Havlíkův, Špitální, Panský mlýn

Mlýn patřil pražskému řádů Křížovníků s červenou hvězdou. Zprávy o mlýnu pocházejí z roku 1553. Prvním uváděným mlynářem byl Hruška. K mlýnu patřila i pila, vrata pro průjezd vorů a lodí přes jez.

Mlýn postavil Rytířský řád Křižovníků s červenou hvězdou.
1553 První písemné zápisy o mlýnu – zmiňuje se mlynář Hruška a Vaněk.
1577 Křižovníci dávají mlýn do nájmu. Součástí mlýna byl: jez s vraty, která mlynář plavcům otvíral, mlýnský ostrov, malá zahrádka a pole.
K mlýnu patřila i pila, kterou si řád ponechal k vlastnímu používání.
1619 Mlýn byl odevzdán hraběti Jindřichu Matesovi Thurnovi (i s velkostatkem) 

Podle záznamů urbální knihy z r.1651 byl "mlejn panskej posavad nespuštěnej ve svých strojích o třech kolách moučných a jednom stupním, kteréž vedlo čtyři stoupy". Ve mlýně se střídali nájemní mlynáři, mlýn nebyl udržován. Starý mlýn byl v létě roku 1732 zbořen, během léta byl postaven nový mlýn a na podzim už nový mlýn mlel.

1620 Přešel ale brzy zpět v majetek Řádu Křižovníků, kteří mlýn opět pronajímají.
1732 Mlýn byl tak sešlý, že hrozil sesutím.
26. 6. 1732 Mlýn byl zbořen.
12. 7. 1732 Položen základní kámen směrem k zámku, v kameni vyhloubena jamka a do ní byl vložen svěcený vosk, ostatky svatých, několik starých mincí a jedna mince nová.
3. 11. 1732 Nový mlýn byl vysvěcen.
4. 11. 1732 První spuštění kol mlýnských – poprvé se mlelo proso a jáhly.
Na štítu mlýna latinský letopočetný nápis „V ROCE,V NĚMŽ BYL ZBOŘEN I VYSTAVĚN“
„Zdá se, že v novém mlýně se mlynářům valně nedařilo, ježto se často střídali.“

1840 vrchnostenský, řád Křížovníků

Roku 1856 koupil od řádu mlýn František Havlík z Blatné. Po dvou létech mlýn nedbalostí shořel, shořela i mlýnská kola. V r.1872 byl ve mlýně zaveden jeden "americký stroj" a zůstala ještě dvě česká složení, která v r.1894 ustoupila zařízení "americkému". V roce 1884 byl zrušena pila. V roce 1897 byla provedena rekonstrukce strojů, dřívější 4 kola byla odstraněna a místo nich bylo zprovozněno jedno velké kolo, které pohánělo všechny mlýnské stroje až do roku 1923. V roce 1911 byl postaven nový jez místo starého šikmého.

1856 Kupní smlouvou za 10.000 zl. přešel mlýn v majetek Františka Havlíka, rodáka z Bezdědovic u Blatné, mlynáře a sekerníka mšenského panství u Slaného.
15. 8. 1858 Mlýn zcela vyhořel, ale byl znovu obnoven. Oheň vypukl v holendru (krupník), zachvátil soukolí a od toho chytla mlýnice. Stalo se tak v noci, oheň se rychle šířil, počala hořet pavlač i schodiště. Oheň neušetřil ani vodní kola. Mlynářka se s deseti dětmi zachránila skokem z prvního patra. Do zbudování nového mlýna bydlel mlynář se ženou a dětmi na zámku.
1872 F. Havlík zakoupil tzv. „amerikánské“ složení ze zrušeného mlýna v Libčicích, instaloval ho po velké povodni a nahradil jím jedno české složení. Zbylá dvě česká složení byla nahrazena v roce 1894.
1884 Majitelem mlýna se stal Karel Havlík; byl sedmý ze 13 dětí Františka Havlíka.
1886 Byla zrušena pila a místo ní vystavěno obytné stavení proti panskému dvoru.
1892 Stavba nové stodoly a kůlny.
1897 Výměna 4 mlýnských kol za jedno velké, které pohánělo všechny mlýnské stroje do roku 1912, kdy bylo vyměněno za nové, které pohánělo mlýnské stroje do roku 1923.
1902 Upraveno obytné stavení z komory v západní části mlýna.
5. 12. 1908 Instalace stejnosměrného dynama poháněného vodním kolem, které rozsvítilo první žárovky ve mlýně a tím i v Dobřichovicích.

1911 – 1912 Původní jez, postavený šikmo k toku řeky byl odstraněn a nákladem státu byl nahrazen novým jezem na dnešním místě.

V roce 1920 se majitelem mlýna stal Karel Havlík, druhé dítě a první syn svého otce Karla.  Založil u mlýna elektrárnu. Vyrobeným elektrickým proudem byly poháněny zemědělské stroje sedláků, osvětloval ulice a nádraží. V r.1923 byla postavena nová turbina. Dodavatelem technologie byla Firma Kress-Praha, firma Kohout ze Smíchova dodala turbínu. Elektrárna pracuje dodnes, částečně dochované je i mlýnské zařízení.

V dětství trávil prázdniny na tomto mlýně u svého dědečka Františka Havlíka budoucí učitel, zpěvák a zakladatel českého skautingu Antonín B. Svojsík, který se narodil v r. 1876 a zemřel 1938. Jeho maminkou byla Ludmila, rozená Havlíková.

(Zdroj: Junák, roč. 26, 1939-1940, zvláštní číslo z 21.10.1939, s. 2.) (Dále informace z rodiny Havlíků.)

1920 První žárovky do obce – restaurace Stará pošta a velkostatek Řádu Křižovníků.
5. 12. 1920 Dobřichovická obec propůjčila mlynáři Havlíkovi právo postavit rozvodnou elektrickou síť a zavázala se odebírat z ní elektrický proud – náklad na elektrifikaci: 270 000,- Kč. Elektrickým proudem byly poháněny stroje sedláků, osvětlení ulic a nádraží.
1920 Stavba rozvodné sítě na levém břehu Berounky.
14. 3. 1920 Stejnosměrné dynamo bylo nahrazeno generátorem na střídavý proud 380/220V.
9. 7. 1921 Pod proud byla dána i síť na pravém břehu řeky.
1923 Vodní kolo nahradila Francisova turbína od firmy Kohout ze Smíchova. Byla postavena budova elektrárny stavební firmou Kress z Prahy. Dokončena elektrifikace obce Lety.

1930 Karel Havlík, mlýn a elektrárna
14. 4. 1931 Spuštěna druhá Francisova turbína od firmy Kohout. Stavební práce firma Domanský.
1936 Rekonstrukce a nástavba obytné části domu.
1931 – 1940 Intenzivní rozšiřování rozvodných sítí a modernizace vybavení elektrárny.

1939 Dohoda o propojení s linkou 22kV Elektrárenského svazu okresů středočeských.
1939 – 1940 Stavba trafostanice na křižovatce do Karlíka.
27. 10. 1945 Dekretem presidenta republiky byly znárodněny rozvodné sítě a vyhláškou ministerstva průmyslu 7. 3. 1946 byla znárodněna elektrárna.
Rozvodné sítě K. Havlíka při znárodnění čítaly 45 km (v Dobřichovicích, Letech, Karlíku a v části Všenor).

1950 Spadlou zeď levého břehu mlýnské strouhy od mlýna k zámku nově vybudoval stát i se schody na máchání prádla.
1. 1. 1953 Výnosem ministerstva paliv byl mlýn i s přilehlými budovami k 1. 1. 1953 znárodněn. Vlastníkem mlýna se stává Československý stát – Středočeské mlýny n.p.
15. 3. 1954 Lidový soud Praha-západ povolil změnu zápisu vlastníka v pozemkové knize.
1. 4. 1958 Novým majitelem mlýna se stávají Kladenské mlýny n.p. Kladno
20. 9. 1961 Průmyslový odbor ONV Praha – západ nemá námitek, aby mlýn byl dán do klidu, provozovna může býti využita jako šrotovna a míchárna krmiv pro JZD Dobřichovice nebo pro výkupní závod Ruzyně.
1965 Rozsáhlá rekonstrukce turbíny stojící blíže jezu; palečné kolo bylo nahrazeno moderní převodovou skříní.
14. 6. 1965 Bývalí majitelé mlýna (Havlíkovi) žádají o vynětí obytné části mlýna ze znárodnění, protože obytná část mlýna má charakter rodinného domu. Souhlas udělen.
2. 2. 1966 Rekolaudace bytové části domu čp. 2 a přidělení čp. 435 východní části objektu.
1971 Po velké, avšak nekvalitní opravě druhé turbíny (stojící blíže ke mlýnu) je půl roku po opravě turbína odstavena, což trvá až do roku 2004.
1980 – 1982 Jednání o možné změně užívání západní části stavby – z části provozní budovy a skladu zamýšleno vybudování obytné části; tuto zchátralou západní část mlýna se souhlasem MNV Dobřichovice kupuje v roce 1982 Daniel Havlík.
1982 Elektrárna funguje v omezeném provozu. Havarijní stav jezu a stížnost na nedodržování vládního usnesení, týkající se obnovy a rekonstrukce malých vodních elektráren.
Od padesátých let nebyl jez udržován, což bylo dříve povinností mlynáře jako věcné břemeno. Po znárodnění mlýna byl tento systém zrušen.

Elektrárna pracuje dodnes, částečně dochované je i mlýnské zařízení. V roce 2005 byl mlýn zrekonstruován pro obytné účely.

11. 10. 1991 Uzavření dohody o vydání věci (registrováno státním notářstvím 30.1.1992); Objekt navrácen pokračovatelům rodu, dětem Karla Havlíka, Antonínu Havlíkovi a jeho sestře Jarmile Sikytové. Podíl Jarmily Sikytové odkoupil syn Antonína Havlíka, Daniel Havlík s manželkou.

Po restituci je elektrárna v provozu jako živnost Antonína Havlíka (nar. 1925, zemřel 2019), později na licenci ERÚ.
1990 – 1992 Přestavba západní části mlýna na RD čp. 888 Daniela a Magdy Havlíkových.
15. 6. 1995 Ohlášení opravy vtoku.
1999 – 2000 Správu jezu převzalo Povodí Vltavy a.s. a stavba nového jezu na stejném místě.
2004 Velká rekonstrukce a automatizace druhé turbíny, spuštěna po 33 letech.
2004 Vydáno stavební povolení na přístavbu – kanceláře a bydlení, č.p.435, čp. 2.

2004 Antonín Havlík dál provozuje elektrárnu, ale vlastnictví převádí na děti. Syn Daniel s manželkou Magdou je od té doby vlastníkem kromě obytné budovy čp. 888 i bývalého mlýna a elektrárny čp. 2, syn Antonín s manželkou Markétou je vlastníkem obytné budovy čp. 435.
2005 Oprava a automatizace první turbíny (blíže k jezu). Elektrárna dodává 84 kW.

2005 – 2006 Velká rekonstrukce budov čp. 2 a 435.

2008 Zřízen automatický čistič česlí.Ve zbytku mlýnské části zřízeno neveřejné rodinné „muzeum mlýna“ se dvěma mlýnskými stolicemi, mlýnským kamenem, historickými texty a fotodokumentací.

2017 Ukončeno provozování elektrárny Antonínem Havlíkem a předáno plně do rukou dětí. Licence na provoz udělena ERÚ pro společnost DOB-Invest Plus s.r.o. ze skupiny firem Daniela Havlíka, elektrárnu má na starosti syn Daniela Havlíka, Martin.