Hoštejnský mlýn

1650 - první zmínka o mlynáři - v matrice uveden "mlynář knížecí v Hoštejně Tomáš Navrátil"

1650 - zemřel Pavel, syn Tomáše Navrátila, mlynáře knížecího v Hoštejně (ZA, Zábřeh na Moravě 8332, sn. 380) (mGh)

18.1.1754 mlýn o 2 složeních s jahelkou emfyteuticky zakoupil Sebastián Werner za 300 zl. rýn. složených hotově.

Z mlýna bude ve čtvrtletních splátkách ročně odvádět 2 měřice pšenice, 121 měřic čistého žita, 25 měřic smíšeného žitra, 5 měřic prosa a 14 měřic moučného prachu (vše v starých moravských jednotkách). Vrchnost se bude starat o jez, ale  opravy splavu a mlýna si bude zajišťovat majitel, k čemuž mu vrchnost dodá dřevo a prkna za běžnou cenu, dovoz zajistí robotníci, kmeny na prahy, hřídele a náhon dostane z panských lesů zdarma a rovněž tak je dovezou potažní robotou, všechny ostatní opravy a údržbu však provádí a hradí majitel mlýna, rovněž tak musí zajišťovat údržbyu a drobné opravy náhonu, na velké čištění však budou povoláni robotníci. Povinně přimlýněny Hoštejn, Hněvkov, Kosov a Pivonín, pod trestem nesmějí mlít jinde, případné přestupníky je mlynář povinen hlásit vrchnosti, další řízení s nimi však již bude provádět sama vrchnost. Pro vrchnost, úředníky a dvorskou čeleď mele deputátní obilí bez měřičného, pro vrchnostenský dobytek zdarma šrotuje. Císařské a zemské berně platí mlynář, navíc jednou za 3 roky platí jako tzv. ochranný plat vrchnímu 6 zl. z každého složení 

15.10.1764 Sebastián Werner prodává mlýn o 2 složeních a jahelce Václavu Schwenckovi, předtím mlynáři ve Vitošově, za 1000 zl., povinné odvody přepočteny na dolnorakouské jednotky:  2 měřice 2 achtly 2/8 mázu  pšenice, 137 měřice 1 a 1/8 mázu čistého žita, 28 měřic 2 achtly 1 a 1/8 mázu smíšeného žita, 6 měřic 6 achtlů 1/3 mázu prosa a 18 měřic 7 achtlů 1 a 1/3 mázu moučného prachu

31.3.1765 od svého nevlastního otce Václava Schwencka odkoupil za 1000 zl. hotově složených Sebastián Werner, k tomu přikoupil od hoštejnského hajného Josefa Wallausche 1120 čtver. sáhů louky za 90 zl., z níž bude ročně platit vrchnosti 3 zl. činže.

1.11.1770 Sebastián Werner prodává Josefu Kunstovi z lanškrounského panství za 1910 zl. rýn., za 90 zl. (s laudemiem 10%) si přikoupil i výše zmíněnou louku.

1.7.1797 zaknihována půjčka 300 zl. Františku Košťálovi, mlynáři ze Zámeckého mlýna v Zábřehu

1835 František Sliehmann

Výhodnou polohu Hoštejna na dráze vydatně využil podnikatel Josefa Schuppler z Tatenice. Ten v průběhu let 1862-1864 koupil bývalý vrchnostenský hoštejnský mlýn s pilou a celý objekt přestavěl a zmodernizoval (včetně nové turbiny a později i elektrárny). Po roce 1889 převzal vedení jeho syn Josef, který k podniku přidal kamenolom a ještě před první světovou válkou i šterkovnu, takže ovládl základní ekonomické možnosti obce. Když starý lom nevyhovoval, otevřel nový v trati Mírovská a potom další směrem ke Kosovu. Pomohla mu i železniční vlečka na nádraží.

J. Schuppler po válce dále rozšířil své podnikání, zakoupil další lomy v Olbramovicích na jižní Moravě a v Hronské Breznici na Slovensku a začal vyvážet dřevo i štěrk také do ciziny, což mu umožnilo postavit novou velkou pilu u železniční vlečky s třemi katrovými pilami. Po jeho smrti v roce 1923 vedli závod dědici, především syn a již třetí Josef Hermann Schuppler. Za hospodářské krize se však firma zadlužila, pila i štěrkovna byly zastaveny, zůstal jen obnovený provoz ve mlýně, ale i ten byl od roku 1932 pronajímán.

1930 majitelem Josef Schuppler

Z hoštejnské pily byl pro svůj židovský původ odstraněn spolumajitel Bruckner a firma byla přejmenována na Prince Aloise Lichtenštejna parní pilu, komanditní společnost. Princ Alois sídlil v té době ve Velkých Losinách. Pila prosperovala a zaměstnávala až 60 dělníků. J. Schuppler se dále věnoval pěstování léčivých rostlin, zřídil k tomu i sušárnu, a mlýn pronajímal.

Mlýn si i po 2. sv. válce nadále podržela rodina nájemce Moravce.

1951 - zastaven provoz ve mlýně

Družstevní sektor byl zprvu prosazován v podobě společných prádelen. V Hoštejně se tak stalo s určitým zpožděním v budově mlýna v roce 1953. Všechny soukromé živnosti byly v letech 1952-1954 likvidovány, resp. převedeny do družstevního sektoru, pozdější Jednoty.

Budova mlýna byla v roce 1976 zbourána.

V letech 2011/12 postavena MVE s využitím jezu bývalého mlýna