Vypravuje se, že u mlýna bydlil vodník, který škádlil mleče, že jim naskakoval na trakař s moukou.
Jednou jeden mleč, za podzimní, večerní deštivé plískanice, jel s trakařem ze mlýna do Dobrého, když z lesního porostu uslyšel podezřelý, zvláštní šustot. Zastavil a se zatajeným dechem poslouchal. Vše utichlo, jen přirozený déšť a vítr šumí. Sotva učinil zase několik kroků zvláštní šustot začal znovu a to mnohem silněji. Při tom cítí, jak na trakaři přibývá náhle těžké váhy. Na tváři mu vyrazil studený pot, trakař chce pustit z rukou na zem, ale popruh zavěšen na rameni mu v tom brání. Zapřel se tedy vší silou a rychlý jeho krok bleskem se změnil v divoký úprk. Letěl do prudkého kopce jako ďas, až trakař za ním s hlukem poskakoval. Vrazil do první chalupy úplně vyčerpán, s duší na jazyku. Soused vyběhl ven, ozbrojen pořádnou břinkovicí, ale v záři světla lampy vidí našeho mleče s tváří strachy bílého jako mléko. Když se milý mleč trochu uklidnil. vysvětlila se celá příhoda. V kopci na silnici náhodou vysmekl se u trakaře »kocourek« (kolečko u trakaře) a postrašený mleč táhl ho za sebou bez kocourka. Proto se mu zdál tak téžký. Jemu ovšem jeho postrašená mysl posadila na trakař - strašidlo.
