Nerošovský mlýn čp. 7, původně patřící vrchnosti, byl postaven pravděpodobně ve 14. století, kdy náležel ke zdejší tvrzi a poplužnímu dvoru. Nejprve patřil k nechanickému panství, později k Petrovicím. Jeho vlastníkem byl Mikuláš Pecinger z Bydžína, po němž přešel na Markétu Kokořínskou z Klinštejna, která při rozdělení dědictví svým synům v roce 1538 dala Nerošov s mlýnem synu Bedřichovi. Roku 1634 byl postoupen Nerošov císařskému plukovníku Janu Grodonovi a o rok později mu byl dědičně darován. 7. listopadu 1651 koupil panství smidarské s Nerošovem Rudolf z Colloredo, hrabě z Walsee. Tehdy bylo na panství 5 mlýnů o 12 moučných kolech, a sice 2 ve Smidarech a po 1 v Červeněvsi, Petrovicích a Nerošově. V roce 1784 zemřel mlynář Josef Zalabský. Jeho dcera se vdala za mlynáře Josefa Antoše, který je zmíněn jako mlynář v Nerošově v letech 1797-1808.
Do rukou sedláků se mlýn dostal o mnoho let později od rodiny Harrachů. Tehdy Jan Hofmann, zmíněný v indikační skice stabilního katastru z roku 1840, prodal mlýn Václavu Včelišovi z Břišťan. Podle smlouvy ze 28. února 1841 „jest pro vlastníka mlýna toho právo vyhraženo, že jemu, tak jako jeho předchůdci, bývalá vrchnost Sádovská správu na mlýn, čištění řeky, struh a náhonů, pak vždy ve dvou letech na každé složení po dvou potřebných habrech z lesů vrchnostenských dá.“ V roce 1853 tvořilo mlýnskou usedlost čp. 7 domovní a hospodářské stavení a 7 jiter 1293 5/6 čtverečných sáhů v ceně 9 520 zl. Pozemků 27. března 1870 zemřel mlynář Václav Včeliš. Ovdovělá Anna Včelišová odevzdala mlýn roku 1875 schovance Františce Šulcové. V roce 1890 byl mlýn v majetku Františka Šulce, který byl o 8 let později vylosován jako hlavní porotce pro čtvrté porotní období před c. k. krajským soudem v Hradci Králové.
Podle vyprávění pamětníků se o jedné pouti v 90. letech 19. století udála ve mlýně v pravé poledne vražda. Jeden z horkokrevných mlynářových hostů vyskočil od pouťového oběda s nožem, který právě použil při obědě, probodl cikána, s nímž se dostal do křížku pro ukradenou slepici. V roce 1903 byl znovu upraven náhon od Pšánek k Nerošovu, který se spojuje pod mlýnem s Bašnickým potokem. V roce 1930 byl majitelem mlýna Josef Šulc, který ho vlastnil i během německé okupace. V 50. letech 20. století byl náhon násilně zasypán. Od 22. ledna 1964 je objekt památkově chráněn. O mlýnu byl publikován krásný článek ve „Venkově“, který vyšel 27. listopadu 1940 a obsahuje i některé výše zmíněné informace:
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Nerošovský mlýn, původně panský, postaven byl pravděpodobně v XIX. Století. Jak píše Jan Hušek ve vlastivědném sborníku „Královéhradecko“, náležel mlýn k panství nechanickému, později k Petrovicům. Majitelem byl Mikuláš Pecinger z Bydžína. Potom přešel na Markétu Kokořínskou z Klinštejna, která při rozdělení dědictví svým synům dala Nerošov s mlýnem synu Bedřichovi – kromě jiných vesnic – v roce 1538. Do rukou selských se dostal mnohem později od rodiny Harrachů panem Hofmanem, který mlýn prodal Václavu Včelišovi z Bříšťan. Ovdovělá Anna Včelišová odevzdala mlýn schovance Františce Šulcové r. 1875. Mlýn zůstává od té doby v majetku této rodiny.
Je to mlýn na svrchní vodu, o dvou složeních, stavba je dřevěná, mnohokráte přestavovaná. Na nádvoří je stará, téměř 150letá lípa. V roce 1903 byl znovu upraven náhon od Pšánek k Nerošovu, který se spojuje pod mlýnem s Brašnickým potokem.
Podle vyprávění jednoho z nejstarších pamětníků byla na nádvoří mlýna o pouti před 50 lety spáchána v pravé poledne vražda. Jeden z horkokrevných hostů mlynářových vyskočil od pouťového oběda a nožem, kterého právě použil při obědě, probodl cikána, se kterým se dostal do křížku pro ukradenou slepici.
To často připomínají cikáni kolem přecházející mlynáři, aby si zval hosty mírumilovnější.
Zajímavý je výtah z knihy „pozemeční“ obce nerošovské a čp. 7, kdy majitelem byl Václav Včeliš.
Stav majetnosti: Podle knihy nerošovské 33. list a smlouvy ze dne 18. května 1835 pr. 10. srp. 1853 č. 3387 jest: Václav Včeliš se svou manželkou Annou Včelišovou vlastníkem mlýnské usedlosti č. 7 v Nerošově s domovním a hospodářským stavením a 7 jiter 1293 3/5 čtv. s. pozemků v ceně 9.520 zl. stříbra. Podle smlouvy ze dne 28. února 1841 „jest pro vlastníka mlýna toho právo vyhraženo, že jemu, tak jako jeho předchůdci, bývalá vrchnost Sádovská správu na mlýn, čištění řeky, struh a náhonů, pak vždy ve dvou letech na každé složení po dvou potřebných habrech z lesů vrchnostenských dá“.
Stav dluhů: Mimo veřejné daně a břemena do vyvazovací pokladnice za vyzdvižené mlýnské povinnosti. Podle knihy 33. listu 18. a dluhopisu ze dne 20. října 1810 zápůjčku 500 zl. BZ neb podle zúčtování. Podle smlouvy ze dne 20. října 1841 rep. přiřknutí z téhož dne číslo 1128 a knihy 33. listu 18. pojistil se Františce Vilímkové otcovský podíl bez úroků 400 zl. stř. a též po Jiřím a Anně Hofmann odkázaný podíl 701 zl. 17 kr. stř., dohromady tedy 1101 zl. 17 kr. stř.
Podle téže listiny Viktorii Hofmanové jedna kráva a jedna roční jalovice v ceně 40 zl. stř., Václ. Nepimachovi z Nerošova 49 zl. 24 kr. stř., Viktorii Hofmanové do jejího provádín neb právních let svobodný byt. (Dne 17. prosince 1842 č. 1757.)
Z dluhopisů ze dne 16. prosince 1842 pro Sadovskou kontribučenskou pokladnu zápůjčku 260 zl. stř. Proti 5% úrokům pod následky čl. 4. dvorního dekretu ze dne 18. října 1792 a půlletní výpovědi.“
Jedná se o osaměle stojící přízemní budovu se zvýšeným podkrovím a valbovou střechou, převážně roubenou (v obytné části roubení místy nahrazeno novodobou vyzdívkou), která dříve sloužila jako mlýn na svrchní vodu o 2 složeních. Na jižní straně k ní přiléhá zděný hospodářský přístavek s pultovou střechou (stodola a chlév). Chlév je postaven z hrubě tesaných kvádrů a sušených cihel se stropem ze 40. let 20. století, pod nímž se dochovaly hrubě tesané čtvrtkruhové konzolky, na nichž byly trámy předešlého stropu.
