Kroužek

 Mlýn během staletí patřil celé řadě nájemců a majitelů. Ne všichni jsou zde uvedeni. Nejdůležitějšími byly rody Voděrků a Heřmanů z Nebužel.
V 16. století patřil do katastru obce Nebužely, které, tedy i mlýn náležely k majetku kláštera řádu benediktinů sv. Jiří na Pražském Hradě.
Jako nejstarší je dokument obsahující seznam těch farníků, kteří v roce 1595 dlužili za vosk na svíce. Mezi nimi je jmenován i mlynář Václav ( bez příjmení ). Jeho dluh představoval 4 kopy a 30 grošů míšeňských.
V letech 1609, 1613 a 1615 je uvedeno, že kroužecký mlynář Jan ( bez příjmení, zřejmě syn ) měl na svém hospodářství stejné břemeno - jednu zádušní krávu, z níž měl odvádět každoroční dávky 3 libry včelího vosku ( cca 1,5 kg ).
V urbáři z roku 1627 byl již majitelem mlýna syn Felix ( Šťastný ). Z mlýnu vrchnosti platil dvakrát do roka tzv. gruntovní úrok po 1 kopě, tj. 60 groších, a k tomu měl povinnost dodat ročně dvě slepice.
Stejnou situaci zachycuje i urbář z roku 1631, sestavený poté, co Nebužely s Kroužkem, Hleďsebí a Mělnickou Vruticí byly navráceny ke klášteru benediktinů Panenské Břežany. Mlynář Felix se v roce 1635 oženil s Annou Huňkovou, zakrátko však zemřel. Vdova se znovu provdala za Matěje Korna.
Mlýn přešel do vlastnictví mlynáře Tomáše Vavřince Hofmana, jehož dcera Mandelina se provdala za Jana Voděrku, který po smrti tchána v roce 1661 po něm převzal mlýn v ceně 600 kop grošů. Jejich vnuk Pavel Voděrka převzal mlýn v roce 1724. Dalším majitelem Kroužku se v roce 1759 stal jejich starší syn Jiří Voděrka, narozený 13.5.1735. V době působení Václava a Alžběty Voděrkových bylo zavedeno číslování domů. Mlýnu bylo přiděleno číslo 2. . V letech 1766 až 1786 se jim tu narodilo 8 dětí. Později, v roce 1795 získal Václav „ jinší mlýn poblíž královského města Český Brod“ a 28. ledna 1796 Kroužek prodal Jiřímu Heřmanovi z Nebužel č. 57 pro jeho syna Jiřího.
Jiří Heřman, nar. 1752, se roku 1772 ujal hospodaření na statku, a krátce poté se r. 1775 oženil s Terezií Derflovou. Jiří a Terezie Heřmanovi měli syny Jiřího, Václava a Antonína a dceru Annu vdanou Jansovou ve Střednicích. Jiří, pro nějž byl Kroužek kupován, a jeho nejmladší bratr Antonín zmizeli beze stopy a universálním dědicem nebuželského statku i mlýna Kroužek se stal prostřední syn Václav.
Pro nejstaršího syna Václava, který se r. 1827 oženil s Kateřinou Derflovou, rodiče koupili mlýn v Jelenicích na liblickém panství.
Dalším a posledním Heřmanem na Kroužku byl Václavův syn Jan Heřman, narozený 23.2.1812, který se později s dalšími příbuznými vystěhoval do Ameriky.
Během 19. století se ve mlýně vystřídalo několik majitelů a nájemců. Bližší informace se mi zatím nepodařilo zjistit.
Podrobnou historii mlýna Kroužek a jeho obyvatel v letech 1595 – 1853 sepsal Jan Mašek.
V roce 1930 byl majitelem mlýna František Patočka.
Kroužecký mlýn je dvoupodlažní objekt s půdorysem trojdílného domu s mlýnicí v třetím dílu. Typické je ( tak jako pro starší mlýny ) umístění obytné části ve vyšší poloze směrem proti svahu, aby k ní případná povodeň nedosáhla. Na mlýnu je nápis a mlynářský znak s letopočtem 1904 ve štítovém průčelí nad vstupem, v tomto roce byla prováděna rekonstrukce a přestavba budovy. Střecha je sedlová s taškovou krytinou. Vnitřní technologické zařízení zařízení se nedochovalo. Zůstala jen dřevěná konstrukce mlýnice. Ve společenské místnosti v přízemí je vystaven mlýnský kámen.
V roce 1930 je uváděno jako pohon mlýna 1 vodní kolo na vrchní vodu s průtokem 0,106 m3/s, výkon 4,02 HP.
V současné době zrekonstruovaný bývalý mlýn je soukromým objektem a slouží jako pension. V podkroví je sálek pro společenské akce, přednášky a koncerty. Mlýn je památkově chráněn od roku 1958.
Text : Karel Lojka