Boštíkův, Ležákovský mlýn

Již roku 1548 je zde uváděn mlynář Jiří Ležák. Pozoruhodné je, že se dodnes můžeme setkat s názvem Ležákův, přestože poslední mlynář tohoto jména (Matouš Ležák) zde působil přibližně v polovině 17. století!

Mlýny v Horním Újezdě nacházíme tři. Mlýn dodnes zvaný Ležákův /č.p.13/, stál v Cikově.

Matěj Ležák koupil tento mlýn roku 1650 od Jakuba Šejbala, který jej spravoval posledních deset let. Cena mlýna byla 500 kop.
V roce 1704 byl mlynářem na Ležákově mlýně Adam Pakosta, syn nešťastně proslulého Lukáše Pakosty, popraveného vůdce povstání v roce 1680. Soupis mlýnů z roku 1704 zaznamenává mlynáře Adama Pakostu a uvádí 1 mlecí složení.

K roku 1713 byly za nové hospodáře jmenováni Matěj Dubišar, Rozina Pakostova a Adam Pakosta.
Podle urbáře z roku 1772 byl mlynářem na tomto mlýně Matěj Pakosta.

1839 Jan Pakosta

Z údaje ve Vodní knize v roce 1876 víme, že dvě vodní kola na vrchní vodu poháněla již dvě mlecí (jistě obyčejná) složení.

S tímto mlýnem se pojí i významné osobnosti. Jistě nejznámější je rychtář a jeden z popravených vůdců poddanského povstání Lukáš Pakosta. Ke slavnostnímu odhalení pamětní desky na tomto mlýně připomínající jeho osobu došlo v roce 1930. Další velmi významnou osobností byl malíř Václav Boštík.

O českých mlýnech se traduje, že je za 2. světové války nacisté „všechny zavřeli“. Skutečnost je složitější. Velká část jich i nadále pracovala a např. k zastavení provozu v hornoújezdském mlýnu čp. 10 došlo až 10.5.1943. Mlynář Václav Boštík v první polovině 2. světové války nejenže mlel, ale mlýn i částečně modernizoval (loupačka Kašpar, reforma Union, Francisova turbína). Další práce následovaly po skončení 2. světové války. V roce 1946 mlynář Václav Boštík přestavěl stáj na mlýnské skladiště a byt. Ve stejném roce Svaz pro hospodaření s obilím (nástupce Mlynářského ústředí) schválil modernizaci čistírenské části (nové stroje – aspiratér Prokop s koukolníkem, periodická loupačka Kašpar. V historických souvislostech vypadá jako ironie osudu žádost o stavební povolení ze dne 22. února 1948 k rekonstrukci mlýna podle stavební dokumentace „fy. Prokop“. Rekonstrukcí by došlo k vybudování moderního pětipodlažního mlýna, avšak události, které následovaly po komunistickém převratu, jen o tři dny mladším, než tato žádost, tomu zabránily. Ve mlýně se nacházela také „… mlynářská pomocná dílna na běžné, případné opravy strojového zařízení ve mlýně. Mimo toho sloužila mlynářská dílna k opravám a i výrobě smyčcových hudebních nástrojů.“

Poslední mlynář na Ležákově mlýně č.p.10 Jan Boštík (bratr malíře Václava Boštíka) se zabýval historií mlýnů při říčce Desné. Postavil detailní model mlýna na kterém pracoval zhruba 40 let, ale zemřel dříve než model dokončil. Model je zpracovaný do takových detailů, že po dokončení měl být dokonce funkční. Část modelu byla zapůjčená na výstavy, ale zatím se nenašel nikdo, kdo by model dokončil.