Historie
Historie mlýna obsahuje událost z období:
Středověk – do nástupu Habsburků na český trůn (1526)
Novověk A – do bitvy na Bílé Hoře (1526–1620)
V roce 1790 koupil papírnický mistr Josef Kriesch od zdejšího rychtáře Johanna Michaela Gabriela pozemek, kde stál výměnek rychty a postavil na něm papírnu.
Před rokem 1825 se majitelem papírny stal Georg Hadwiger, který rozšířil výrobu a dokončil stavbu hlavní zděné patrové budovy s mansardovou střechou.
Události
- První písemná zmínka o existenci vodního díla
Poté papírnu převzal zeť Georga Hadwigera, jistý Schinzel, po jehož smrti papírnu prodala jeho žena Josefa Schinzelová Philipu Gablerovi (před 1857). V té době v papírně pracoval pouze jeden papírenský stroj a papírna nemohla konkurovat moderněji vybaveným provozům, proto se v roce 1866 rozhodl při papírně vybudovat obilní mlýn, který měl zvýšit příjmy hospodářství. K pohonu papírny i mlýna však nestačil dosavadní zdroj vody, proto se Gabler rozhodl prodloužit náhon tak aby mohl odebírat vodu nejen ze Ztraceného potoka, ale i z říčky Merty. Neshody, při budování náhonu, se sousedem farářem Johannem Lauerem se podepsaly na jeho zdraví natolik, že skončil v ústavu pro choromyslné, kde následně zemřel. V roce 1880 vede papírnu jeho žena Anna a po ní syn Philip, který v roce 1882 papírnu prodal Antonu Schmidtovi, majiteli papírny tkalcovny a bělidla ve Velkých Losinách, který skomírající provoz pozvedl a moderně zařídil, v té době v papírně fungovali dvě kádě. Mlýn byl zčejmě v této době zrušen, neboť zde zřídil také tkalcovnu. V roce 1883 vodní kolo nahradil turbínou. V roce firma Anton J. Schmidt´s Söhne zaměstnává 24 dělníků v papírenské výrobě a 48 dělníků v textilní výrobě. V roce 1911 byla zdejší tkalcovna zrušená.
Události
- Vznik mlynářské živnosti
- Zánik mlynářské živnosti
První světová válka (1914–1918)
Papírna ukončila svoji činnost v roce 1938. Posledním papírenským mistrem byl jistý Hilbert.
Od roku 1939 budova sloužila pouze k bydlení, patřila nadále rodině Schmidtů, ale obýval ji Albín Hofmann. Po válce byl Schmidtům majetek zkonfiskován a budova připadla pod národní správu.
Po odsunu původních obyvatel zůstal dům prázdný, zcela vyrabovaný a postupně chátral.
V roce 1952 byl vydán demoliční výměr a následně celá papírna zdemolována, jakož i sousední malá kaplička, náhon byl poté zasypán.
Příjmení mlynářů působících na mlýně:
Historie mlýna také obsahuje:
Držitelé mlýna v chronologickém sledu
Přepis z literatury, vyprávění pamětníků apod.
Přepis z pramenů: inventář, nájemní či kupní smlouva, výpisy z matrik aj.
Mlýn je vyobrazen na:
Veduta, ručně malovaná mapa
I. vojenské mapování – josefské (1764–68)
III. vojenské mapování – Františko-josefské (1876–78 – Morava a Slezsko, 1877–80 – Čechy)
Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu:
