Slatinský mlýn; Schladamühle, Schlattermühl

V soupisu obyvatel Plané z roku 1623 byl majitelem tohoto mlýna Hans Röll.

Podle soupisu obyvatel dle víry z roku 1651 zde byl třiatřicetiletý Hans Glassauer. Žil zde s manželkou Margarethou, starou 31 roků, a se syny Adamem, Georgem a Andreasem ve věku 2 – 8 roků.  Mlýn tehdy náležel k panství Chodová Planá.

V roce 1720 řádila v kraji choroba mající formu moru. Ve Schladamühle na nich podlehlo 5 osob.

Na I. vojenském mapování je mlýn zakreslen pod nesprávným názvem Waldmühle (Lesní mlýn).

V roce 1839 byl mlýn v majiteku Arnoldů, ve stabilním katastru k tomuto roku uváděn Johann Arnold.

V roce 1876 byl majitelem mlýna, u kterého byla pila, Josef Arnold.

Sčítání obyvatel z roku 1910 zde uvádí Josefa Pfrognera (narozen 1864 v Nahém Újezdci) s rodinou, který sem přišel asi v roce 1905. Za manželku měl Marii (narozena roku 1870), s ní syny Josefa (1898) a Franze (1901). Dále zde žil otec mlynářky pensionovaný lesník Johann Nestler a jedna posluhovačka. K hospodářství patřili 2 koně, 5 kusů hovězího dobytka, 4 prasata a 69 kusů drůbeže.

Josef Pfrogner se v roce 1920 rozhodl mlýn i vodní náhon zrekonstruovat a přestavět. Z původních tří vodních kol (2 pro mlýn a 1 pro pilu) byla v té době dochována pouze 2, pila byla zrušena. Pfrogner plánoval vyměnit obě kola za jediné na střední vodu o průměru 5 m a šířce 1,3 m, vyměnil stavidla a upravil náhon, šíře vantrok 2,3 m zůstala zachována. Budova mlýnice byla o 1-2 patra zvýšena pro plánované umělecké složení. V roce 1920 byl na náhonu vybudován nový betonový propustek, kolaudován byl roku 1928.

V roce 1930 provozoval mlýn stále Josef Progner.

Josef Pfrogner směl na základě zvláštního povolení mlít pro českou správu až do začátku roku 1946. Již v 2. polovině 1945 převzal mlýn osídlenec Václav Huleš, který byl vyučený mlynář a sekerník, pocházel od Písku. Ke mlýnu a hospodářským budován získal 13 ha půdy. Jako vyučený sekerník  doplnil a vyspravil ozuby na palečníkovém soukolí. Václav Huleš udržoval mlýn v provozu do poloviny roku 1946, poté mu byl mlýn národní správou zastaven. V roce 1948 bylo nařízením ministerstva výživy mletí v tomto mlýně definitivně zrušeno a zařízení do té doby zcela funkčního mlýna bylo odvezeno do šrotu. Státní správnou bylo zjištěno, že ve mlýně chybí 280 prázdných pytlů od mouky a Václav Huleš byl obviněn z jejich krádeže. Jejich cena byla 3 332 korun.

Dne 21. 2. 1950 byl Hulešovi údajně pro špatné hospodaření a krádež pytlů mlýn odebrán. Huleš se pokusil 4. 7. 1950 překročit státní hranici, byl však zadržen a předán soudu. Není známo, kolik roků vězení Huleš dostal ani jaký byl jeho další osud. Mlýn, který ztratil majitele, byl zbořen. Zdivo v patře bylo použito na stavební materiál. Ke stejnému účelu byly rozebrány také hospodářské budovy mlýna. Dle leteckého snímku z roku 1958 zde stály již jen zřícené zdi.