Roučků mlýn

První písemná zmínka o mlýně je z roku 1539. Mlýn byl majetkem písecké vrchnosti, která jej pronajímala za sjednanou roční činži.
V roce 1765 - 3 mlecí složení, 1 jáhelka a 4 stupy.
Ke mlýnu přiděleny obce: Putim, Smrkovice, Heřmaň, Paseky, Nuzov a Kukle.
Za Josefa II. dekretem z 31.7. 1809 toto ustanovení zrušeno, a nastalo mletí svobodné.
Roku 1809 přistavil mlynář Jan Radáš ke mlýnu pilu.
Po roce 1848 byly všechny nájemné statky, mlýny, hospody a pod. v dědičné vlastnictví prodány. Putimský mlýn zakoupil dosavadní mlynář Prokop Skuhra a  2.3. 1856 jej prodal Barboře Šrámkové, která jej prodala 1.12. roku 1856 Vojtěchu Roučkovi ze Žára? z okresu volyňského za smluvenou cenu 12.000 zl.
Podle notářských smluv přešlo právo vlastnické od 7.1. 1878 na syna Vojtěcha Roučku a jeho manželku roz. Jiranovou ze Skal u Protivína.

Jeho syn Jaroslav Roučka, již jako majitel  15.2. 1926, požádal u Zemské politické zprávy v Praze o udělení vodoprávního povolení, k výměně dosavadních dvou vodních kol na spodní vodu za dvojitou Francisovu turbínu.
Komisí zemské politické zprávy, která za účelem povolení instalace šetřením ve mlýně 8.5. 1926 zjištěno:

Odpovídající množství vody zjištěné výpočtem pro toto kolo bylo 1,065 m3/sec. Rozměry stávajícího mlýnského kola: průměr kola 495 cm, počet lopatek 40 ks, hloubka lopatek 67 cm, šířka kola 150 cm, průměr hřídele 50 cm. Spád vody naměřen 1,705 m.

Kolo pily již odstraněno, žádné součásti k zjištění přesného rozměru se nedochovaly. (kolo se od kola mlýna lišilo šířkou, která byla 80cm, a bylo konstruováno jako jednookružní  hřebenáč).
Dále komisí shledáno: 

Snížené prahy stavidel - u pily o 28 cm, u mlýna o 21 cm níže než bylo naměřeno v roce 1912 (měřeno podle pevného bodu nivelentního osazeného v zápraží mlýna ) Touto úpravou mlynář mohl překračoval limit odběru vody ze řeky Blanice který mu byl vodním výměrem z roku 1916 stanoven 3,9m3/sec.
Dle prohlášení mlynáře povstaly tyto změny v době války, kdy bylo nutno je z důvodu zásobování lidu bezodkladně provésti.

Povolení k instalaci turbiny vydáno 2.6. 1926 a tato 21.10. 1926 vodoprávní kolaudací uvedena do provozu.

Turbina (Francisova) je dvojitá rychloběžná s vodorovným hřídelem (se středovým ložiskem uloženým v suchu) postavena firmou „Breitfeld & Daněk" v Blansku.

Výkon turbiny 40 Hp (30kw)
Průměr oběžného kola 690mm, 18 lopatek 
Hydraulická účinnost 0,8 - efekt 75 %

(V současné době polovina turbiny opět v provozu.) 

V roce 1928 „stavební podnik Bedřich Buzek Putim" postavil při mlýně strojovnu pro naftový motor.

3.9. 1945 žádá J.Roučka jihočeské Elektrárny a.s. v Č. Budějovicích o zřízení přípojky pro odběr elektrické energie potřebné pro světlo a pohon mlýna. Uvedený odběr do 15 kw, pokud nebude elektriku vyrábět vlastním stávajícím zařízením.

Pan Jaroslav Roučka, majitel mlýna byl posledním opravdovým, technicky nadaným mlynářem, dobrým podnikatelem a sousedem v obci, kterému však byl mlýn v padesátých létech znárodněn.
Ve svém mlýně nejmodernějším a nejvýkonnějším na řece Blanici, potom pracoval jako zaměstnanec národního podniku „Mlýny a Pekárny Pardubice".

V r. 1913 byli ve mlýně již tři válcové mlecí stolice, dvě kamenná složení a čistírna obilí. (písemná poznámka Vojt.Roučky již z r.1913: „v dohledné době bude třeba zvětšit vodní motor".)

Tento mlynář býval váženým občanem, přítelem P. Jos. Baara putimského faráře - zemřel 1.2. 1922.

Vlastníkem mlýna se stal jeho syn Jaroslav Roučka.

Okolo r. 1960 mletí zrušeno, mlýn předán do užívání JZD.

Asi v r. 1975 se mlýn stal zdrojem železného šrotu a palivového dřeva místní organizaci "Svazarm".

Po restituci Jaroslavu Roučkovi, synovci posledního mlynáře, byl mlýn opraven a zprovozněna MVE.

  Neštěstí ve mlýně - (zapis P. Jos. Baara)

12. Listopadu 1885 zemřel Jan Kouba 21 let mládek ve mlýně v Putimi č.60, z Hradčan /Račan/ osada Bohumilická, rodilý syn Tomáše Kouby, rolníka v Hradčanech č.2, okres prachatický, a matky Rozálie roz. Maříkové z Hradčan č.2.

Zemřel  nezaopatřen, nešťastně vtržen do kola mlýnského, a tam okamžitě umačkán, že kněz nemohl býti povolán. Pohřben 14. listopadu u Sv. Vavřince v Putimi.