První zmínka o obci Sazená pochází z roku 1295.[i] Osídlení okolní krajiny je však již pravěké. O mlýnu prameny poprvé hovoří k roku 1544, kdy „Urban mlynář z Sazeného…“ koupil „…mlýn tu u vsi Sazenýho ležící“.[ii] Pozoruhodné zmínky pocházejí z let 1569 a 1577. V té době mlýn obýval mlynář Jan ze Sazené. Díky soudním sporům, které v těchto letech vedl majitel mlýna Gryspek z Gryspachu s panem Davidem Boryně ze Lhoty, jenž mu několikrát poničil náhon vedoucí k mlýnu v Sazené, se dozvídáme, že mlýn byl zděný, o dvou složeních a s doškovou střechou.[iii] Velkou ránou pro obec byla třicetiletá válka, po níž zůstaly „k roku 1654…jen 2 usedlosti osazené a 9 pustých“.[iv] Pro další osudy mlýna bylo velice důležité, že celou Sazenou i s hospodářským dvorem koupil v roce 1757 klášter premonstrátek v Doksanech, jehož představeným byl podnikavý opat Josef Václav Winkelburg.[v] Nechal totiž mlýn nákladně přestavět.
Další zmínku nám přináší až kupní smlouva z 29. dubna 1784.[vi] V ní nalézáme jméno mlynáře Václava Hájka, jenž patří k pozoruhodným postavám našich dějin. Mlynář Hájek se jako znalec počasí dělil o své zkušenosti s astronomem a meteorologem Antonínem Strnadem (1746 – 1799), který poslední rok svého života strávil právě v Sazené. Jelikož Hájek také vynikal v řemesle mlynářském, býval zván k různým vodohospodářským komisím i do míst poměrně vzdálených.[vii]
V roce 1782 byl na základě reforem Josefa II. zrušen doksanský klášter a o tři roky později se již velkostatek sazenský i s mlýnem nacházel v rukách rodu Kinských, kteří po zrušení roboty statek a mlýn pouze pronajímali. Od roku 1820 jej obhospodařoval nájemce František Bareš ale kvůli řadě problémů s povodněmi a často protrženým náhonem byl pronájem nemovitosti v roce 1830 dán do dražby, která však proběhla až roku 1869 (mezitím měl mlýn v pronájmu Jan Votava).[viii] Po dražbě dostal stavbu do pronájmu Zikmund Karpeles z Velvar. Zajímavý je však až nájemce mlýna po roce 1879 – JUDr. Žáček z Prahy, za něhož se modernizovalo strojní vybavení. Vodní kola nahradila Francisova turbína a mlelo se na mlecí lince s francouzskými kameny od firmy Hübner a Opitz Pardubice.[ix]
V roce 1930 byl majitelem mlýna Eman Šedivý.
Posledním nájemcem se stal ve dvacátých letech 20. století Emil Šedivý, jenž mlýn nakonec získal do osobního vlastnictví. Roku 1921 totiž kvůli pozemkové reformě rod Kinských o půdu a nemovitosti v Sazené přišel. V roce 1943 bylo mletí zastaveno a po válce (po menší modernizaci) mlýn definitivně skončil roku 1950. Dnes je jeho majitelem syn Emila Šedivého, Ing. Emil Šedivý.
(DŽ ….) V roce 1938 byla do interiéru mlýna vestavěna pevnůstka československého stálého opevnění. Cituji z Pražská čára – vnější obrana Prahy: „… opevněné pásmo (pozn. DŽ: myšleno souvislé lehké opevnění na čáře Mělník – Vepřek – Slaný – Nižbor – Zadní Třebáň – Slapy, viz http://mapa.opevneni.cz/ I. sbor) procházelo na rozdíl od pohraničních úseků hustě obydlenými oblastmi. V některých případech měla být umístěna kulometná stanoviště improvizovaně do civilních budov … v případě obce Sazená se Ředitelství opevňovacích prací rozhodlo dvě civilní budovy (pozn. DŽ: jednou z nich je mlýn) podstatně upravit ku obrazu svému“ (… DŽ)
[i] Antonín Profous - Jan Svoboda, Sazená, in: Místní jména v Čechách, IV, Praha 1957, s. 15.
[iii] Otakar Špecinger, Mlýn v Sazené, 1995, rukopis, uložen na mlýně v Sazené, s. 5.
[iv] Jan Pešta, Sazená, in: Encyklopedie českých vesnic – Střední Čechy a Praha I, Praha 2003, s. 205.
[v] Viz Otakar Špecinger (pozn. 3), s. 4.
[vi] Originál česky psané kupní smlouvy se nám nedochoval. Zachoval se nám pouze německy psaný opis z roku 1784, který se dnes v kopii nachází na mlýně.
[vii] Viz Otakar Špecinger (pozn. 3), s. 7.
[viii] Více informací o mlynáři Františku Barešovi lze dohledat ve státním okresním archivu Děčíně pod inv. č. 2009, viz Otakar Špecinger (pozn. 3).
