Od začátku 40. let byly jako majitelé zapsány Karl Gartner a Marie Höfner, každý vlastnil polovinu. Mlýn vlastnili až do roku 1945, kdy byli odsunuti. Mletí ukončili asi v roce 1943. Mlýn nebyl po roce 1945 osídlen, nikdo o něj neprojevil zájem.
V letech 1946 a 1947 přišli na mlýn dva likvidátoři – odhadci Fondu národní obnovy. V roce 1946 to byl mlynář František Valdegr, mlýn popsal jako zachovalo v dobré poloze u silnici, v poškozené kašně byla zachovalá Francisova spirální turbína s odhadnutou cenou 12 450 Kčs, vybavení mlýna skládající se z 27 položek odhadl na 48 600 Kčs.
V prosinci 1947 přišel na opuštěný mlýn revizní tajemník Vojtěch Sedláček. Budova již měla vytlučená okna a vylomené dveře, objekt byl volně přístupný, poškozený a docházelo ke krádežím zařízení, které Sedláček odhadl již jen na 8 100 Kčs. Turbína byla zasypána. Dle závěrečné likvidační zprávy chybělo oproti prvnímu soupisu zařízení 6 položek v hodnotě 5 530 Kčs. Zbylé zařízení bylo patrně odvezeno do šrotu. Pozemky patřící ke mlýnu byly rozděleny mezi místní zemědělce, stodolu dostal J. Vojta z Újezda, mlýn byl postupně rozebrán.
