Vzpomínky Antonína Turka, učitele, kronikáře a starosty obce Libhošť na Novojičínsku na své dětství ve skotnickém mlýně a na svého otce, mlynáře Richarda Turka:
"Narodil jsem se 12. června 1893 ve Skotnici u Příbora. Můj otec Richard byl mlynářem a majitelem skotnického mlýna na č. p. 1. Pocházel z Hlučínska, kde se 4. 4. 1882 narodil. Můj děd Jakub byl rovněž mlynářem. Měl četnou rodinu: čtyři syny a pět dcer. Můj otec byl ze synů nejstarší. Mezi svými sourozenci požíval velké vážnosti, proto se u nás, po smrti dědově v r. 1912, soustřeďovalo spojení s celou rodinou. Můj otec byl velmi pracovitý, přičinlivý, šetrný, svědomitý a obětavý. Vybudoval skotnický mlýn, který mu děd koupil v r. 1888 ve velmi chatrném stavu, najeden z nejlepších mlýnů v okolí. O jeho houževnatosti svědčí to, že poslední přestavbu mlýna provedl v roce 1939, tedy když mu bylo 77 let. Celý svůj život věnoval svému mlýnu. Otec byl muž střídmý. Za celý život neviděl jsem jej ve stavu podnapilém. Rád si s přáteli zahrál "krejcárkového" mariáše, když ale zpozoroval, že některý spoluhráč hraje o výdělek, brzy hry nechal.
Byl velikým vlastencem. V r. 1895 byl zvolen ve Skotnici "deutschfreundlišský" obecní výbor, který nevěděl, jestli má úřadovat česky nebo německy. Tehdejší starosta se podepisoval jednou Piš a podruhé Pisch. Otec pozoroval, jak Němci připravují útok na českou Skotnici, proto se rozhodl, že jim v tom udělá přítrž. Když se chystalo v roce 1901 k obecním volbám vyžádal si od občanů sousedních obcí hlasovací "plné moci". Získal jich 86. Ty o volbách dal svým přátelům a ti volili podle předem ujednaného plánu. Tak se dostala Skotnice bezpečně do českých rukou. Otec byl zvolen v r. 1901 starostou obce. Bylo mu spíláno do "prajzáků", protože se narodil v Hlučíně, tenkráte v Německu. On to ovšem ignoroval. Jeho prvním činem, který jako starosta prosadil, bylo postavení české školy ve Skotnici. Tím položil přítrž dalšímu poněmčování obce. Němci pod vlivem řídícího učitele Hofa ze Skorotína začali otce bojkotovat. Otec tím ztratil mnoho zákazníků ze sousedních německých obcí. Vrchol msty ukázali Němci za okupace, kdy ho nazvali "vaterlandsverratrem" a zavřeli mu nově přestavěný mlýn. Mnoho a mnoho příkoří bylo mu tenkráte, starému člověku, vytrpěti za všechno vlastenecké chování. V posledních létech života těšilo ho aspoň to, že byl v celé obci vážen. Zemřel na rakovinu jater 17. 7. 1947 ve věku 85 let.
...
V r. 1908 měl jsem 15 let a jednalo se o mé budoucí povolání. Strýc a učitelé byli proto, abych se stál mlynářem. Otec byl proti tomu. Jeho důvod byl v tom, že tenkrát naše země byly zaplavovány lacinou uherskou moukou lepší jakosti a následkem toho mlynářství bylo stále více v úpadku. Obával se, že bych jako mlynář živořil, proto určil mi povolání bezpečnější - povolání učitele. Byl jsem přijat na Učitelský ústav v Příbore, kde jsem 15.7. 1912 maturoval."
Zdroj: http://www.libhost.cz/obec/vyznamne-osobnosti/antonin-turek/antonin-turek-17cz
