stěn s tím, že do roka bude oprava hotova.
Tímto aktem se stal mlýn svobodným, zůstala pouze povinnost odvádět úroky do pokladny vrchnosti v Horkách. Ziegelheim mlýn opravil, zvětšil na šest složení a přistavěl pilu, při čemž, jak je psáno „padesát trámů a padesát kmenů k roubení stěn se spotřebovalo“.
Vrchnost se zavázala poskytovat mlynáři na zhotovení vodních a palečních kol dostatečné duby, dále fošny a prkna na vidní žlaby. Na další mlýnské potřeby podle uvážení vrchnostenské hospodářské kanceláře mu nechá ročně 4 dubové kmeny malé, 3 kmeny prostřední bukové, 12 habrových, 1 kmen borový a 1 březový. Vrchnost se zároveň zavázala provádět případné opravy břehů a jizerního jezu a dovézt mlynáři ve 2 leytech 4 mlecí kameny, které si však ze svého musí zaplatit.
Roční činže byla stanovena na 250 zl. a 10 zl. namísto krmení vepřů, dále 13 měřic pšenice, 243 měřic žita a 18 měřic ječmena, vše náležitě čisté zrno, které by mohlo být nabídnuto k prodeji. Za vrchnostenskou louku platí činži 30 zl. Ve mlýně bylo povoleno šenkovat pivo a kořalku, ovšem pouze z horeckého pivovaru a brodecké vinopalny. Kdyby se ve mlýně mlel pro vrchnost slad, dostal by mlynář z každé várky půl vědra dobrého piva. Pro vrchnost, oficíry a služebnictvo mele zdarma, pro panský dobytek rovněž zdarma šrotuje. K vánocům odvádí jako dárek pro panstvo 1 housku (vánočku) nebo 1 věrtel dobré dortové mouky. Povinně přimlýněni osedlí i neosedlí z Dražic, Lipníka, Kbelu a Zdětína.
Roku 1777 vdova po mlynáři Ziegelheimovi Eleonora, která vedla mlýn od roku 1774 a měla právo na něm hospodařit až do své smrti, jej se všemi právy a povinnostmi přesto předala nejmladšímu synu Josefovi za 5 000 zlatých rýnských, hotově splatil 1.800 zl. a zbytek splácel matce a sourozencům po 100 zl. ročně. Josef tu hospodařil čtrnáct let, ale ne moc úspěšně. Tehdy měl mlýn již šest složení, pilu, 8 korců 3 věrtele pozemků.
V roce 1791 jej v dražbě koupil za 9 230 zlatých Matěj Vondrů s manželkou Barborou, celou částku složili v hotovosti. Mlynář Vondrů mlýn asi opravoval a vylepšoval, protože si vydlužil 2 750 zlatých a také v následujících letech si vypůjčoval, ačkoli měl i šenk piva a kořalky. 1797 dlužil vrchnosti za činži 420 zl. a 97 zl. za pivo, na což mu byl předepsán splátkový kalendář, jelikož ale nebyl schopen vše splatit, byl nucen mlýn prodat.
1805 mlýn koupil Matěj Drážný za 39.650 zl. Matěj Drážný, závdavkem složil 7.800 zl.
stanovena výtěžnost mletí:
po 1 strychu pšenice , mouky ostrejchovaný míry ................................................ 1 str. 1 věrt. mouky
po 1 str. žita, mouky ostrejchovaný míry .......................................................... 1 str. 2 věrt. mouky
po 1 str. ječmene krup švábských ..................................................................... 1 věrtel
krup tlustých ......................................................................... 2 věrtele
krup trhaných ....................................................................... 2 věrtele
po 1 str. ovsa šrotu .......................................................................................... 6/4 str.
po 1 str. obilí též šrotu ..................................................................................... 5/4 str.
a po 1 každým str. obilí .................................................................................... 1/4 str. otrubů
21. října 1807 svůj mlýn o šesti složeních, s pilou a dalšími pozemky a věcmi, právy a povinnostmi prodal rovněž za 39 650 zlatých Vojtěchu a Anně Zvěřinovým, mlynáři ze Pšan. „Ten hned složil hotových 4 000 zl. a 1 000 zl. panskému inspektoru Neumannovi, převzal 20 000 zl. dluhů a odevzdal Matěji Drážnému svůj mlýn ve Pšanech o 2 složeních a se 14 korci pozemků u Loun, vše v ceně 14 650 zl.“
Mlynář Zvěřina byl dobrý hospodář. Roku 1812 koupil od vrchnosti za 1 000 zlatých šajnů a roční plat 75 zlatých další polnosti o výměře 35 jiter 692 čtver. sáhů, čímž svůj majetek zmnožil. Platil z nich do brodeckého důchodu 75 zl. činže a 10 zl. na zaplacení c.k. daní. Zemřel roku 1845. Jeho synové František, Vojtěch a Jan však na mlýně dlouho nepobyli a brzy po otcově smrti jej 1. června 1845 prodali Josefu Stanislavu Benešovskému za 38 000 zlatých ve stříbře.
1842 Vojtěch Zvěřina
