Konrádův, Opárenský mlýn; Wünsche-, Deutschemühle

1685 1. zmínka

V roce 1841 vlastnil mlýn Josef Vonožera. Je zapsán na Indikační skice. (RŠ)

Nejlépe zmapovaným obdobím historie mlýna je doba od desátých let 20. století do roku 1945, kdy byl mlýn v majetku rodiny Wünsche. Z této doby rozkvětu a prosperity mlýna pochází jeho stávající podoba a na toto období jsne se také při rekonstrukci snažili navázat. Díky vzpomínkám a fotografiím a dokumentům z pečlivě vedeného rodinného archivu dcery posledního mlynáře paní Waldtraud Klein sí můžeme udělat obrázek o proběhlých stavebních úpravách a o životě v mlýně.

Z mlynářské rodiny Wünsche zde nejprve působil Konrad Wünsche, podle jehož křestního jména se mlýn nazýval Konrad Mühle.  Kolem roku 1925 mlýn převzal jeho syn Rudolf s manželkou Marii, poslední mlynáři. Za jejich působení nesl mlýn opět název Deutsche Mühle. Vedle mletí mouky oba mlynáři provozovali také pekařskou živnost a pekli chléb a pečivo pro široké okolí.

1930 Rudolf Wünsche

Pohnuté poválečné osudy mlýna i mlýnské tradice na Milešovském potoce dobře ilustrují archivní zápisy z fondu Mlynářského ústředí. V Oparenském údolí bylo do roku 1938 v činnosti devět mlýnů, které velmi dobře prosperovaly. Během okupace do r. 1945 byly tři mlýny uzavřeny a vyřazeny z provozu. Po roce 1945 byly uzavřeny další tři mlýny, mezi nimi i ten náš, takže z devíti mlýnů zůstaly po válce a odsunu německojazyčného obyvatelstva v činnosti pouze tři.
Na konci války musel poslední mlynář s manželkou, synem a tříměsíční dcerou Waldtraud rodinný majetek opustit a odejít do Saska. Nařízením Okresního národního výboru v Litoměřicích ze dne 9. prosince 1946 byly konfiskované mlýny v Oparenském údolí roztříděny do tři skupin podle jejich dalšího setrváni v provozu. Mlýn Rudolfa Wünsche byl zařazen do skupiny mlýnů se zastaveným provozem. Majetek vysídlenců převzali správcí Josef a Alžběta Sedláčkovi, o nichž archivní prameny hovoří jako o mlynářských neodbornících, kteří nemají žádný zájem na mlýnských strojích.  S jistotou můžeme tvrdit, že po r. 1946 se v mlýně již nikdy nemlelo.

Po zastavení mlýna areál často měnil majitele. „Příděl“ převzali v listopadu 1947 nejprve zmínění správci. O deset let později mlýn odprodali manželům Cílovým. Ti, zřejmé po rozvodu, prodávají v říjnu 1968 nemovitost za 12 557 Kč Jaroslavu Bohmovi. Od něj si mlýn i s pozemky v roce 1974 zakoupili manželé Tesárkovi za 12 300 Kč a vzápětí jej bezplatně převedli svému synovi Stanislavovi. Stavení v roce 1979 koupili za 27 000 manželé Tomkovi. I ti se rozvedli a roku 1988 se majetku zbavují. Kupcem se stala Správa účelových zařízení Socialistického svazu mládeže. Ta vyplatila za dům i s pozemky 213 000 Kč a objekt svěřila do užívání Pionýrské skupině Štafeta z Prahy.

V současné době slouží jako středisko výchovy a turistická bouda.
V roce 2001 byl dům tehdejším Fondem děti a mládeže zařazen do výběrového řízení, kterého se vítězně zúčastnila Asociace turistických oddílů mládeže. Dosavadní držitelé mlýna vedli s Fondem dětí a mládeže několikaletý soudní spor, během kterého mlýn, již tehdy v neutěšeném stavebním stavu, dále chátral . Na konci roku 2008 byl areál mlýna definitivně převeden Asociaci turistických oddílů mládeže.
V letech 2009 2011 proběhla nákladem 19 407 572 Kč generální rekonstrukce mlýna, kterou podpořila EVROPSKÁ UNIE v programu Cil 3 / Ziel 3 na podporu přeshraniční spolupráce 2007-2013 mezi Svobodným státem Sasko a Českou republikou.
Obnovu mlýna podpořilo částkou také 2 000 000 Kč české Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Dobrou radou a vstřícností přispělo během rekonstrukce pracovníci Ministerstva pro místní rozvoj ČR, jakož i úředníci krajského úřadu v Ústí nad Labem a lovosického stavebního úřadu. Tomíci svým partnerům a donátorům srdečně děkují.
Rekonstrukci provedla firma Tomáše Hlaváčka, stavební dozor vykonávala Radka Šindelová. Na uskutečnění projektu se podíleli Tomáš Hurt, Tomáš Novotný, Josef Votava a Helena a Kamil Podroužkovi z Asociace TOM České republiky.
V areálu mlýna vzniklo Středisko enviromentální a kulturní výchovy Asociace TOM. Našim partnerem na německé straně je spolek Erzgebirgsverein E. V., zastoupený paní Gabriele Lorenz Našim cílem je pořádat zde rozličně akce turistického, vlastivědného i environmentálního charakteru, s důrazem na častý kontakt se saskými partnery, zejména jejích mládeží. Mlýn bude využíván členy našeho spolku Asociace TOM České republiky, ale je otevřen i obdobným sdružením dětí a mládeže z obou stran hranice. Objekt si může pronajmout i veřejnost, ať už k individuálnímu pobytu, nebo k vyhlášeným tematickým víkendům, jimiž budeme naplňovat hlavní cil rozsáhlého projektu.
Malebná poloha, blízkost německých partnerů, ale zejména neopakovatelný genius loci daný lokalitou i pohnutými osudy někdejších obyvatel to vše je dobrým východiskem pro to, aby po dlouhých desetiletích žilo stavení celoročně a naplno.