Čert ve mlýně
Za hospodaření dědy Prokopa objevil se jedenkráte po půlnoci ve mlýnici čert. Skutečný čert! Proběhl mlýnicí, chrlil z tlamy oheň a zmizel zase beze stopy. Mleči i chasa uděšeni prchli. Když se tento zjev po více nocích opětoval, padl mlýn do špatné pověsti, všech se zmocnila hrůza, takže nikdo nechtěl v noci mleti, ba kdo měl rozemleto, nechal toho do rána. Tím se mletí rozplašilo a citelně ubylo.
Tou dobou zarazil vandrem jeden krajánek, statný chlapík, jenž se honosil, že se ani čerta nebojí. Dědeček Prokop proto ujednal s ním značnou odměnu, když čerta chytí. Krajánek ten na to skutečně držel hlídku a když se blížila půlnoc - kde se vzal, tu se vzal, objevil se čert! Krajánek proti němu, ten ale vyprsk z huby oheň, čímž ho na chvíli oslnil. Avšak krajánek se hned vzpamatoval a za čertem dál. Tento, když poznal neohroženéího soka, dal se na útěk, seskočil do podkolí a proplétal se, znaje dobře místo mezi sedmi tehdejšíma palečníma kolama, až k hořejšímu. Krajánek v patách za ním, kde se utkali a po krutém zápase, při kterém čert ho jakýmsi pahýlem krutě dusal, čerta přemohl a k dědečkovi do pokoje přitáhl.
Poznám byl v něm, jméno vlastní již si nepamatuji, jakýsi Bezručka. On bydlel v Žehuni na Malé straně, býval kdysi mlynářským, přišel o jednu ruku až po loket, kterýmž pahýlem ale dovedl strašně boxovat, což krajánek zakusil. Jakožto mlynářský vyznal se ve mlýně tuze dobře.V čertovském úboru vlezl vždy po hřídeli dírou do mlýna, vyzbrojil se brčkama naplněnýma utlučenou kalafunou, kterou vždy proti některé svítící lampičce vyfoukl, takže vše zdálo se vzplanuté v ohni, když tak všecky vyplašil, tak si pohodlně nakradl.
Když byl tak k dědečkovi, kterrý byl velký dobrák, přiveden, tak mu domluvil: jak jest špatný vděk za mnohá dobrodiní, která mu dědeček dříve prokazoval. Aby však byla dobrá pověst mlýna, jež tolik čertem ztratila, rehabilitována, zařídilo se po všestranné úvaze následovní: Čerta podrželi v zajetí do rána a pak ho v úplném čertovském úboru přivázali k jednomu topolu, jichž před mlýnem rostlo několik, a poněvadž byla toho dne právě neděle a mnoho lidí přicházelo na ranní mši, prohlédli si důkladně čerta. Pověst o něm se rychle rozkřikla, takže na pozdější velkou mši putovaly celé zástupy, aby čerta také viděly. To účinkovalo! Lépe než každá soudní procedura. Od té doby mleči zase hojně i na noc beze strachu do žehuňského mlýna přijížděli.
(Z kroniky mlynářské rodiny Václavíkovy ze Žehuně)
