Mlýn a niťárna v Kyjově

V roce 1767 hospodařil na mlýně mlynář Johann Christoph Hanke (věk 51) s manželkou Annou Magdalenou (49), rozenou Palme z Krásné Lípy, a se třemi syny Paulem (16), Josephem (14) a Johannem Jacobem (10). Mlýn předal synovi Josephovi v roce 1779. Tehdy 26-tiletý Joseph Hanke byl ženat s teprve 16-tiletou Theresií Rothe, která pocházena ze mlýna z obce Sluková čp. 1. Z manželství Josepha a Theresie vzešli dcera Theresie (1780) a synové Donath (1785), Johann Gottfried (1787), Johannes (1789), Joseph (1791), Anton (1793), Philipp (1796) a Franz (1804). Johann Gottfried a Johannes zemřeli v dětském věku, nejstarší syn Donath se stal vojákem a zemřel v roce 1810. Syn Joseph se dal do služeb knížete Kolowrata, Phillip byl chromy a zemřel v roce 1823, Franz se vyučil pekařen u Philippa Heinricha v Krásné Lípě. Mlynářství se věnoval syn Anton.

V roce 1771 dostal mlýn č. 36.

V období 1811 – 1822 se kromě majitele a mlynáře Josepha Hankeho na mlýně vystřídali dva nájemci. Prvním byl Johann Michael Zwar, který v roce 1815 odešel do Saska. Po něm sem přišel  Ignatz Simchen, který pocházel z mlynářského rodu z obce Doubice. Dědic mlýna se v té době zdržoval v bydlišti své ženy Kláry Horn v Dolní Chřibské.

Anton Hanke se ujal provozu mlýna v roce 1823 a s manželkou Klárou zde hospodařil přibližně do roku 1848.

Anton a Klara Hanke pravděpodobně neměli žádné děti. V polovině 19. století odešel Anton Hanke na výměnek a mlýn pronajímal. V roce 1849 zde byl jako nájemce mlynář Riegert, po něm od roku 1850 Josef Zimmer, v období 1853-1854 následoval mlynář Schmidt a jako poslední v roce 1857 Adolf Lumpe.

Od 60. let 19. století vodní provoz v Kyjově čp. 36 jako mlýn již nesloužil, byl využíván k bydlení. Obyvatelé měli různé profese, nejvíce z textilní oblasti V 70. letech 19.  století byla budova rozdělena na několik bytů a bydlely zde 2-3 rodiny současně.

Na začátku 20. století koupil bývalý mlýn Robert Salomon a v roce 1910 založil na jeho místě textilní továrnu na výrobu lněných a bavlnění nití.

V roce 1930 byl majitelem a provozovatelem niťárny Robert Salomon.

V 90. letech 20. století byla v objektu po nějakou dobu výroba nábytku. Pak byla nemovitost prázdná a chátrala. V červenci 2020 koupil bývalou továrnu čp. 36 i sousední dům čp. 37 nový majitele firma Divus s.r.o.