Mlýn v Malé Skalici

Na počátku 13. století na pravostranném břehu u řeky Úpy pod dnešním mostem vznikla maloskalická tvrz, jejíž součástí byl panský statek a k němu přiléhal i mlýn.  Majitelem tvrze byl Petr ze Skalice. Zboží maloskalické bylo zapsáno v deskách zemských, které v 16. století zničil požár,  proto dochované písemné zprávy jsou pouze kusé. 

Výše vlevo po proudu Úpy později vznikla Velká, dnes Česká Skalice, která se rozvíjela v město a Malá Skalice s tvrzí postupně ztrácela na významu.

Pro potřeby majitelů panství byl využíván velkostatek v Malé Skalici a k němu patřil mlýn, který mlel obilí hlavně pro potřebu tohoto statku. 

Roku 1651 je uveden Mlejn u dvora Skalyckého, který se dá nejlépe ztotožnit s mlýnem v Malé Skalici. Mlynářem je zde Václav Konvalinka (věk 60 let) a spolu s manželkou Kateřinou (40 let) mají 6 dětí (Martina, Kateřinu, Jana, Jiříka, Tobiáše a Dorotu).

Prameny: výzkum Václava Černohouse - Soupis poddaných podle víry z roku 1651

Prapředek Josef Vít Polz byl mlynář (ne mydlář, jak uvádějí některé zdroje). V roce 1810 byl mlynářem na mlýně v Malé Skalici (čp. 31) na řece Úpě, kde se také 15.6.1776 jako druhé dítě narodil mlynáři Janu Jiřímu Polzovi (psán také Pultz) a jeho ženě Ludmile roz. Rudiš. Ti měli dohromady prokázaných sedm dětí, z nichž se dospělosti dožil pouze Josef Vít Polz (1776–1861) a jeho mladší bratr Jan Pavel Polz (*1780). Ve skalickém mlýně rodina prokazatelně žila v letech 1773–1810.

Jan Polz byl mlynářem ve Skalici prokazatelně v letech 1773 - 1810.

Josef Polz byl mlynářem ve Skalici prokazatelně v letech 1810 - 12/1811.

Mlýn v Malé Skalici, v matrikách uváděn s čp. 31, což souhlasí s Indikační skicou, výřez, 1840

(doplnila Ing. Miroslava Neubertová)

Mlýn o dvou kolech na pravém břehu Úpy,pod mostem do České Skalice, je zobrazen i na indikační skice z r. 1840 a na povinném císařském otisku. Tehdy byl jeho majitelem mlynář Hlouška. 

Na levém břehu Úpy, přes řeku proti tomuto mlýnu, začala 22.6.1837 stavba první přádelny bavlny na Náchodsku. Na louce zv. Volovnice ji stavěli cizinci ze sousedního Slezska Lindheim a Löbeke.

Velké povodně 11. července 1829, 24. ledna 1834 a 19. června 1843.

Majitelé textilky se brzy dostali do sporu s mlynářem Hlouškou, majitelem mlýna pod císařským mostem. Mlynář uváděl, že " za vyššího stavu vody na Úpě způsobuje mu splav fabriční zpáteční vodu". Spor trval několik let a skončil tím, že přádelna koupila mlýn i s příslušenstvím, t.j. valchou, mandlem, bělidlem a pilou. Všechny provozy pak byly pronajímány. Majitelé přádelny a ostatních provozů Lindheim a Löbeke v roce 1873 podnik prodali bratřím Etrichům. V roce 1908 se stal majitelem přádelny Ladislav Bartoň z Dobenína. 

Mlýn v Malé Skalici prodal Löbeke již v r. 1864 běloveskému mlynáři Václavu Lokvencovi a jeho manželce. Roku 1882 od něho přikoupili mlýn k přádelně Etrichovi. Aby voda, jdoucí na přádelnu, měla větší sílu, mlýn zrušili.

Budovy býv. mlýna  pak patřili majiteli litografických závodů a knihtiskárny Theodoru Böhmovi z Nového města nad Metují a obchodníku Gustavu Feithovi z České Skalice